Petr Koubský o magazínu 067.cz: Sociální média jsou fast food pro mozek a duši. My jsme slow food

Dnes vyjde první číslo magazínu 067.cz, magazínu pro 6.7 % populace. Nebude zadarmo, nepůjde po masovém sdílení či lajkování. Jak říkají tvůrci, nabídne „to, co vás bude zajímat, ale ještě to nevíte“. Co říká v den spuštění Petr Koubský, který stojí za 067.cz?

Další magazín? Proč by měl někoho zajímat čtrnáctideník s třemi texty?

Protože jsem si postupně uvědomil, že v celé té záplavě textů dost často nemám co číst, přinejmenším ne v češtině. A začal jsem vymýšlet, jak dělat periodikum, které bych sám rád četl, jaká omezení by muselo splňovat, o čem by mělo být. Vymyslel jsem ho a teď půjde o to, kolik lidí má podobné záliby a vkus jako já.

Neoficiální podtitul zní: „Píšeme o tom, co vás bude zajímat, ale ještě to nevíte.“ To je tak: všichni máme nastavené informační filtry. Musíme je mít, jinak bychom se zbláznili. Ale zároveň se tím ochuzujeme o inspirace, jiné pohledy a zajímavosti. Já chci čtenářům podstrčit takové věci přes jejich filtr, pod dveřmi do zamčeného pokoje. A dívat se, jak se jim rozjasní tvář. Nebo užasnou. Nebo se rozzlobí. Ale v každém případě je to zaujme.

Dobře, dobře, věci, které nás zajímají a ještě to nevíme. Jak vlastně bude vycházet? Papír? Aplikace? Čtečky?

Zatím jen webová stránka s placeným přístupem — první číslo je samozřejmě celé zdarma. Další na řadě jsou čtečky, to chceme spustit v dohledné době. Aplikaci zatím nechystáme a myslím, že víme proč — zvažovali jsme to důkladně. Papírové vydání rozhodně nebude.

Tedy ne zadarmo, kolik může být předplatitelů za oněch 900 korun na rok?

To nebudeme vědět, dokud to nezkusíme. Nebudu říkat žádné číslo, protože v ČR není vůbec z čeho odhadovat. Vstupujeme na neprobádané území.

Ukazuješ na příklad jako Medium či The Loop. Ale to první je jen blogovací systém, teď už pro každého. A to druhé je, ehm divné. Jak tomu rozumět?

Mohu jmenovat i jiné příklady, třeba The MagazineMatter… Všichni začínají, nikdo z nich není dokonalý. Společné mají to, že přicházejí s dlouhými a promyšlenými texty v době, kdy prý nikdo nečte. A lidé to čtou! Jestli je to nová vlna, hrozně nerad bych ji zmeškal. Jestli je to jen iluze, stejně se jí chci zúčastnit. Sny se někdy vyplní.

Našel jsem například Longform, další příklad. Ale to vypadá spíš jako blog a chvíli jako agregátor. Zajímají vůbec někoho inteligentní texty?

Tys nikdy neslyšel od lidí kolem sebe, že v médiích není nic pořádného ke čtení? Poptávka existuje. Potíž je v tom, že v běžném internetovém obchodním modelu je strašně těžké uspokojit ji. Když prodáváš inzerci, potřebuješ maximalizovat počet přístupů. Za každou cenu, všemi prostředky, jinak médium neuživíš.

Ale když se na inzerci úplně vykašleš, což jsme udělali, a zkusíš, zda si lidé ten kvalitní obsah přece jen nebudou ochotni zaplatit sami, přímo podpořit jeho vznik, pak máš paradoxně větší šanci. Může se to pověst a nemusí, ale kdybychom stejný typ obsahu chtěli živit z inzerce, nemohli bychom vůbec ani začít. To prostě nejde, tedy v češtině ne. V jazyce, kterému rozumí miliarda lidí, je to něco jiného.

Ehm, v době kdy nejsdílenější a nejvíce „lajkovaný“ článek měsíce je „Opilí studenti ukradli z cirkusu lamu a vozili se s ní tramvají“?

No a co? Já ten článek sice nelajkoval, ale přečetl jsem si ho taky, je to legrace… i když pro chudáka lamu možná ne. Masová média jsou v pořádku, dělají svou věc. My děláme jinou věc, jsme elitní médium, vědomě nejsme pro každého a desetitisíce lajků nikdy mít nebudeme. Fungujeme jinak.

Proč nula v 067.cz?

Nula celá, nula šest sedm neboli 6,7 %. Potřebovali jsme nějak vyjádřit ta procenta a přeložit je do jména domény a taky do názvu firmy, tohle nám přišlo nejjednodušší a nejlíp zapamatovatelné. To číslo je náš odhad velikosti populace, kterou by 067 mohl zajímat.

Jste na Facebooku (067) i Twitteru (@067cz). Je ve výběrové novinařině místo pro sociální novinařinu?

