Mojmir je … elektronický hudebník a skladatel. Kulturní barbar (já) ho poznal při práci na projektu Gutenberg. Pak jsem od něj dostal pár šílených CD s šílenou hudbou. S jeho jménem souvisí i věci jako Vanessa, Gun Dreams, The Nihilists, Magnetik a Die alten Machinen.
Stroje?
Mají duši.
Někdy mám pocit, že i my jsme stroje. A to nejen v tom negativním slova smyslu. Jde spíš o souvislost s určitými mechanizmy našeho chování. Bioroboti? V této souvislosti se mi často stane, že se uprostřed noci vzbudím silným, pronikavým, mechanickým zvukem, který zazní tam někde uprostřed mé hlavy. Podobá se výstražnému zvukovému znamení a je pravda, že se mi to nejčastěji stává v období, kdy jsem totálně vyčerpaný a potřebuju „dobít baterky“. Dost často také se stroji komunikuju. Nejen se svými hudebními nástroji, ale třeba i se svým počítačem nebo autem. Ne slovy, ale myšlenkami. Je pravdou, že od té doby, kdy jsem s tím začal, mi málokterý z mých strojů – kamarádů „odešel“.
Retro?
Moimir Papalescu!
Jak čas běží, je retro čím dál větší móda, většině lidí nic jiného nezbývá, protože všechno už tu bylo. To u muziky platí dvojnásob, a proto si strašně vážím těch, kteří přijdou s něčím opravdu novým, stylotvorným. V tomto ohledu se toho ale po roce 2000 už moc neodehrálo. Všechno progresivní se teď děje spíš v souvislosti s technologiemi. Nový může být v podstatě už jen zvuk nebo „sound“, chcete-li. Už párkrát jsem se také setkal s tím, že moji hudbu někteří klasifikovali jako retro. Vždycky se usměju, protože to, co já dělám, je myslím naprosto autentické. Já sám jsem totiž retro. Samozřejmě, že žiju v dnešní době a používám i nové technologie, ale kořeny mám v 70. a 80. letech a jsem rád, že je to znát.
Kult
Tenhle kult živí i romantika. Století páry muselo být opravdu šíleně vzrušující dobou. Najednou, téměř ze dne na den ten neuvěřitelný technologický pokrok – de facto skok od feudální společnosti k prvním hi-tech mašinám. To zaslouží velký obdiv, a proto logicky vznikl tenhle sci-fi žánr, který adoruje společnost a technologie založené na páře jakožto hlavním zdroji energie. A právě moje obliba tohoto žánru byla i důvodem, proč vzniklo album Wells, které jsme se skupinou Magnetik natočili jako poctu prvním sci-fi snílkům, mezi které kromě Julese Verna patřil i otec steampunku, H.G. Wells.
Penize?
Peníze nesmrdí
V souvislosti s penězi vidím i jiné aspekty, jak to v dnešní době funguje. Virtuální svět otevřel dveře dalšímu podnikání, ve kterém peníze hrají velkou roli. Jednoduché zadání platebního kódu umožní sledovat, co chcete. Smrt v přímém přenosu? Žádný problém. Propast mezi realitou a elektronickým světem se tak nezadržitelně otvírá. Ať se nám to líbí nebo ne, peníze mají moc. Dokud ale žijeme v této společnosti, jsou peníze potřeba. Možná i proto mě vždy iritovaly řeči o tom, jak peníze smrdí, jak je lidé nepotřebují a jak dokáží žít bez nich. Kecy. Neznám nikoho takového. Na druhou stranu, samozřejmě prachy nejsou všechno.
Nosferatu?
Kamarád
Odmalička až dodnes jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav. Už jako malý kluk jsem byl fascinován obrázky z tohoto klasického němého filmu, jeden z nich jsem měl dokonce přišpendlený vedle postele, hned vedle Kissáků a Beatles. Takže hned po revoluci jsem si Murnauův film sehnal na VHS. Je potřeba také říct, že už na základní škole jsem doslova hltal upírskou literaturu. Jedna z mých nejoblíbenějších knih byla Carmilla od geniálního irského básníka a spisovatele Sheridana le Fanu, fascinující hororová novela o lesbické upírce, která inspirovala Brama Stokera k napsání Drákuly. Možná i pod vlivem takové četby jsem v dětství míval sny, v nichž jsem byl jedním z nich. Proto jsem se upírů vlastně nikdy nebál
___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.