Daniel Bradbury Dočekal Facebook je od třinácti výše, ale povídejte to dětem. Jejich spolužáci a spolužačky tam jsou. Chtějí tam být také.A nakonec ani „náct“ není věk, kdy by bylo vhodné dítě „bez dozoru“ pouštět na Facebook. Praktické rady jak se s tím vyrovnat.
POZNÁMKA: Toto je mírně aktualizované vydání textu z března 2011. Doplnil jsem nové screenshoty (od té doby se Facebook výrazně změnil) a pokusil se správně aktualizovat text, tam kde to bylo nutné. Principy staré dva roky ale stále platí. Pokud narazíte na nějakou chybičku, omlouvám se za ni, přesouvám nějaký starý obsah z Bradbury.cz na Justit.cz (takový co má smysl zachovat).
Chce být vaše náctileté (či dokonce méně leté) dítko na Facebooku? První zásadní pravda je, že mu v tom nemůžete zabránit – zakážete-li mu to doma, založí si účet někde jinde. Ve škole nebo u kamarádů. A zaděláte si na první základní problém, nebudete o tom vědět. A už vůbec nebudete mít šanci případné úlety vašeho dítka na Facebooku nějak citlivě ovlivnit.
Zkuste to jinak, pomozte mu založit účet na Facebooku sami. Budete mít alespoň základní šanci mu správně nastavit soukromí na účtu. A vysvětlit některé drobnosti, které by možná vědět mělo. Byť vás stejně nebude moc poslouchat a myslet si svoje. Něco o otravných staromódních rodičích. Ale pořád máte alespoň nějakou šanci.
Pokud začnete od toho nejzákladnějšího, mělo by vaše dítko mít „soukromí“ ve Facebooku nastavené zásadně na „Přátelé„. Nezabráníte samozřejmě tomu, aby si to dítko později nezměnilo – ale ve vlastním zájmu by úroveň důvěry mezi vámi a dítětem (čím starší, tím méně tohle samozřejmě platí) být taková, aby bylo možné se kdykoliv podívat na nastavení Facebooku a zkontrolovat cokoliv.
Nastavení na „pouze přátelé“ je poměrně zásadní a snadno vysvětlitelné – dítko si tak bude moci na Facebooku komunikovat „s kým chce“, za předpokladu, že si je přidá mezi přátele – máte zde jasnou šanci mu vysvětlit, jak to vlastně s oním „přátelstvím“ na Facebooku je. A zkusit ho přesvědčit, ať si mezi přátelé opravdu přidává pouze spolužáky a lidi, které opravdu zná – nemělo by to být až tak obtížné a je velká pravděpodobnost, že něco takového bude schopno přijmout jako užitečné pravidlo.
V nastavení soukromí je vhodné ještě poněkud pozměnit i další nastaevení, všude tam kde není omezení na „Přátele“ ho nastavit. . A v okamžiku nastavování těchto vlastností budete mít příležitost dítku vysvětlit, že to nejlepší co může na Facebooku udělat je nic konkrétního o sobě nevyplňovat – případně to udělat tak, jak to dělá většina jeho spolužáka. Vyplnit vlastní profil hloupostmi.
Řada dalších nastavení je rozstrkána po různých dalších místech na Facebooku, zejména přímo na profilu TIMELINE. Je tedy vhodné si projít i tato nastavení a odpovídajícím způsobem je pozměnit tak, aby umožňovala minimální veřejnou viditelnost.
Nezapomeňte na poměrně důležité údaje týkající se kontaktů – u těch platí, že vaše dítko by nemělo mít na Facebooku uvedeny žádné reálné kontaktní údaje – není zde místo pro hazard s uváděním telefonního čísla, nepatří tam adresa bydliště.
- Číslo mobilního telefon – Jenom já
- Jiné telefonní číslo – Jenom já
- Adresa – Jenom já
- Přezdívka IM – Jenom já
- E-maily – Jenom já
Poslední co je potřeba nastavit jsou pravidla pro „Aplikace“.
- Údaje dostupné prostřednictvím vašich přátel – zrušit zaškrtnutí u kompletně všech nabízených možnosti (viz obrázek vpravo).