To je hodně těžká otázka, kdyby se mělo jít do hloubky, ale nás se zas tak moc netýká. Sociální média budeme používat k propagaci značky, pro servisní sdělení a hlavně pro komunikaci se čtenáři, ne pro žurnalistiku jako takovou. Sociální média jsou zaměřena na rychlost. Je to fast food pro mozek a duši. My jsme slow food.

5S – Petr Koubský

Petr stál u počátků mé novinařiny, což je, nutno dodat, hodně dávno. Tedy prakticky v době, kdy Internet byl v samých počátcích. Od té doby z novinařiny rozšířil záběr o analytika a konzultanta. Býval programátor, šéfredaktor, vystudovaný chemik. A pořád něco píše. Na svém blogu má krásné motto:

Žiju v steampunkovém městě, kde rezavé ruské vlaky sviští hluboko pod barokními portály ze stanice Leninova na nádraží Perdido. Pro obživu píšu, učím a organizuju, pro radost čtu, přemýšlím a hraju si. Mám rád olivy, technologie, léto, poušť, náhorní planiny a jihovýchod.

Novinařina?

Pracoval jsem ve vydavatelství časopisů osmnáct let, většinou v roli šéfredaktora. Přesto se za novináře nepokládám. Když se řekne novinář, vybaví se mi ošuntělý chlapík v klobouku a uváleném obleku, trochu Columbo, trochu Phil Marlowe. Táhne z něj whisky, je zcela neřiditelný, má spoustu osobních problémů a vždycky nakonec přinese nějakou úžasnou pecku na titulní stranu. Vypadá to jako ryze filmová představa, ale dokonce i ve spořádané oblasti počítačových časopisů jsem pár takových znal. Trochu jsem jim ten styl záviděl, ale ne natolik, abych je zkoušel napodobit.

Dneska je to vymírající druh. Znám u nás pár dobrých publicistů, tedy lidí, kteří píšou odborné články, studie a eseje. Novináře v tom pravěkém smyslu skoro žádné; napadá mě jediné jméno, Břetislav Tureček, což je skvělý reportér z Blízkého Východu.

Démoni?

V každém člověku se pere racionální s neracionálním, hlubinným. Jsme tak udělaní, je to součást naší konstrukce. Z toho plyne: je nerozumné myslet si, že se lidé chovají převážně rozumně. Nepohání nás jen střízlivá úvaha, pohánějí nás také démoni. Úzkosti, touhy, vzpomínky, zlost. Taky emoce a pohnutky, pro něž vůbec nemáme jméno, protože zůstávají dole v nevědomí jak hlubinní tvorové oceánu.

Myslím, že k životním úkolům zralého člověka patří porozumět svým démonům, smířit se s jejich existencí a uzavřít s nimi příměří. Porazit v boji je nemůžeš, oni vydrží víc než ty. A ignorovat je znamená nechat se jimi ovládat, aniž bys o tom měl tušení.

Člověk?

Mám lidi rád – při pečlivém dávkování. Jsem introvert, pobyt mezi lidmi mě vyčerpává, musím při něm dobře hospodařit silami. Jsem ovšem ten typ introverta, co se cítí dobře na pódiu. Nemívám trému, rád mluvím k plnému sálu. Jakmile z toho pódia slezu, opouštím roli a zase se uzavřu do sebe. Líbí se mi být obklopen lidmi, ale bez povinnosti komunikovat.

Ideální je poklidná kavárna, kam možná občas přijde nějaký známý. V takovém prostředí se mi také nejlíp pracuje, daleko lépe než zcela o samotě.

Důchod?

Víš, co mi na stárnutí připadá nejhorší? To, že ti kvůli omezenému času ubývá voleb, možností změny. Od jistého věku počínaje je rozumné některé věci prostě opustit, zapomenout na ně. Chtěl jsme se vždycky naučit hebrejsky, jistě bych kdykoli mohl, ale čas už je příliš vzácný, je mi ho líto. Radši ho vložím do některé z malého počtu aktivit, jimž se chci věnovat pořádně. Chtěl jsem vylézt na spoustu hor. Jsou místa, kam se nikdy nepojedu podívat, knihy, které nepřečtu… Vzdávám se toho hrozně nerad. Šidím a smlouvám.

Mám svou roztěkanost a mnohost povrchních zájmů rád a budu se snažit udržet si to co nejdéle. Aspoň tedy… zatím tomu věřím. Kdo ale ví, v co se sám promění? Před pár lety jsem taky byl někým jiným než dnes.

Grafoman?

Nejsem. Píšu vlastně nerad. A nadřu se u toho, ani za ty roky jsem se totiž nenaučil psát víc než čtyřmi prsty. Nepotřeboval jsem to ostatně, na rychlost mého myšlení ty ukazováčky a prostředníčky bohatě stačí. Nepíšu lehce, přepisuju, mažu. Kdybych byl placen od řádku a nedělal žádnou jinou práci, nevím, zda bych se propracoval k pěticifernému platu.

Ostatně čím míň píšu, tím míň přispívám k informačnímu smogu. Písmen už je hrozně moc.

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.