Daniel Bradbury Dočekal Už když se prosazovaly podivné nápady EU na cenzuru Internetu tak to byl Václav Mach kdo je vehementně obhajoval a protlačoval. Bez přemýšlení, bez reflexe, bez pochopení co to znamená pro budoucnost Internetu i pro samotné uživatele. Pak ta unijní zhůvěřilost prošla a celé to směřuje postupně přesně tam, kam předpovídali kritici. Jeden z nesmyslných nápadů je extra zdanit příjmy internetových firem. A i tady se Václav Mach objevuje s šílenými nápady. Skvěle je to vidět v nejčerstvější „přestřelce“ mezi Michalem Klímou (dřívější spoluzakladatel Unie vydavatelů) a Václavem Machem (současný šéf Unie vydavatelů).
Cele to začalo v „Unie vydavatelů navrhuje cestu do pekla“ a „Peníze od Googlu ať vybírá kolektivní správce“ kde už jenom to „kolektivní správce“ by mělo být důvodem k zvýšené pozornosti. Kolektivní správce tu už v Česku máme a nic dobrého na nich nenajdete (ano, řeč je zejména o OSA, oprávněně přezdívané „OSA zla“).
Václav Mach má od doby co se stal šéfem UVDT bohužel velmi originální představy spadající kdesi do století, kdy ještě neexistoval Internet. V té nejnovější hovoří o „akreditaci důvěryhodných médií“ – to by totiž dělat právě onen „kolektivní správce“ určený k vybírání poplatků od Google (a dalších „gigantů“). Michal Klíma to správně komentuje (ve výše zmíněném „Unie vydavatelů navrhuje cestu do pekla“) takto:
Takový návrh je flagrantním popřením principu svobody slova a nezávislosti médií. Žádná instituce v demokratické zemi nesmí určovat, kdo je důvěryhodný vydavatel, dokonce ani schvalovat, kdo je a kdo není vydavatelem. Natož aby to dělal orgán, který má vzniknout z vůle státu. Unie vydavatelů si tu nebezpečně zahrává se základním demokratickým principem – svobodou slova.
Michal Klíma si samozřejmě naběhl, Václav Mach má totiž v oblibě protivníky dehonestovat na Facebooku i v médiích. Tam mu Médiář dal šanci v Unie vydavatelů ukazuje cestu z pekla – předvádí to slovy „vyvrátit některé nepodložené spekulace a argumentační fauly, kterých se pan Klíma dopouští.“
Pečlivě si tu „obranu“ před „argumentačními fauly a nepodloženými spekulacemi“ přečtěte a srovnejte s původním textem Michala Klímy. Žádné fauly ani spekulace tam nejsou. Jediné co tam stále je vidět je, že UVDT je v současnosti lobbistická organizace, která se snaží zachovat stav médií z minulého století a využívat k tomu i všechny praktiky z minulého století.
Ještě tomu ale není konec, Michal dostal na Médiáři ještě šanci zareagovat na tuto reakci – reakci najdete v Ještě jednou o svobodě slova a návrhu Unie vydavatelů. Krásně v ní usvědčuje Václava Macha ze lží – paradoxně odkazuje právě na článek Petra Koubského na Deník N – Konec internetu, jak ho známe. Po reformě EU bude vypadat jinak vyhledávání i zpravodajství.
POZNÁMKA: O nesmyslném článku 11 a článku 13 jsme psal osobně v Poznámky k Article 13 a Article 11. Cenzura a zpoplatnění odkazování – to co řeší tento blogpost je právě článek 11 – tzv. „daň z odkazů“.
Důležité je si přečíst právě to co Václav Mach pro Deník N uvedl:
„Předpokládám, že nárok na příspěvek z fondu financovaní vydavatelů budou mít pouze důvěryhodní vydavatelé, kteří projdou akreditačním procesem. Budou muset pravidelně reportovat kolektivnímu správci jednotlivé klíčové parametry (zejména audit a měření celkového nákladu, čtenosti, velikost a složení profesionálního redakčního týmu, vykazovat poměr původních a převzatých publikovaných článků, měření jejich rozsahu a kvality, případně i důvěryhodnost redaktorů atd.)“
Ano, vážně. „pouze důvěryhodní vydavatelé“, „projdou akreditačním procesem“, „budou muset pravidelně reportovat kolektivnímu správci“, „velikost a složení profesionálního redakčního týmu“ a jako zlatý hřeb „měření rozsahu a kvality, případně i důvěryhodnost redaktorů“.
Člověk co tohle dokáže vymyslet musí být absolutně šílený. O čem ostatně svědčí i další perla o posuzování podle „tvůrčího přínosu k vytváření mediálního obsahu z kvantitativního a do jisté míry i z kvalitativního hlediska„.
Ano, něco takového už tady bylo za socialismu. Jen tam bylo navíc k tvůrčímu ještě slovo „ideovému“.
PS: V celé téhle věci vybírání poplatků od Google (a ostatních) za to že zveřejní odkaz na médií je můj postoj vlastně i rozdílný od pohledu Michala Klímy – považuji to za absurdní myšlenku od samého počátku. A od samého počátku upozorňuji na to, že to celé je neřešitelné a ve výsledku to povede k poškození médií. Jejich zoufalé hledání nových příjmů by se mělo zaměřit jiným směrem než se u nadřízené vrchnosti (EU) domáhat dodatečného daněni v podobě výběru poplatků za odkazování na Internetu