- Okamžité přizpůsobení – Pokud je volba dostupná, tak ji odškrtnout
O čem byste ještě měli vědět (a případně poučit dítko)
Facebook není bezpečné místo a už vůbec neznamená, že je na něm jakékoliv soukromí – není a nikdy nebude. Čím méně konkrétního toho o sobě dítko Facebooku sdělí, tím lépe to bude. V praxi je samozřejmě něco takového něco na pomezí nemožného a zázraku. Ale stejně jako své děti učíte, že si „nemají brát od neznámých lidí bonbony“ či „chodit s neznámými lidmi do sklepa“, tak to samé musí nutně platit pro Facebook (a Internet). A je na vás, jak dobře je dokážete poučit (a naučit).
Facebook vyžaduje, aby uživatel používal své reálné jméno – v tomto případě se chovejte zodpovědněji a klidně nechte dítko, ať použije přezdívku. Případně podobu jména neodpovídající tomu co má opravdu napsáno v rodném listě. Dítka na Facebooku to dělají běžně, včetně stovek tisíc bývalých uživatelů Libimseti.cz – na Facebook přešli i se svými (poněkud šílenými přezdívkami).
Lhát se nemá, což jste jistě své dítko učili dlouhá léta. Bohužel, tady budete mít trochu problém, v případě Facebooku je nutné lhát – žádné pravé datum narození, žádné pravé bydliště, žádné pravé informace o tom odkud pochází. Facebooku do toho nic není. A těm kdo z Facebooku tyto informace dolují už vůbec ne.
Mírně pořešit byste měli o otázku používaného hesla – pokud bude příliš zjevné a jednoduché, přijde vaše dítko o Facebook účet velmi brzy – a to nechcete ani vy, natož vaše dítko. Takže zcela jistě pochopí, že heslo by mělo být aspoň trochu složité. A také, že by ho nemělo nikomu dalšímu říkat.
Možná je zbytečné se o tom zmiňovat, ale domácí počítač, ze kterého vaše dítko bude chodit na Facebooku, nutně potřebuje antivirové software s anti-malware software (samotný antivir nestačí). A také správné nastavení případného uživatelského účtu, pokud používáte doma Windows – praxe kdy účet má práva správce je pro dítě na Facebook nepřijatelná věc. Je více než jisté, že vaše dítko dříve nebo později otevře nějaký odkaz od kamarádů, který ho okamžitě přivede na zavirované stránky.
I to byste měli zkusit vysvětlit, že bezhlavé klikání na odkazy od kamarádů (v chatu, poště i na zdi) může být velmi nebezpečné – zejména pokud na ně náhle jejich kamarád či kamarádka mluví anglicky. Moc ale nepočítejte s tím, že dosáhnete nějakého výrazného úspěchu. Typické dítko na Facebooku během jednoho roku přijde o Facebook účet mnohokrát. A moc to neřeší, prostě si založí nový a „jede dál“.
Vysvětlete mu také, že Facebook je mimořádně hloupá firma, která mu ochotně smaže účet za cokoliv, co vypadá jenom „trochu podezřele“ – příliš mnoho příspěvku, příliš mnoho Líbí, nahrávání nahatých fotek (ne, tomu prostě nezabránit normální cestou, ale hrozba zrušení účtu může pomoci), sprosté, vulgární komentáře. A přijít o účet s pracně posbíranými přáteli může být dostatečným důvodem k tomu, aby některé věci dítko nedělalo – nevysvětlujete mu to proto, aby se na Facebooku chovalo slušně (ne, nebude), ale proto, aby nepřímou cestou nedošlo k nejhoršímu.
Zkuste také vysvětlit, jaké to případně může být nevhodné, pokud bude na Facebook nahrávat své fotky, fotky z bytu či domu kde bydlí (nejlépe ještě s adresou), uvádět nějaké detaily, které jsou z oblasti financí, zaměstnání rodičů, věcí které by mohl někdo snadno zneužít – stejně jako se mu to snažíte vysvětlit ve vztahu k „povídání si s neznámými lidmi“. Moc úspěšní asi nebudete, ale snad se vám podaří zasadit aspoň semínko nedůvěry k podobným aktivitám.
Důvěra … důvěra … důvěra
Znáte to, vaše dítko by vám mělo věřit a v okamžiku, kdy si něčím není jisté nebo má z něčeho obavy, by se vám nemělo váhat svěřit. Zeptat se. Požádat o radu. Utopie, to ale taky asi v mnoha případech víte. A čím starší (více náctileté) to dítko bude, tím hůře se něco takového realizuje. Přesto se to vyplácí zkoušet.
Zákazy v praxi nic neřeší, dobře míněné dotazy, které nevypadají jako od typického rodiče (co většinou pochází z nějaké divné planety) mohou pomoci více.