Daniel Bradbury Dočekal 
Martina Kemrová je tisková mluvčí, oceněná, usměvavá, živá a živelná. Nedávno mě potěšila příjemným obědem s ještě příjemnějším popovídáním, takže jí to rozhodně musím zkusit nějak vrátit. Zkusím alespoň takto, byť v jejím případě je pět otázek zatroleně málo.
T-Mobile?
Živitel už 9 let, skoro takové manželství. A jako manžel někdy leze na nervy, jindy baví, občas způsobuje nespavost, ale povětšinou slouží jako neutuchající zdroj veselí. Jak říkala jedna kolegyně: „Nikdy nevíš, odkud to na tebe skočí!“
Teprve v T-Mobile jsem rozvinula svůj smích do vrcholné kondice. V Londýnské, kde jsme sídlili do roku 2004, lidé v přízemí tvrdili, že mě slyšela řvát smíchy v 7. patře. Při stěhování na Roztyly mě humor přešel – 3 měsíce jsem denně fňukala, neb nejsem fanoušek podhledového betonu, velkých staveb a každodenní dopravy na druhý konec Prahy. Ale přežila jsem, dnes se kochám výhledem na les, obdivuju neuvěřitelně milé recepční a závidím lidem, kteří odjíždějí z místního autobusového nádraží. Hlavně těm, jejichž cílovou stanicí je Kolomyja 😉
Zdrojem zábavy mohou být také požadavky médií. Zvlášť miluju natáčení před budovou (sklo, chrom, bílý kámen na zemi, takže ve slunci vždycky vypadám jako Kočka Šklíba); říkám tomu „přiznej se, Fučíku“. Sbírám kuriózní dotazy i reakce a jednou je vydám (a ujedu někam hodně daleko).
Tanec?
Jedna z mála chvil, kdy já jsem já a žiju. Je to radost, láska, život. Hopkám od 6 let, nejdéle jsem se věnovala klasickému baletu, nejradši pak jazzu. Nedávno jsem vyzkoušela tango argentino, skvělé. Občas všechno bolí a říkám si, že je čas v kroju lehnout do truhly, ale ještě to nevzdávám. Letos jsem začala studovat taneční terapii, abych zjistila, čím to je, že tanec dokáže léčit. Až já na to jednou přijdu…!
Ráno?
Ještě chvilku…chrr…cože?….co je za den?!? Tonda (parson russel teriér) škrábe na dveře a kníká, musíme ven. Rozcvička hlasivek a pozornosti hned po ránu, neb Tonda oblibuje fujky všeho druhu. Pak mu ještě nacpat do chřtánu antiepileptika a odměnit piškotem, hrknout do sebe kafe a pár bio sušenek, sebrat batohy, zahodit Tondu do předsíně a fofrem zabouchnout dveře. A hlavně termoska s čajem, na tu nesmím zapomenout! Hurá do auta, kde čekají Toulky českou minulostí střídané jiným mluveným slovem (momentálně Andělé a démoni), nimi se ty zácpy přežívají snáz. Když není CD, beru zavděk BBC nebo Vltavou (Radiožurnál si šetřím do práce). Když nemusím nic přepravovat, využívám nabídky metra a jedu přes celou Prahu. Skvělé na pozorování lidí (taky vás někdy napadlo, co by se stalo, kdybyste u vchodu do metra poránu rozdávali ostře nabité zbraně?) , na počtení a promazání mailů, které dorazily přes noc.
Prvním ranním úkolem je se ponořit do výlovu ze sociálních sítí a rozšířit si zásobu kreativních nadávek. Taky přelouskat výcuc z médií (optimistický, jako vždy), uvařit meltu a den může začít.
Maminka?
Chybí. S ní a jejím německým přítelem, co jí posledních 7 let pořád schovával věci, jsme si užili legrace, jéje, na román by to vydalo
Máti byla vždycky přísná (učitelka), rozhodná, prostě žena – náčelnice. Její výcvik mě sice poněkud duševně narušil, ale také zocelil. O to dojemnější byly poslední roky, kdy seděla v křesle s bílou rozčepýřenou hlavou a připomínala pampelišku anebo starého voříška, kterého bolí nožičky a nerozumí tomu, co se kolem něj děje. Naučila mě zpomalit a počkat, až se na mě naladí. S její pomocí jsem vystudovala univerzitu třetího věku v oboru gerontologie (kdybyste někdo potřeboval ošetřit bércové vředy nebo vyjednávat s doktory, s důvěrou se na mě obraťte ;-)).
Zrovna tuhle mi došlo, že jediné, co potřebuju, je položit si hlavu do mámina klína… hm.
Dovolená?
Hory a ferraty, voda a modré nebe. A taky památky, kavárničky pod platany, červené víno, bageta a sýr na trávě před stanem. Nechápu lidi, kterým zbývá na konci roku 20 dní dovolené.
Ideální dovolená – asi hory v kombinaci s mořem. Pár hodin hra na kamzíka (trochu těžkotonážního, ale vytrvalého), následována odměnou v podobě piva – sssssss – a veselým doklopýtáním do penzionu. A pak pár dní u moře, jen tak koukat na vlny. A jezdit nazdařbůh po cestách, které se mi zrovna líbí. Ale nejkrásnější dovolená je určitě ještě přede mnou. Třeba to bude zrovna yoga retreat v Andalusii, kam jedu v neděli.
___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.