Snaha EU možná přiměje Google i Facebook platit vydavatelům

Nejprve to byly bláznivé nápady Francie či Německa, sila lobbingu je ale donesla až na úroven EU. Toho společenství co zavedlo sušenkové souhlasy

Ve hře jsou autorská práva vs. Internet, ale také staré pořádky vs. nové. Zachování starých pořádků je na pořadu dne, zejména pokud jde o novinové vydavatele, kterým klesají vydané náklady, čtenosti i příjmy z reklamy. Hledají staronové cesty, kde získat peníze a stále jsou přesvědčeni, že by jimi Google či Facebook (a další jim podobní) měli platit za to, že zveřejňují odkazy na jejich články.

V září EU připravilo konzultaci k novým návrhům „reforem„, kde jeden ze zásadních bodů je právě to, že by autorské právo mělo být revidováno tak, aby zpravodajské agregátory, zveřejňující „výstřižky“ a upoutávající na novinové články, za něco takového měly platit.

Celé to na jedné straně je tak trochu založené na reálném problému. Facebook a Google nevytvářejí žádné reálné hodnoty v podobě textů, článků či obsahu. Pouze si berou cizí obsah, ať už přímo (Zprávy Google) nebo sdílením od uživatelů (Facebook) a vydělávají na něm. Obalují ho reklamou a příjmy si ponechají, původním tvůrcům nevyplatí ani halíř. Google i Facebook jsou navíc s internetovou inzercí tak úspěšní, že „ohrožují“ ostatní typy inzerce. Té v tisku se navíc daří ne příliš dobře.

Ohrožení demokracie

Podle EU je případné ohrožení existence médií ohrožením pluralismu, demokratické debaty a kvality informací. Opět v zásadě pravda, byť je otázkou, proč právě tohle omezují hlavně média sama a proč je tolik nedemokratických médií a ještě více médií plněných nekvalitou tvořenou jenom proto, aby na „něco“ lidé klikali. Budiž

Evropská Unie si představuje, že by nová podoba autorské práva dala tvůrcům obsahu exklusivní právo rozhodovat o tom, jak je jejich dílo použito. Týkalo by se to i oné „reprodukce“, kterou Google či Facebook využívá. Což u Zpráv Google vypadá přijatelně, ale u obsahu sdíleného uživateli na sociální sítě už podstatné méně.

Aby toho ještě nebylo málo, opět je na stole otázka prodloužení doby ochrany, kde vydavatelé chtějí prodloužení na padesát let, zatímco Evropská komise hovoří o jednom až pěti letech. Rozumné, protože představa padesáti let ochrany zprávy z novin vypadá jako poněkud absurdní. Diskutabilní i problematické jsou i otázky „přeshraničního“ uznávání práv a trvání těchto, také v souvislosti se zpravodajstvím.

Dobrovolně povinné na všechny strany

Celé by to nakonec mohlo vypadat tak, že vydavatelé budou moci (nikoliv muset) žádat od digitálních zprostředkovatelů jako je Google či Facebook placení za využití jejich „textů“.

Ti budou moci souhlasit, případně odmítnout. Stane-li se to druhé, tak možná konečně vydavatelé pochopí, že přijít o poměrně zásadní zdroj návštěvnosti se nevyplatí. Pro příklad totiž není potřeba chodit daleko, když přesně toto zkusilo Španělsko, tak Google platit nezačal a vyřadil tamní média ze Zpráv Google. Výsledný zásadní propad v návštěvnosti přiměl vydavatele k velmi rychlé změně názoru. Totéž se stalo v Německu

Součástí nové legislativy by měla být i povinnost pro platformy sdílející videa či hudbu, aby zajistily proplácení podílu na příjmech vlastníkům práv, tedy něco co například umožňuje YouTube. Ale také něco, na co si hudební i filmoví držitelé práv stále ztěžují, výši podílu totiž nepovažují za odpovídající.

Ochrana duševního vlastnictví je založena na lobbingu, nikoliv na důkazech

Digital Opportunity: A Review of Intellectual Property and Growth, čerstvý nezávislý výzkum, upozorňuje, že ve Velké Británii jsou bezradní, co se týká ochrany duševního vlastnictví a autorského práva.

Žádáme vládu, aby zajistila, že v budoucnu bude politika o duševním vlastnictví konstruována na základě důkazů, spíše než na základě váhy lobbingu,“ uvádí se ve zprávě.

Zpráva kritizuje skutečnost, že v otázce ochrany práv byl lobbing vlastníků práv více přesvědčivý, než otázka skutečného ekonomického dopadu. Data používaná pro výpočty škod a dopadů jsou privátně vlastněná a nedochází k závěrům ověřeným výzkumem a zkoumáním.

Ochrana duševního vlastnictví by podle autora zprávy, profesora Iana Hargreavese, měla být založena na důkazech. A to není možné, pokud zodpovědné instituce nemají přístup k datům, na základě kterých korporátní lobbing vytváří své závěry.

Velká Británie se chystá přehodnotit Digital Economy Act, který umožňuje britských soudům blokovat weby, nutit ISP rozesílat varování P2P uživatelům od vlastníků děl a otevírá cestu k cenzuře a odpojování od Internetu v budoucnosti.

V době kdy Digital Ecomomy Act vznikal bylo známo jak vysoce se vlastníci práv snažili jeho podobu ovlivnit. „Byli jsme cílem lobbingu mimořádného stupně … lobbing, který se týkal tohoto zákona byl až destruktivní a nikomu z nás nepomohl,“ komentoval situaci v době vzniku zákona jeden ze zákonodárců.

Podle Hargreavese není vůbec jasné jako skutečné škody porušování autorského práva způsobuje. Chybí spolehlivá data o rozsahu a trendech. Dvě existující studie nelegálních stahování se liší v toté otázce až tak, že jedna udává 13%, druhá 65%.

The Telegraph: V zaměření pozornosti EU na Google má prsty Microsoft

The Telegprah (Dark forces gunning for Google) upozorňuje, že ICOMP (Initiative for a Competitive Online Marketplace) financuje Microsoft. A smyslem existence ICOMPu jsou hlavně útoky na Google.

Evropská komise šetří monopol Google ve vyhledávání a za šetření se nenápadně skrývá ICOMP, tedy „iniciativa“ kterou už v roce 2007 Wall Street Journal a Observer jasně spojily se společností Microsoft.  A informace tehdy způsobily menší pozdvižení v médiích O tři roky později se ale nezměnilo nic, ICOMP stále funguje a stále slouží lobbistickým účelům. A Telegraph navíc upozorňuje, že se věnuje nejenom lobbingu, ale také rozesílání útoku na Google mezi novináře a inzerenty. Prostřednictvím PR agentury Burson Marsteller.

Telegraph navíc upozorňuje, že tato potvrzená souvislost není jediná. Další ze „stěžovatelů“ je Foundem – Foundem je také členem ICOMPu. A třetí stěžující si? Ciao.co.uk je přímo vlastněné Microsoftem.