Měla by Ester Ledecká mluvit s novináři nebo neměla? Malá česká aféra

V Nezáleží mi na vás, vzkazuje Ester Ledecká se Miroslav Bureš podivuje nad tím, že Ester Ledecká na Olympiádě odmítá komunikovat s novináři jinak, než otázkami poslanými e-mailem. Diví se i tomu, že k tomu dodává takové důvody jako že se bojí virózy či že se chce soustředit na sportovní výkony. Filip Rožánek k tomu napsal, že „Pardon, ale tohle je od rozhlasového sporťáka totální úlet. Je výsostným právem Ester Ledecké se rozhodnout, jestli a s jakými médii se bude bavit. Není veřejný majetek.„.

Pokračovat ve čtení „Měla by Ester Ledecká mluvit s novináři nebo neměla? Malá česká aféra“

Skupina Šuman už není. Tedy ta známá jako @SkupinaSuman

Twitterový účet, který se stal cílem poněkud zvláštní hry s úniky do médií. Úniky, které nakonec buď vůbec nepomohly v tom v čem měly (oslabit vliv Babiše) nebo naopak pomohly v tom, že perfektně odvedly pozornost od podstatných věcí.

Pokračovat ve čtení „Skupina Šuman už není. Tedy ta známá jako @SkupinaSuman“

Křišťálová Lupa? Čím dál tím těžší něco najít. Co jsem letos nominoval

Ne že by jeden neměl dostatek informací. Ne že by si nedokázal vzpomenout na různorodé příklady dobrých, užitečných i úspěšných služeb, lidí, firem, organizací. Jenže, ona by Křišťálová Lupa, měla nějak tak ukazovat, že se něco mění. Ne že vlastně na českém Internetu máme stále tytéž silné hráče. Nebo možná ne silné, protože to je Seznam.cz zcela rozhodně, ale přesto je velmi málo věcí, se kterými by mohl snadno něco vyhrát za inovativnost a nové věci. Pokračovat ve čtení „Křišťálová Lupa? Čím dál tím těžší něco najít. Co jsem letos nominoval“

Rychlost mobilního Internet v Česku aneb když se vezmou jenom jedna čísla

Lidovky v Konec jednoho snu. Miliardy na rychlý internet propadnou zpět Bruselu popisují jednu vcelku známou frašku okolo peněz na vysokorychlostní Internet. Ale to není podstatné. Zajímavější je, že tam neznámo proč dali mapu rychlosti mobilního Internetu v Evropě, kterou na sociálních sítích lidé sdílí aby ukázali jak mizerně na tom jsme. A je jim vcelku jedno, že tohle celé je spíš zdrojem zásadních otázek a pochyb. Pokračovat ve čtení „Rychlost mobilního Internet v Česku aneb když se vezmou jenom jedna čísla“

Pozor na lžimédia. Ne všechno jsou noviny, lži jsou dobře placené, vnímejte co čtete. Přehled dezinformačních webů

Všechny uvedené weby jsou vhodný materiál ke studiu, pokud se zajímáte o dezinformace, manipulaci, informační války, ale také fenomém mašíbl (magoři, šílenci a blázni).

Pokračovat ve čtení „Pozor na lžimédia. Ne všechno jsou noviny, lži jsou dobře placené, vnímejte co čtete. Přehled dezinformačních webů“

Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)

Mají výmysly, lži, propaganda a „fake news“ jako takové vliv na chování lidí? Spotřebitelů? Ovlivnila přítomnost fake news důvěryhodnost médií? Jak se projeví, když se značka propaguje vymýšleným (fake) obsahem? A kdy existence fake news exploduje do vlny všudypřítomné nedůvěry a podezírání? Nebo už k tomu došlo? Pokračovat ve čtení „Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)“

Je to hanba, že místopředseda vlády neví co je prohlížeč a vyhledávač. Ale těch hanebností je více

V Chceme ministerstvo budoucnosti, tvrdí znovuzvolený šéf KDU-ČSL Bělobrádek zmiňují onu absurditu, kterou KDU-ČSL zopakovala na svém sjezdu. Ministerstvo budoucnosti. Něco co nepotřebujeme, protože o budoucnost země se mají starat všechna ministerstva, každé ve svém oboru působení. Bělobrádek je ale zjevně trochu mimoň (viz dále), takže si možná plete ministerstvo informatiky s ministerstvem budoucnosti.

