Daniel Bradbury Dočekal V Nezáleží mi na vás, vzkazuje Ester Ledecká se Miroslav Bureš podivuje nad tím, že Ester Ledecká na Olympiádě odmítá komunikovat s novináři jinak, než otázkami poslanými e-mailem. Diví se i tomu, že k tomu dodává takové důvody jako že se bojí virózy či že se chce soustředit na sportovní výkony. Filip Rožánek k tomu napsal, že “Pardon, ale tohle je od rozhlasového sporťáka totální úlet. Je výsostným právem Ester Ledecké se rozhodnout, jestli a s jakými médii se bude bavit. Není veřejný majetek.“.
Tohle je mimochodem otázka, která se vyskytuje poměrně pravidelně. Třeba v roce 2015 to řešili v Dueling columns: Should athletes be required to speak to the media? a vypadalo to přesně, jako to právě teď vypadá okolo Ester.
Jeden pohled je, že sportovci musí s médii mluvit. Včetně toho, že zaznívá argument, že tu jde o jejich fanoušky, o to že reprezentují atd. Druhý je ten, že nejsou loutky a povinnost mluvit s médii nemají, byť vůči fanouškům povinnost “informovat” mají. O rok dříve to ostatně řešili v Should Pro Athletes Be Forced To Talk To Reporters?, kde zaznívají i další docela zajímavé momenty, tedy hlavně to, že v USA běžně sportovci mají smluvní povinnost mluvit s novináři (médii).
Novější pohled v Should Athletes Be Required to Speak to the Media? je loňský. Obsahuje poměrně podstatnou maličkost, tedy to že sportovci (ti profesionální) mají jako součást své “práce”, že se chovají jako profesionálové. Kam patří i to, že budou s novináři komunikovat. A jak je vidět, řeší se to co pár let znovu a znovu v různých částech světa.
Osobně tu zmínku o profesionalitě považuji za poměrně podstatnou. Celé je to navíc podobné tomu, že politik je ve stejné pozici, také je povinen komunikovat s novináři. A také víme, že někteří z nich si to vykládají velmi svérázně.
Ale zpět k Ester Ledecké a malé české aféře. Pokud Ester nechce komunikovat s novináři, tak v zásadě souhlasím s Filipem, že je to její rozhodnutí. Vynechal bych to o tom “veřejném majetku”, protože můj pohled je, že by s novináři komunikovat měla a nevymýšlet si takového hlouposti.
Na druhou stranu, novinář (jako třeba Miroslav Bureš) by se měl dokázat vyrovnat i s lidmi co s ním nechtějí mluvit. Což by mělo obnášet to, že o tom nebude psát rozhořčené komentáře (coby literární útvar). Nebo, možná, texty, které by se hodily spíš na blog. Což obnáší i onen zbytečně sugestivní a emotivní titulek “Nezáleží mi na vás, vzkazuje Ester Ledecká“.
Nakonec je to jenom Ester Ledecká, která si bude škodit sama sobě. Chce-li si škodit, nechme jí.
DODATEK [17.02.18]
Ester Ledecká vyhrála zlato. Ve sjezdu. O jednu setinu. Což Miroslava Bureše přivedlo k myšlence, že by snad měl něco dodávat k jeho článku. Osobně si myslím, že pokud stále trvá na svém, tak by tam nic dopisovat neměl. To že tam něco (viz níže) dopsal, svědčí spíš o tom, že se (i sám sobě) pokouší ospravedlňovat. Ten poslední odstavec navíc ukazuje, že Miroslav Bureš nejspíš vůbec nic nepochopil.
DODATEK [20.02.18]
Zdaleka to není u konce, stále se o tom mluví. Filip Rožánek a Nárok lidu na Ester Ledeckou
DODATEK [21.02.18]
Věřte nebo ne, stále je co vařit. Tentokrát je to rozhovor se sportovním komentátorkou “co málo projevovala nadšení” a “příliš kritizovala jak Ester jela”. Viz Ve studiu jsem expert, ne fanoušek, vzkazuje komentátorka Ledecké