Daniel Dočekal Jen pro ujasnění. Tohle jsem psal někdy na podzim. Na Twitteru. Pak jsem to dal na Linkedin. Kde si to přečetlo šest lidí. A zapomněl, že jsem to chtěl dát sem. A protože je to s příchodem války na Ukrajině dost aktuální, tak to napravím
Věc kterou jsem už delší dobu chtěl sepsat ale nechtělo se mi na Twitteru. Ale nakonec jsem to udělal. A tady jsou spojené jednotlivé tweety:
pomáhá: světlo, hudba, pohyb, jídlo, zaměstnat hlavu, kupa práce, mít na co koukat (filmy, seriály), hraní her (u mě MMO), spánek, nemít stres, psaní, mít někoho kdo to chápe a pomůže s tím pracovat , #sisithecat
Pomaha (2): hudba, každému jiná, ale chce to najít něco na vztek (Landa) a něco na splín (Sarah b. Nebo z Pana prstenu) a utéct mezi zvuky a zavrit k tomu oči.
Nepomáhá: alkohol (peklo, zhorsuje to), prášky (utlumují, pro to co dělám to nejde), coronavirus (zhoršuje to lockdowny a stresem), reakce “to bude dobrý” od blízkých lidi, příliš spánku (v noci člověk pak nespí)
nepomáhá (2): sociální sítě a koukání do displeju vůbec, jenže kdyz se tím člověk živí tak je to komplikované. A u těch her to je těžké na rovnováhu, příliš škodí ale třeba WoWko mám jako únik do jiné reality což je věc co dost pomáhá.
Pomáhá Pinterest kam se chodím dívat na věci co baví a mám rád. Pomaha Twitter kde mám pár účtu jejichž tweety miluju a stejně tak instagram.
Nevim: psychoterapeut (mám z doktorů fobií ještě silnější než tenhle problem), drogy (odmítám zkouset), odjet někam za sluníčkem (a ideálně tam asi uz zůstat)
A k tomu někam odjet a už tam zůstat. To je asi ta (moje) nejsilnější emoce. Začít strašně křičet a prchat někam co nejdál. Jako dítě jsem snil o tom že přiletí UFOni a vezmou mě s sebou. To se ale asi nestane 🙂 jo. HUMOR. Smát se. To,pomáhá.