Poctivý osobní blog. Ano, osobní. Díky za pochopení.
Honzu Beera jsem poznal dávno. Tak dávno, že už je skoro k nepamatování, protože to ještě vládl socialismus a revoluce byla v nedohlednu. Je nezapomenutelný, velmi osobitým způsobem. Právě po revoluci se namočil do čehosi co ho přivedlo do kriminálu…
Legendární postavička hodící se do komiksu, tedy pokud by někdo komiks tohoto rozměru zvládl. Nenápadný človíček, kterého by si nikdo nevšiml ani v davu bavícím se na palubě Titanicu. Havárii velkolodi by ale nejspíš dokázal proměnit v největší reklamní událost roku. Těžko říct co ho pohání, ale Marek je jedním z nejšílenějších „markeťáků“, které jsem kdy poznal. A poznal jsem jich hodně.
Michelle jsem poznal na školení Facebooku. O mnoho později jsem objevil, že píše skvělý blog s názvem A pak přišla panda. A byla růžová a má zábavný účet na Twitteru (@Michelle_LSKT). A pokud ji ještě neznáte, je váš svět možná o hodně chudší. Jaká je Růžová Panda?
V rámci rozhovoru s Pavlem Zimou (viz Pavel Zima: Jsem velký skeptik, co se týče sociálních sítí a Pavel Zima: Seznam dlouho běžel v udržovacím režimu) jsem dal možnosti českým twitteristům položit otázky. Na co se ptali, ale hlavně co Pavel Zima odpověděl, najdete v tomto článku. A nezapomeňte si přečíst i celý velký rozhovor na Lupa.cz
Jita je prazvláštní stvoření, postavy malé, ducha velkého, živelná, psavá, posedlá scifi, povídkami i romány. Umí básnit, fotit a sochat. Psala pro Neviditelného psa, PubWeb.cz, Softwarové noviny, Lidovky, vydávala web FUTUROLOGIE a ještě stíhá vystavovat v galeriích. A pokud je Pragocon, Trpaslicon či Eroticon, najdete ji tam zcela určitě. A dnešní 5S? Bude asi jedno z nejdelších vůbec. Jak Jita říká: „..se přiznávám neuveřitelně ukecaná“.
Nenápadná, drobounká, usměvavá a ještě navíc možná i blondýnka. Říkají jí Bětka. Ve Vodafone rozjela Twitter a své „dítě“ už předala jiným, zlákalo jí, možná, PR a tak zastupuje tiskového mluvčího. V Google od ní najdete vyjádření k lecčemus, co se Vodafone týká. A možná si jí pamatujete jako Weinfurtovou …
Irenu jsem poznal před lety v „hospodářkách“, v době kdy tam byla spousta skvělých lidí . Působila tam dlouhých osm let v „oddělení Kultury a Zábavního průmyslu“. Osm let si zaslouží obdiv, název onoho oddělení mě trochu děsí. Letos mění barvy a zamířila do českého Forbesu. V jakém asi „oddělení“ bude působit tam?
Petr stál u počátků mé novinařiny, což je, nutno dodat, hodně dávno. Tedy prakticky v době, kdy Internet byl v samých počátcích. Od té doby z novinařiny rozšířil záběr o analytika a konzultanta. Býval programátor, šéfredaktor, vystudovaný chemik. A pořád něco píše.
Jirka Chomát (@JirkaCh) je, jak sám říká, fotograf bez volné nohy, kterého živí Sklik. Prý není zajímavý, nic neumí a dělá potíže a prý je také neúspěšný blogger. A pokud se přihlásíte, naučí vás fotit hezké fotky. Což zní jako velmi odvážné předsevzetí.
Martina Kemrová je tisková mluvčí, oceněná, usměvavá, živá a živelná. Nedávno mě potěšila příjemným obědem s ještě příjemnějším popovídáním, takže jí to rozhodně musím zkusit nějak vrátit. Zkusím alespoň takto, byť v jejím případě je pět otázek zatroleně málo.
Mojmir je … elektronický hudebník a skladatel. Kulturní barbar (já) ho poznal při práci na projektu Gutenberg. Pak jsem od něj dostal pár šílených CD s šílenou hudbou. S jeho jménem souvisí i věci jako Vanessa, Gun Dreams, The Nihilists, Magnetik a Die alten Machinen.