Daniel Bradbury Dočekal Nedávno jsem někde četl povídání o tom, jak tvůrci Tinder aplikace (seznamka) dbají na to, aby měli opravdu perfektní design a použitelnost. Zajímavé to bylo hlavně tím, že právě Tinder byl vydáván za vzorový příklad takřka dokonalosti. Což je v příkrém rozporu s realitou.
V Discover the UX secrets behind Tinder se rozplývají nad tím, že design přispívá k tomu, že lidé Tinder milují. Realita je ta, že při používání Tinderu budete skřípat zuby pokaždé, když se budete snažit prohlédnout fotky. Trvá dlouho než se objeví, swype na další fotku velmi často otevřené fotky zavře a vrátí vás na profil. Ale to je poměrně malá nepříjemnost.
Ta nejpodstatnější nepříjemnost Tinderu spočívá v tom, že není konzistentní v umístění ovládacích prvků – na profilu jsou dole čtyři ovládací prvky, na zobrazení fotky se náhle promění na tři. A aby zmatečnost byla dokonána, nejen že mají jiné umístění na obrazovce (křížek se posune), ale prohodí se hvězdička (super líbí) se srdíčkem (líbí).
Popravdě, podezírám Tinder, že je tohle hodně tupý záměr, protože hvězdička je zpoplatněná a většina uživatelé vyčerpá hvězdičky během prvních pár dnů jenom tím, že na ně omylem sáhne. A ze stejného důvodu je zmatek s “vzít zpět” vs. “nemám zájem”, to první jmenované je také zpoplatněné.
Takže, nakonec, z tohoto pohledu je to opravdu geniální.