Daniel Bradbury Dočekal Skoro 1.5 milionu sledujících a stejné schéma jako Vala Afshar. Byť tady nejde o šest tweetů za hodinu, schéma a způsob je stejný. Co nejvíce tweetů, hustě automatizováno, tweety opakovány pořád dokola, občas se něco málo přidá.
Skoro mám pocit, že @GuyKawasaki pohání stejný tweetovací stroj jako ten co pohání @ValaAfshar. Shodné znaky v podobě databáze tweetů, které se opakují, běžně i v jednom dní, navíc po čase tweety dojdou a databáze začne jet opět od počátku
Je zde sice určitý prvek náhodnosti a jsou přidávány nové tweety reagující na aktuální události, ale vše je tvrdě automatizované. A samozřejmě, neočekávejte odpověď na zmínky či dotazy. A to i přesto, že tyto účty žádný vysoký engagement nedosahují, takže na přímé zmínky by neměl být problém odpovídat.
Pravdou je, že Guy Kawasaki tak vysokou kadenci jako druhý zmíněný nedosahuje. Vala Afshar (viz Dobře namazaný Twitterostroj co tweetuje tři roky průměrně 6 tweetů za hodinu. Prakticky Nonstop) dokáže i dvě stovky tweetů denně, dost často s tweetuje s odstupem pár minut a je zcela evidentní, že tady žádný člověk za tímto účtem nesedí. Guy Kawasaki se pohybuje okolo 30 tweetů denně a dost zásadně se liší i obsahem – zatímco Vala Afshar se spoléhá na zdánlivě nekonečnou záplavu mouder, citátů a podnikatelských moudrostí (velmi často bez uvedení zdroje, takže nemůžete ani ověřit pravdivost), Guy Kawasaki sází na zábavu.
Paradoxem je, že to vlastně nijak pořádně nefunguje ani v jednom případě (tedy aspoň ne tak, jak by jeden očekával). Jeden a půl milionů sledujících vůbec nepřináší odpovídající engagement. Tedy lépe řečeno, nějaký tam je, ale nijak zvlášť významný. Prostě kvantita neznamená kvalitu. Co je ale i z tohoto příkladu jasné je, že na Twitteru je vcelku normální, že se tweetuji jako o život. A že si nikdo nedělá hlavu z toho, že pořád dokola opakujete totéž.