Daniel Bradbury Dočekal Vědecké studie jsou zdrojem mnoha užitečných poznání světa. Nejinak tomu je se studií, která vlastně klasicky zjistila, to co už dlouho tušíme
Grammar nazi jsou jedna z těch méně příjemných zkušenosti na Internetu. Lidé co jsou až chorobně posedlí tím, že druhým lidem opravují jejich psaný (ale případně i mluvený projev). Jejich bedlivému oku neunikne ani sebemenší chybička a neúnavně a bez ustání bojují za čistotu jazyka i absolutně perfektní texty.
Podle studie s poněkud originálním názvem (If You’re House Is Still Available, Send Me an Email: Personality Influences Reactions to Written Errors in Email Messages) jsou ale právě grammar nazi jiní, než ostatní lidé. Tedy, lépe řečeno, nejsou tak milí jako ostatní lidé.
TIP: Pokud tápete a neznáte, tak pro vysvětlení termínu můžete jít do Co/kdo je to grammar nazi?
Nebo, chcete-li to ještě jinak, Ti co jsou více citliví na překlepy a chyby v textu jsou také méně příjemní, vstřícní a méně tolerantní. Což nakonec všichni, kdo se někdy setkali s grammar nazi, vědí moc dobře. Studie mimo to ještě zjistila, že více extrovertní lidé jsou spíše ochotní přehlížet chyby, stejně jako lidé co jsou spíše uzavření se s chybami také více nesnáší.
Celé to má navíc hodně společného se škatulkováním a snahami aby vše bylo pokud možno co nejvíce standardní, korektní a nevybočující z normálu. Cokoliv co není standard je pak chápáno jako abnormální a vybočující, tedy vyžadující navrácení do správného stavu.
Při posuzování neschopnosti druhých napsat bezchybný text se budeme nespíš muset více a více věnovat úvaze o tom, že dnešní texty, zejména ty na sociálních sítích, vznikají za podmínek, které tvorbu bezchybného textu nijak zvlášť neusnadňují. Ale to jakým způsobem se někdo postaví k chybě v textu druhého člověka je otázka tolerance. Nebo prostě toho, že někdo bez opravování druhých, tam kde to zpravidla ani není podstatné, nemůže žít.
PS: Užitečnost nakonec: V článku musíte vždy nechat alespoň jednu chybu