Daniel Bradbury Dočekal To co vidíme sdílené a šířené na sociálních sítích získává váhu neodpovídající reálnému významu. Iluze majority vede k zásadním chybám v hodnocení
Se sociálními sítěmi je to čím dál tím obtížnější, nejenom, že je velmi silně charakterizije sociologický koncept jménem spirála mlčení, tedy inklinace k „většinovému názoru“ a silný vliv samocenzury tam, kde někdo má názor menšinový. Jak ale ukazuje studie The Majority Illusion in Social Networks, objevuje se zde další zásadní (a nebezpečný) prvek – iluze majority.
Iluze, která je navíc zodpovědná za chování lidí, kteří mají mezi zásadními vlastnostmi tu, že se snaží kopírovat chování dalších lidí. Tím více, čím mají pocit, že dané chování či aktivity jsou správné a většinové. Ono známé „nevybočování z davu“ se zde uplatňuje v míře nebývalé.
Autoři studie upozorňují, že reagující málokdy mají dostatek znalostí k pochopení chování těch, kteří se rozhodnou sledovat, ještě méně pak o chování jiných lidí, než těch, které vidí ve svém okolí. V případě sociálních sítí s tím přichází zásadní problém. Lidé mají tendenci se obklopovat lidmi, kteří nejvíce vyhovují jejich názorům a smyšlení a vytěsňovat vše, co je pro ně nepohodlné či konfliktní.
Výsledný „vzorek“, který si tak na sociálních sítích vytvoří pro ně potom reprezentuje majoritu. A jak autoři výše uvedené studie upozorňují, většina takto vytvořených „majorit“ ovlivňujících chování lidí je iluzorních, navíc reflektujících pouze určité lokální chování.
Případné zcela ojedinělé vzorce chování pak mají v sociálních sítích možnost se projevovat jako soustavně nadhodnocené, přehnané a neodpovídající realitě. Něco co samozřejmě existuje i v běžném životě, kde jsme běžně také obklopení poměrně omezeným „vzorkem“ lidí. V sociálních sítích ale dochází k podstatnému růstu vzorku „přátel“ a iluze majority je tak podstatně silnější.
Poměrně zásadní roli v celém procesu navíc hraje to, že dnes prakticky každá sociální sít určuje, které příspěvky její uživatelé uvidí a které nikoliv. Algoritmy jsou pak nastavené hlavně tak, že ukazují příspěvky, které mají nejvyšší zapojení (engagement) a ty bez reakcí potlačují. Což ve výsledku pouze posiluje zmíněnou iluzi majority. Nemluvě o nezanedbatelné drobnosti, že na Facebooku si už několik let viditelnost kupujte, takže ten co má více peněz je více viditelný. Minoritní názory nebo názory nedostatečně movitých minorit jsou tak v zásadě potlačovány.
Provozovatelé sociálních sítích navíc zcela běžně záměrně ovlivňují to, co jejich uživatelé uvidí či nikoliv (viz Facebook prý záměrně ovlivňoval zprávy předkládané uživatelům) ať už k tomu dochází na základě nastavení podmínek provozovatelem nebo na základě ovlivňování lidským faktorem. O to problematičtější je vše v tom, že dnes lidé na sociálních sítích objevují a získávají i zprávy (viz Facebook jako zdroj informací? Masivně ovlivňuje, jaké zprávy čtete), které dříve získávali hlavně v klasických médiích.
Ano, Tuhle bitvu se stroji jsme prohráli. Přirozené šíření obsahu umřelo a algoritmy nás stále více uzavírají v uměle vytvářených názorových bublinách podporujících iluzi majority.