Krizové postřehy (3): O lidech, prioritách a sociálních sítích

Když jsem začal psát tenhle seriál, tak jsem tak nějak doufal, že bude jak pokračovat (předchozí díl je v Krizové postřehy (2): Tolerance, Trpělivost a Zodpovědnost). Chvilku to vypadalo, že to bude těžké (ten předchozí je z 23. března a je 22:15 posledního dne v březnu)- Ale vlastně až tak není. Takže jdeme na to.

Lidé se … nemění

Radek  Špicar (víceprezident Svazu průmyslu a obchodu) v následujícím tweetu připomněl to na co jsem vlastně už přišel. Ano, souhlasím s ním. Lidé co stáli za houby stojí za houby ještě víc. A ti co byli fajn, kterých bylo možné si vážit, jsou stále ti kterých si lze vážit. Bohužel ale někteří lidi do této doby relativně neutrální a normální se často přesunují do kategorie „zapomenout že existují“. Krize dělá z lidí něco divného.

 

Sociální sítě jsou jed

Platí to i na sociálních sítích. Důsledně odsledovávám lidi, kteří za to nestojí, zaplevelují prostor, šíří nesmysly, jsou pouze negativní a stěžují si na věci, na které nemá smysl si stěžovat. A rychleji než dříve končím s každým trolem a otravným pitomcem.

Je mi líto, ale mé soukromé sociální sítě jsou jenom mé. 

Pokud chcete vědět co s tím dělám? No, jednoduché – unfollow/unfriend a mute/ztlumit. Takže pokud vám na Twitteru či jinde napíšu „Sbojem“ tak jste na Mute a už o vás nikdy neuslyším. K tématu doporučím Proč vám nejspíš nikdy neodpovím na tweet (či komentář na jiné sociální síti)?

Priority

Třetí věc jsou priorityMám velké štěstí, že si už roky klienty a projekty mohu vybírat. Podle toho jestli mě baví, jestli je chci dělat, jestli forma a lidé pro které pracuji za to stojí, jsou fajn, dělají dobré věci, chovají se slušně.  Roky spolupracuji s pár firmami i pár jednotlivci – je prostě fajn pro ně dělat. Klienty přibírám a občas i opouštím, ale vždy v tom prostě musí být nějaké to „joy“ a „satisfaction“. To je vlastně zásadní priorita, která je výš než peníze.

Chvíli jsem se bál, že ten chaos okolo mě přinutí to změnit. Ale, a musím to s díky zaklepat na dřevo, zatím to není potřeba. Ti dobří z minula jsou pořád stejně dobří a pořád je radost jim pomáhat, klidně i částečně a občas plně zadarmo. A zatím se to daří držet v původním kurzu. Je to jenom měsíc, vím, takže je těžké předpovídat. Ale nějak tak věřím, že se to udrží v téhle rovině. Opravdu mi hodně záleží na tom dělat věcí které chci dělat a přinášejí mi uspokojení než jenom dělat věci čistě pro peníze.  Byť, vím, je nutně potřebuji pro uživení rodiny.

 

Celé je to navíc o to důležitější, že takhle zkouška v podobě „zavřený“ doma je vlastně dost složitá. Jako introvert miluju být doma, ale miluju být sám. A tohle zatím dost drhne. A to počasí mi to opravdu neusnadňuje v možnosti každý den jít na hodinu či dvě na kolo.

PS: To video o kousek výše mi vlastně před lety změnilo život. Včetně její knížky Ticho, ta vyšla před lety u Melvilů.

Pokračování najdete v Krizové postřehy (4): Na Apríla se v době koronavirové … víte co

 

 

Označeno tagem