Daniel Bradbury Dočekal Death to the Mass řeší, že veřejnost už nelze brát jako jednu univerzální “masu”, Nelze k ní přistupovat s “jednou věcí hodící se pro všechny” přístupem, který fungoval v minulosti. V Mass media is over, but where does journalism go from here? se ještě navíc ptají, jak bude možné financovat žurnalistiku v době, kdy je svět ovládaný Facebookem a Google. Celé je to tak trochu o tom, že je to Facebook kdo převzal rozhodování o tom, co uvidíme a neuvidíme, zatímco dříve to dělala média. A dá se říci, že k tomu měla přeci jen více kvalifikace, než Facebook.
Roy Greenslade se ve výše uvedeném (druhém v pořadí) textu z The Guardian vyjadřuje k tomu, že novinařina mizá před očima a říká, že se žurnalistika (journalism) mění na churnalistiku (churnalism, nijak extra nový a neznámý termín).
Děsí ho to ze všeho nejvíc, čemuž se ani nelze divit, ale ono se opravdu stačí dívat okolo sebe a vidět, jak mohutně novináři přestávají tvořit a jak snadno se stanou copy-paste sloužícími věcí z tiskových zpráv (či tiskových oddělení). Sám Roy Greenslade navíc vyjadřuje zděšení nad tím, že demokracii bude formovat žurnalistika založená na zkopírování předpřipravených PR balíčků, o kterých budou rozhodovat lidé, kteří nikdy neopustí obrazovku počítače.
Greenslade se poněkud naivně domnívá, že je potřeba se s Facebookem a Google dohodnout. Na základě toho, že novináři jsou tvůrci obsahu, zatímco Facebook či Google jsou distributoři obsahu. Zásadní problém v téhle aktivitě je, že to není a nebude vztah rovného s rovným, ale vztah otroka a pána. Zrovna na Facebooku je to vidět ze všeho nejvíce, zatímco Google ještě stále má určitý respekt i zodpovědnost, u Facebooku převládá jen touha po penězích a cesta k ní vedoucí je i ta přes mrtvoly.
Celé to tak nějak souvisí i s Čeští vydavatelé vyhlásili válku blokátorům inzerce. Svědčí to o tom, že stále nic nepochopili. Noviny, média, totiž tak nějak bojují i přežití. Staré zdroje financování se postupně vytrácejí, nové se neobjevují, Facebook a jemu podobní si navíc uzurpují více a více podílu v oné distribuční cestě, mladí lidé navíc na nějaké “staré dobré žurnalistické hodnoty” neslyší.
Média se pak nakonec objevují spíše v roli “tonoucí se stébla chytá”. Na jedné straně se stávají rukojmími Facebooku. Na druhé straně likvidují poslední zbytky čtenářů tím, že těm nejvíce aktivním znemožňují číst. A jak je vidět, ti zahraniční si stále myslí, že Facebook je “ten hodný”. Není. Nebyl. A nebude. Média zneužije, zmačká a odhodí.