5S – Petr Koubský

Petr stál u počátků mé novinařiny, což je, nutno dodat, hodně dávno. Tedy prakticky v době, kdy Internet byl v samých počátcích. Od té doby z novinařiny rozšířil záběr o analytika a konzultanta. Býval programátor, šéfredaktor, vystudovaný chemik. A pořád něco píše. Na svém blogu má krásné motto:

Žiju v steampunkovém městě, kde rezavé ruské vlaky sviští hluboko pod barokními portály ze stanice Leninova na nádraží Perdido. Pro obživu píšu, učím a organizuju, pro radost čtu, přemýšlím a hraju si. Mám rád olivy, technologie, léto, poušť, náhorní planiny a jihovýchod.

Novinařina?

Pracoval jsem ve vydavatelství časopisů osmnáct let, většinou v roli šéfredaktora. Přesto se za novináře nepokládám. Když se řekne novinář, vybaví se mi ošuntělý chlapík v klobouku a uváleném obleku, trochu Columbo, trochu Phil Marlowe. Táhne z něj whisky, je zcela neřiditelný, má spoustu osobních problémů a vždycky nakonec přinese nějakou úžasnou pecku na titulní stranu. Vypadá to jako ryze filmová představa, ale dokonce i ve spořádané oblasti počítačových časopisů jsem pár takových znal. Trochu jsem jim ten styl záviděl, ale ne natolik, abych je zkoušel napodobit.

Dneska je to vymírající druh. Znám u nás pár dobrých publicistů, tedy lidí, kteří píšou odborné články, studie a eseje. Novináře v tom pravěkém smyslu skoro žádné; napadá mě jediné jméno, Břetislav Tureček, což je skvělý reportér z Blízkého Východu.

Démoni?

V každém člověku se pere racionální s neracionálním, hlubinným. Jsme tak udělaní, je to součást naší konstrukce. Z toho plyne: je nerozumné myslet si, že se lidé chovají převážně rozumně. Nepohání nás jen střízlivá úvaha, pohánějí nás také démoni. Úzkosti, touhy, vzpomínky, zlost. Taky emoce a pohnutky, pro něž vůbec nemáme jméno, protože zůstávají dole v nevědomí jak hlubinní tvorové oceánu.

Myslím, že k životním úkolům zralého člověka patří porozumět svým démonům, smířit se s jejich existencí a uzavřít s nimi příměří. Porazit v boji je nemůžeš, oni vydrží víc než ty. A ignorovat je znamená nechat se jimi ovládat, aniž bys o tom měl tušení.

Člověk?

Mám lidi rád – při pečlivém dávkování. Jsem introvert, pobyt mezi lidmi mě vyčerpává, musím při něm dobře hospodařit silami. Jsem ovšem ten typ introverta, co se cítí dobře na pódiu. Nemívám trému, rád mluvím k plnému sálu. Jakmile z toho pódia slezu, opouštím roli a zase se uzavřu do sebe. Líbí se mi být obklopen lidmi, ale bez povinnosti komunikovat.

Ideální je poklidná kavárna, kam možná občas přijde nějaký známý. V takovém prostředí se mi také nejlíp pracuje, daleko lépe než zcela o samotě.

Důchod?

Víš, co mi na stárnutí připadá nejhorší? To, že ti kvůli omezenému času ubývá voleb, možností změny. Od jistého věku počínaje je rozumné některé věci prostě opustit, zapomenout na ně. Chtěl jsme se vždycky naučit hebrejsky, jistě bych kdykoli mohl, ale čas už je příliš vzácný, je mi ho líto. Radši ho vložím do některé z malého počtu aktivit, jimž se chci věnovat pořádně. Chtěl jsem vylézt na spoustu hor. Jsou místa, kam se nikdy nepojedu podívat, knihy, které nepřečtu… Vzdávám se toho hrozně nerad. Šidím a smlouvám.

Mám svou roztěkanost a mnohost povrchních zájmů rád a budu se snažit udržet si to co nejdéle. Aspoň tedy… zatím tomu věřím. Kdo ale ví, v co se sám promění? Před pár lety jsem taky byl někým jiným než dnes.

Grafoman?

Nejsem. Píšu vlastně nerad. A nadřu se u toho, ani za ty roky jsem se totiž nenaučil psát víc než čtyřmi prsty. Nepotřeboval jsem to ostatně, na rychlost mého myšlení ty ukazováčky a prostředníčky bohatě stačí. Nepíšu lehce, přepisuju, mažu. Kdybych byl placen od řádku a nedělal žádnou jinou práci, nevím, zda bych se propracoval k pěticifernému platu.

Ostatně čím míň píšu, tím míň přispívám k informačnímu smogu. Písmen už je hrozně moc.

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s