Pokračovat ve čtení „Je to hanba, že místopředseda vlády neví co je prohlížeč a vyhledávač. Ale těch hanebností je více“

Média bojují kvantitou. Místo zaujetím čtenářů, tohle sociální sítě umí

Změna algoritmů zobrazován příspěvků na Facebooku (před lety a stále pokračující) a Twitteru i Instagramu (čerstvě v minulém) má jeden zásadní cíl, co nejdéle udržet uživatele u dívání se na další a další příspěvek. Nechme teď stranou, že druhý cíl je umožnit vybírat peníze za to, že příspěvek bude ukázán. Neřešme i to, že žádný z algoritmů není funkční, nenabízí věci, které lidi opravdu udrží a ukazují to i čísla – klesá čas trávený na sociálních sítích, klesá zapojení, tedy jasné vyjádření toho, že to příjemce zaujalo. Pokračovat ve čtení „Média bojují kvantitou. Místo zaujetím čtenářů, tohle sociální sítě umí“

Snaha EU možná přiměje Google i Facebook platit vydavatelům

Nejprve to byly bláznivé nápady Francie či Německa, sila lobbingu je ale donesla až na úroven EU. Toho společenství co zavedlo sušenkové souhlasy

Ve hře jsou autorská práva vs. Internet, ale také staré pořádky vs. nové. Zachování starých pořádků je na pořadu dne, zejména pokud jde o novinové vydavatele, kterým klesají vydané náklady, čtenosti i příjmy z reklamy. Hledají staronové cesty, kde získat peníze a stále jsou přesvědčeni, že by jimi Google či Facebook (a další jim podobní) měli platit za to, že zveřejňují odkazy na jejich články.

V září EU připravilo konzultaci k novým návrhům „reforem„, kde jeden ze zásadních bodů je právě to, že by autorské právo mělo být revidováno tak, aby zpravodajské agregátory, zveřejňující „výstřižky“ a upoutávající na novinové články, za něco takového měly platit.

Celé to na jedné straně je tak trochu založené na reálném problému. Facebook a Google nevytvářejí žádné reálné hodnoty v podobě textů, článků či obsahu. Pouze si berou cizí obsah, ať už přímo (Zprávy Google) nebo sdílením od uživatelů (Facebook) a vydělávají na něm. Obalují ho reklamou a příjmy si ponechají, původním tvůrcům nevyplatí ani halíř. Google i Facebook jsou navíc s internetovou inzercí tak úspěšní, že „ohrožují“ ostatní typy inzerce. Té v tisku se navíc daří ne příliš dobře.

Ohrožení demokracie

Podle EU je případné ohrožení existence médií ohrožením pluralismu, demokratické debaty a kvality informací. Opět v zásadě pravda, byť je otázkou, proč právě tohle omezují hlavně média sama a proč je tolik nedemokratických médií a ještě více médií plněných nekvalitou tvořenou jenom proto, aby na „něco“ lidé klikali. Budiž

Evropská Unie si představuje, že by nová podoba autorské práva dala tvůrcům obsahu exklusivní právo rozhodovat o tom, jak je jejich dílo použito. Týkalo by se to i oné „reprodukce“, kterou Google či Facebook využívá. Což u Zpráv Google vypadá přijatelně, ale u obsahu sdíleného uživateli na sociální sítě už podstatné méně.

Aby toho ještě nebylo málo, opět je na stole otázka prodloužení doby ochrany, kde vydavatelé chtějí prodloužení na padesát let, zatímco Evropská komise hovoří o jednom až pěti letech. Rozumné, protože představa padesáti let ochrany zprávy z novin vypadá jako poněkud absurdní. Diskutabilní i problematické jsou i otázky „přeshraničního“ uznávání práv a trvání těchto, také v souvislosti se zpravodajstvím.

Dobrovolně povinné na všechny strany

Celé by to nakonec mohlo vypadat tak, že vydavatelé budou moci (nikoliv muset) žádat od digitálních zprostředkovatelů jako je Google či Facebook placení za využití jejich „textů“.

Ti budou moci souhlasit, případně odmítnout. Stane-li se to druhé, tak možná konečně vydavatelé pochopí, že přijít o poměrně zásadní zdroj návštěvnosti se nevyplatí. Pro příklad totiž není potřeba chodit daleko, když přesně toto zkusilo Španělsko, tak Google platit nezačal a vyřadil tamní média ze Zpráv Google. Výsledný zásadní propad v návštěvnosti přiměl vydavatele k velmi rychlé změně názoru. Totéž se stalo v Německu

Součástí nové legislativy by měla být i povinnost pro platformy sdílející videa či hudbu, aby zajistily proplácení podílu na příjmech vlastníkům práv, tedy něco co například umožňuje YouTube. Ale také něco, na co si hudební i filmoví držitelé práv stále ztěžují, výši podílu totiž nepovažují za odpovídající.