Jak jsem se byl nechat poprvé Moderně bodnout.

Když jsem se byl včera nechat poprvé bodnout, tak mi tam měřili teplotu. Vyšlo jim, že mám 36 a povídali něco o tom, „že je to nějak málo“. No, já mám běžně takhle nízkou teplotu už hodně dlouho 🙂

A pak taky pan doktor povídal, že jako jestli mám „jenom“ cukrovku, že to tedy jako na očkování je málo. Tak mu povídám, že do toho já nevidím, že jsem kód dostal od diabetologické doktorky, že ta asi teda věděla co dělá. Tak jsme pak naštěstí došlo k tomu, že toho mám vlastně víc, než jenom tu cukrovku.

Nějakou nešťastnou paní tam oočkovat odmítli. Prý jim to tam kontrolují. To asi k tomu, kolik tisíc lidí už bylo oočkováno zcela mimo jakékoliv pořadí a smysl jenom proto, že jsou to papaláši.


Vtipné na tom bylo, že kdybych byl obézní, tak by to snad stačilo i bez té cukrovky. Jenže já se před nějakým pěti lety rozhodl, že mít přes 110 (nějakých sto patnáct to tehdy bylo) je šílené, že se s tím nedá žít a sundal jsem to až na nějakých 99 či osm. Tedy mezitím do toho hodily vidle dvě zimy a koronavirus, takže se to zdvihlo na nějakých 104 plus mínus a po měsíci a půl usilovného šlapání doma je to na dobré cestě, takže 101 a nějaký ten kousek. A právě mám absťák, protože ranních 20 minut jsem s ohledem na bodnutí vypustil.

Takže mám samozřejmě stále cíl 95 kilo. A tenhle rok na něj rozhodně hodlám zaútočit s veškerou vervou.

Jinak mi po bodnutí není nic. Nenarostla mi křídla. Nevidím a nechytám #5G. Nemám teplotu, není mi zle, nejsem unavený (tedy ne víc než normálně z roku doma a příliš mnoha práce a absence pohybu) jen cítím na ruce to místo kam mě napíchli.

Takže vlastně těžká pohoda. Pardone Moderna.