Daniel Bradbury Dočekal 
Michelle jsem poznal na školení Facebooku. O mnoho později jsem objevil, že píše skvělý blog s názvem A pak přišla panda. A byla růžová a má zábavný účet na Twitteru (@Michelle_LSKT). A pokud ji ještě neznáte, je váš svět možná o hodně chudší. Jaká je Růžová Panda?
Panda?
Panda je agresivní zvíře, které dokáže zabít člověka jedním máchnutím tlapy. Přesto ji všichni máme zafixovanou jako milého medvídka. Růžovou nikdo nemáme rád, protože si ji spojujeme s blbýma blondýnama. O tom je přesně můj blog. O tom, že pandy zabíjejí a růžová je krásná barva. O předsudcích a nahlížení na svět ve stereotypech. Svět je takový, jaký ho chceme vidět a jak si ho postavíme.
Založila jsem Pandu původně pro svou rodinu, která žije 150km daleko. Chtěla jsem, aby věděli, jak se mám a co se mi honí hlavou. Pak se to nějak zvrhlo. Zjistila jsem, že spíš než mojí rodinu to zajímá jiné lidi a že jich není málo. Vytvořila se kolem ní skupina neuvěřitelně milých a optimistických lidí, kteří mi píšou mejly a komentáře a sdílí jejich poznatky. Panda je úžasná, fakt mě těší. I když vím, že by se dala dělat lépe, že občas napíšu příspěvky za deset minut v tramvaji nebo ráno u kafe, že ignoruju pravidla stylistiky a gramatiky, jako třeba v téhle větě… Taková Panda prostě je. Hravá a neuhlazená.
Práce?
Miluju práci. Nedokážu mít jen jednu, většinou mám jednu hlavní a nějaké další úvazky či projekty kolem, včetně studia vysoké. Na plný úvazek pracuju v Martinusu, který mne nabíjí a učí každý den něco nového. Do toho občas něco školím, občas někomu pomohu s PR, mám firmu na interiérový textil a…. myslím, že mojí druhou full-time prací je můj společenský život. Myslím si, že každý člověk by měl mít vedle hlavního výdělku nějaký projekt, který dělá z dobré vůle a víry zdarma, prostě jen tak, pro nějaké všeobecné dobro. Toho se snažím vždy držet přednostně.
Pes?
Bylo to první, co jsem udělala, když jsem se přestěhovala od rodičů. Bylo to znamení jakési dospělosti a také přání nebýt doma pořád sama. Jsme se Simbou jedno tělo jedna duše. Všichni kolem mě si na ni zvykli a respektují, že se mnou chodí na návštěvy, spí v posteli, sedí s námi u stolu a všechny neustále oslintává. Mám jí pět let a konečně jsem poznala,co to znamená „jaký pán, takový pes“. My jsme jak přes kopírák.
PR?
Mě dost baví. Ale asi ho neberu dost vážně. Momentálně ho mám jako koníček pro Knihoběžník, Naucmese.cz a pár dalších neziskových projektů. Podle mě PR není žádná disciplína ani pracovní pozice. Vůbec nechápu, co se na školách s PR studuje. PR je o tom, jestli umíte něco kloudného napsat a jestli jste people person. Samozřejmě za sebou musíte mít dobrý produkt, na což jsem měla vždycky štěstí.
Postel?
To je pro mě něco naprosto posvátného. Jsem v ní totiž hrozně málo, neodpočívám v ní a moc toho nenaspím, protože pořád někde lítám. A když už jsem doma, spí v ní často couchsurfaři, protože bychom se jinak nevešli. Sobotní ráno strávené v posteli s knížkou a psem, to je pro mě nejvyšší forma luxusu. Takže, Danieli, ano, pokud narážíš na to, že se mi v ní musí střídat mnoho lidí, tak máš pravdu. Dokonce se mi v ní střídá i mnoho zvířat. 🙂
___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.