Daniel Bradbury Dočekal Autorské právo je zapeklité a když dojde na e-knihy, tak je to ještě zapeklitější. Ony totiž jaksi nejsou hmotné a vlastně je nevlastníte
Problém, který se táhne už nějaké to desetiletí a přitom je tak jednoduchý. Pokud jste si koupili e-knihu, tak je přeci logické, že ji můžete vzít a prodat (či darovat) někomu dalšímu. Pochopitelně za předpokladu, že si ji nenecháte a opravdu ji při prodeji „fyzicky“ přenesete k novému vlastníkovi.
Pohled vlastníka kniha, jak jinak. Vychází z toho, že jste si koupili knihu a tedy ji vlastníte. Pohled právníků ale bývá dramaticky odlišný e-kniha je nehmotná, stejně jako software, koupili jste si pouze licenci, užívací právo. A nejenom, že nesmíte e-knihu prodat (darovat) někomu dalšímu, v řadě případů ji nesmíte dokonce ani půjčovat někomu dalšímu. Ba co hůře, můžete o ni kdykoliv přijít, aniž byste dostali své peníze zpět.
S výše popsaným problém se ale nepotýkají pouze jednotliví vlastníci e-knih, ale také řada služeb po celém světě, které chtějí prodávat „použité“ e-knihy, nebo prostě e-knihy, které už původní vlastník nechce.
Jedna z nich je poměrná známá služba jménem Tom Kabinet, který se rozhodl opřít se o dřívější rozhodnutí Evropského soudního dvora, které se týkalo „použitého software“. ESD totiž již dříve rozhodl, že je možné znovu prodat software, a to i přes velmi výraznou nechuť firem, které se tomu dlouhé roky bránily.
Od roku 2014 tak Tom Kabinet funguje jako e-antikvariát a válčí s Nizozemskou asociací vydavatelů (NUV), která to považuje za zásadní hrozbu celému knižnímu trhu. Což, nemohu si odpustit poznámku, je docela pitoreskní, pokud uvážíte, že e-knižní trh je stále jenom velmi malý zlomek celého knižního trhu a vývoj v posledních letech rozhodně nenaznačuje, že by se snad mohlo změnit.
Tom Kabinet pak pokračoval v čekání na rozhodnutí Nejvyššího nizozemského soudu v Haagu, ke kterému mělo dojít prvního června 2016 (mělo k němu dojít už v dubnu 2016, ale došlo k odložení). Rozhodnutí se tak nějak očekávalo klasicky kulišácke, tedy že to předají celé již zmíněnému Evropskému soudnímu dvoru. Což je, nakonec, přesně to co je potřeba.
Bohužel pro Tom Kabinet, 2. června 2016 opět došlo k odkladu, navíc bez určení data.
Vydavatelům se nepovedlo Tom Kabinet vypnout
Před třemi roky se Nizozemská asociace vydavatelů, respektive někteří z vydavateli skrz ni, pokoušeli Tom Kabinet nechat vypnout. Nevyhověl jim ale soud v Amsterodamu, který o tomtéž rozhodoval ještě později v roce 2015 a zaujal stejné stanovisko. Tehdy ale vznesl požadavek, aby Tom Kabinet zajistil, že jeho platforma nebude použita pro pirátské aktivity.
Nelehký úkol, který znamenal kompletní likvidaci toho co měl Tom Kabinet v nabídce a nové spuštění služby, která od vlastníků knih začala vyžadovat „originální“ odkaz odkud knihu získali a doklad, který dokazuje, že knihu vlastní. Zároveň se pokusili začít prodávat „nové“ e-knihy, ale narazili na vydavatele. Trojice vydavatelu zablokovala přístup k centrálnímu distributorovi knih. Na což Tom Kabinet reagoval stížnosti u tamního antimonopolního úřadu.
Což, jak už to tak u podobných institucí bývám, zatím nevedlo k ničemu. Tom Kabinet je aktuálně něco na způsob knižního klubu, což jak víme je často používané schéma, které umožňuje řešit autorská práva poněkud pružnějším způsobem.
Vydavatelům leží prodej i přeprodej e-knih hodně v žaludku. Tvrdí dokonce, že pokud se povolí prodej použitých e-knih, tak si nikdo „nebude kupovat originální knihu“. Což je tak trochu legrační, protože totéž v zásadě platí i o běžné papírové knize, kterou ale prodat, půjčit i darovat mohu. Záložní argumentace tvrdí, že použitá e-kniha je pořád nová, zatímco použitá kniha už nová není. Zásadní starosti.
TIP: Poměrně detailně s dobře se všemu níže i výše popsanému věnuje Should it be legal to resell e-books, software, and other digital goods?
Takže jak, dá se prodat použitá e-kniha?
Tohle vše každopádně zatím žádné řešení nemá, Tom Kabinet musí doufat, že Nejvyšší soud skutečně vše předá ESD a tam po měsících či rocích snad dojdou ke stejnému názoru, jako tomu bylo u použitého software. Jenže, celé je to opravdu složité, protože například Německo (soud) je toho názoru, že něco takového by se nemělo dít
Celé je to podobně složité, jako byl původní Oracle v. UsedSoft spor, který se dostal právě až k ESD a vedl k rozhodnutí (viz 2009 Software Directive), které nepotěšilo velké softwarové firmy. Zajímavé na tehdejším sporu bylo i to, že Oracle argumentovalo právě tím, že si nekupujete software, ale pouze licenci k užívání. Což soud neuznal a oponoval s tím, že nemá smysl si stahovat něco, co poté nemůžete používat. Což, když se nad tím zamyslíme, je přesně totéž, co se týká e-knih.
Objevil se tam i argument v potřebě zničit původní kopii, u které soud opět velmi logicky Oracle odmítl s tím, že zničit původní fyzický nosič je také jenom čistě formální záležitost a pokud někdo potřebuje více chránit software proti neoprávněnému užití, tak od tohou jsou různé formy hardwarových klíčů.
Celé je to ještě komplikovanější v tom, že software není v rámci EU ve stejné legislativě. E-knih, ale také hudby, se totiž týká 2001 „Infosec“ Directive.
Celé je to i o cenách
V celém tom propletenci je ale ještě další zajímavá věc, odvěký problém v tom, zda má e-kniha mít stejnou cenu jako papírová kniha. Jestli by náhodou neměla mít výrazně menší. Protože, jak víme, je zcela běžné, že ceny jsou stejné. Nebo, dokonce, ještě vyšší.
Vysoká cena knih, ke kterým trh postupně došel, je většinou poměrně snadno řešitelná právě tím, že ji po přečtení můžete prodat a vrátí se vám tak alespoň část ceny. Vysokou ceny e-knihy, pokud ji nemůžete po přečtení prodat, nemáte šanci řešit. Což vede k tomu, že můžeme říci, že za e-knihu vlastně platíte více, ale dostáváte méně.
Paradoxem toho všeho je nakonec i to, co je pro e-knihy další handicap. Nejsou kupodivu vůbec trvalejší, než papírové knihy. Své by vám totiž mohli vyprávě ti všichni, co si koupili e-knihy s DRM od někoho, kdo už přestal existovat.