Daniel Bradbury Dočekal 
Irenu jsem poznal před lety v „hospodářkách“, v době kdy tam byla spousta skvělých lidí . Působila tam dlouhých osm let v „oddělení Kultury a Zábavního průmyslu“. Osm let si zaslouží obdiv, název onoho oddělení mě trochu děsí. Letos mění barvy a zamířila do českého Forbesu. V jakém asi „oddělení“ bude působit tam?
Film?
Miluju filmy. Vidím klidně čtyři pět filmů denně. v Karlových Varech během festivalu vydržím i dvanáct hodin v kině. Každý den. Nemám oblíbený žánr. Zbožňuju je všechny. Psychologické thrillery jako Collateral, Spojenec, a Potomci lidí, romantiku ve stylu Lásky nebeské, animáky typu Ratatouille i starou Disneyho Popelku, filmy Sama Mendese (Americká krása či Nouzový východ), cokoliv s Kate Winsletovou (Předčítač či Mildred Pierce) i Scarlett Johanssonovou (Dívka s perlou) Cate Blanchettovou (Zápisky o skandálu i Královna Alžběta), jakéhokoli Keanu Reevese, Cliva Owena, i George Clooneyho (viděli jste Michaela Claytona?), britské komedie i čínské wu-šu epopeje typu Klan létajících dýk. Pak Valmonta od Formana i Nebezpečné známosti s Malkovichem, a taky Frearsovu Královnu. A pak staré prvorepublikové filmy pro pamětníky. Ty všechny, do jednoho.
Forbes?
Časopis, který jsem jako novinářka celá léta četla a respektovala jako vynikající zdroj, se teď stal mým kariérním mezníkem. Po devíti letech jsem letos v létě odešla z HN ve chvíli, kdy jsem od šéfredaktora Petra Šimůnka dostala nabídku, která prostě nešla odmítnout. Je fantastické být u něčeho, co teprve vzniká. Forbes Česko začne vycházet 3: listopadu, a i když mnozí skeptici tvrdí, že print je mrtvý, já si to nemyslím. Jde o to nabídnout čtenářům něco, co ostatní neví a neumí. Považovat své čtenáře za ty nejnáročnější a nepodceňovat je.
Neodbývat je nehotovými texty, nesázet na spekulace. Nic nám neodpustí. A věříme, že tenhle časopis budou mít právě proto rádi. Jak říká Steve Forbes, který pražskou redakci navštívil osobně na sklonku října – byznys jsou lidé. Lidé jsou příběhy. A ty jsou často zatraceně sexy i pro ty největší suchary. Takový bude i český Forbes.
Zima?
Spolu s podzimem má nejmilejší část roku. Když padá sníh a všude je ticho, jen křupání pod nohama. Nosím jen sukně, džíny mám nerada, a zima je příležitost předvést holčičí šatník včetně punčoch, dlouhých rukavic a kožešinových rukávníků. miluju navíc pokrývky hlavy, baretky a kloboučky všech barev. A když křehnou ruce, zahřeje je hrnek se skořicovým čajem s trochou zázvoru. Nebo těžké červené víno.
Romantika?
Když víte, že se na někoho můžete ve všem spolehnout. Anebo zjistíte, že jste kolem někoho chodili deset let se zavázanýma očima, a on je to přitom ten pravý.
Svatba?
Velmi respektuji instituci manželství. Takže určitě ano. Jen se o tom všichni nejspíš dozvědí až ex-post. Přeju si malou a soukromou svatbu, žádný monstr obřad s dlouhými šaty a dvěma stovkami lidí a rautem, kde budou spodní ubrusy korespondovat s mašličkami na výslužce. Ze svatby se stal byznys amerického střihu, ohromný kolotoč, z něhož se mi zvedá žaludek, podobně, jako z amerických komerčních vánoc a sv. valentýna. Znám lidi, kteří si na svatbu za čtvrt milionu vzali půjčku.
Anebo nevěsty, chytré ženy s nadějnou kariérou, které odvolaly svatbu, protože nebyly schopné při sestavování zasedacího pořádku usadit příbuzenstvo ke stolům tak, aby se nikdo s nikým nepohádal, a ony chtěly mít všechno dokonalé. Tohle nechápu. Svatba není mejdan roku, je to slib na celý život, který si dávají jen ti dva. A je jen na nich, koho k tomu přizvou.
___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.