5S – Jita Valerie Sagitarius dříve známá hlavně jako Splítková

Jita je prazvláštní stvoření, postavy malé, ducha velkého, živelná, psavá, posedlá scifi, povídkami i romány. Umí básnit, fotit a sochat. Psala pro Neviditelného psa, PubWeb.cz, Softwarové noviny, Lidovky, vydávala web FUTUROLOGIE a ještě stíhá vystavovat v galeriích. A pokud je Pragocon, Trpaslicon či Eroticon, najdete ji tam zcela určitě. A dnešní 5S? Bude asi jedno z nejdelších vůbec. Jak Jita říká: „..se přiznávám neuveřitelně ukecaná“.

Minulost?

Celkem dost lidí žije minulostí. Vzpomínají a vzpomínají, a pak naříkají, jak jim něco uniklo. Další minulost nenávidí, jiní by ji chtěli prožít znovu stejnou nebo jinou. A jelikož historie není exaktní věda, lidé mění co bylo jak se jim někdy zachce.

Já bych nic neměnila. Ale ani nechtěla prožít znovu. Představa, že opět musím absolvovat martýrium vzdělání. Zas přijdu o blízké lidi a v černých šatech jim ponesu kytky. Opět potkám lidi, co bych nejraděj nikdy nepotkala. Znovu zažívám podrazy, zklamání. Ne, tato představa se mi nelíbí. Já nežiju minulostí, i když v ní mám krásný věci na vzpomínání. Moje cesta spíš vede pořád do budoucna, nevracím se zpět. A to špatné, co se mi stalo, šílené tempo mého života nějak obrušuje, až do zmizení.

Čas od času se ovšem zastavím a udělám čáru a začínám znovu. Vloni jsem na úřadu, v patřičném oblečení a s kyticí v ruce, řekla své láskyplné „Ano“ a vybrala si variantu změna jména a uzavřela kapitolu Splítková. Znamenala desítky výstav, e-ziny Zélos, Universum, Futurologie, tisíce článků, dvě knihy, pořádání conů a přednášení. Byla jsem prostě pracovní robot a za tím je tečka. Ovšem netušila jsem, že mi to přinese různé komplikace. Například, dala jsem si na sociální síť svoji povídku a asi za hodinu mi přišel vzkaz: Sagitarius, kradeš! Tu povídku napsala Splítková. Toho člověka jsem ujistila a doufám i přesvědčila, že to jsem pořád já a kupodivu, jsem byla potěšená. Já vím, je to maličkost, ale autor je vždycky rád, když si lidi pamatují, co napsal.

Budoucnost?

Nemáme stroj času, tak nevím, co nás čeká. A pokud se Einstein a fyzici nemýlili a ono se nemýlili, tak stroj času nebudeme mít nikdy a nikdy nebudeme tušit, co nastane. Naštěstí, vždy dodávám.

Rozhodně nevěřím na scénáře konce světa a nevěřím ani na převzetí moci nad planetou a lidmi inteligentními roboty – nadlidmi. Nemám strach ze šedého slizu, ale na druhou stranu si ani nemyslím, že jednou budeme mít v tělech opravující doktůrky – nanoroboty. Nemyslím si, že po vyčerpání ropy a vytěžení uhlí, nastane konec civilizace, prostě se přejde na jiné pohonné látky a zdroje energie. A jak bude asi vypadat svět? Uvidíme. Předpovědi jsou ošidné.

Britský renomovaný futurolog Ian Pearson v roce 2002 napsal, že v roce 2005 bude vytvořena umělá inteligence, která v roce 2018 dostane Nobelovu cenu. Smějete se? Nesmějte se. Tento marketolog firmy British Telecom své předpovědi opravdu pečlivě zvažuje a vždy se snaží vycházet z existujících technologií a výzkumů, jenže nikdo nemá všechny dostupné informace o všech oborech lidské činnosti a někdy prostě má navrch pouhé přání futurologa.

A moje budoucnost? Brzo představím nový webový projekt SciFant, doufám, že vydám další dvě knížky, které teď dopilovávám, a že zdárně dokončím i výstavní projekty, co plánuji s kamarády muzikanty.

Sci-fi?

Moje láska, můj osud. Táta sbíral Verneovky a obdivoval Ludvíka Součka, tím asi rozhodl o mém nadšení pro tento žánr. Mám ráda klasické sci-fi filmy a autory jako je Lem, Bradbury, Strugačtí, Vonnegut… no nemá cenu vyjmenovávat a o sci-fi nemá cenu mluvit, musí se číst, žít.

Jen snad poznamenám, že jedna z knih co teď dopisuju je cyberpunkový román na Faustovské téma a pracovním názvem – Kam chodí spát motýli. Román už dost dlouho upravuji a přepisuji, skoro to vypadá, že jsem se zhlédla v Bulgakovovi a jeho Mistru a Markétce – knihu psal celý život.

Neviditelnost?

Jako děti myslím dost toužíme po tom vlastnit čepičku či nápoj neviditelnosti. Ztratit se rodičům, ale přitom je vidět. Nechat se zavřít do hradu a tam strašit turisty.

Jsou situace, kdybychom se nejraděj neviděli.

Vojáci s nadějí očekávají, že vědci pro ně vymyslí kamufláž neviditelnosti.

Touto otázkou, ale asi narážíš na moji minulost, kdy jsem několik let dělala Neviditelného psa. Moje začátky a velká škola psaní. Bylo štěstí to zažít a přežít. Ráda vzpomínám.

Člověk?

Podle testů jsem 85% extrovert a k tomu se přiznávám neuvěřitelně ukecaná, čili jít se mnou ven je o nervy protože se začnu klidně bavit i s neznámými lidmi na ulici. Na sociálních sítích, plných spíše introvertů, to je někdy problém. Občas mi přijde dotaz typu – Proč jsi reagovala na můj příspěvek, když se neznáme? Odpovídám – protože jsme na sociální síti.

Lidi i ráda fotím. Zatím se mi nestalo, že by někdo reagoval nějak záporně. Když se zajímají proč, odpovídám, že je to do mého projektu Lidštiny.

Nejlepší focení je s dětmi a pouličními umělci. To je pak opravdový emoční zážitek. A je jedno kde fotím, jestli u nás nebo ve Francii. Lidi jsou totiž opravdu všude stejní.

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.