Možná jste introvert, ale možná jste (navíc) empat. Oboje umí být prokletím, dokud se s tím nenaučíte žít

Kdysi dávno před lety jsem poprvé viděl TEDx video The power of introverts se Susan Cain. Fantasticky mi pomohlo, vysvětlit mému vnitřnímu já, že nejsem divný, že být introvert je zcela normální. Pomohlo mi v tom, že jsem se naučil některé nové triky, jak se introvertem (INTJ) dá pracovat.

Ze všeho nejvíc mi ale pomohlo v tom, že jsem přestal mít pocit provinilosti. Provinilosti z toho, že jsem jiný. Od Melvilu jsem pak měl možnosti si počíst i v překladů skvělé knížky Ticho od Susan. Té co má podtitulek, Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit.  Skvělé čtení pro introverty, ale i jejich extrovertní protějšky. Žijete-li totiž s introvertem, tak byste měli dostat „návod k poučení“.

Ve všem tom introvertním trápení a soužení to ale není zdaleka všechno co vás může potkat. Je tu totiž ještě jedna další zajímavá knížka, The Empath’s Survival Guide: Life Strategies for Sensitive People od Judith Orloff. Hovoří o empatech, lidech majících mimořádně silně vyvinout empatii, tedy vnímání pocitů jiných lidí.

Dar co je zároveň prokletím

Je až překvapivé, tedy pokud jím nejste, jak empat může mít mnoho společného s tím jak svět zažívá introvert. Záleží samozřejmě na tom jak silně empat vnímá pocity ostatních, nebo jak hodně se zrovna jeho schopnost hodlá projevovat.

Být empatem je prokletí, nejen že vnímáte emoce lidí okolo vás, na úrovní jednotlivců, ale i na úrovní davu lidí, dostávají se k vám i jejich fyzické bolesti, které v případě vám nejbližších lidí dokonce dokáže odnímat a cítit za ně.

Máte zásadní potřebu a touhu pomáhat těm, kteří emoční touhu a podporu potřebují, ale všechno to znamená, že v takových případech ona trápení a pocity přetahujete na sebe. Jen proto, abyste druhým ulevili. Což po čase může dojít i tak daleko, že přehlcení vjemy se snažíte bránit únikem do nevnímání.

Prokletím je to v tom, že většinu času na vás budou doléhat negativní emoce lidí okolo vás, byť pozitivní emoce mohou být chvilkovým vysvobozením a odměnou.

Empat a introvert, podoba velká

Má to i pár dalších vedlejších efektů. Nesnášíte davy, snažíte se držet dál od lidí a je vám nejlépe, když jste sami, odstřižení od zvuků a ruchů okolního světa. Vadí vám pachy, zvuky, lidé co příliš mnoho či hlasitě mluví. Proto se bytí empatem tak snadno zaměňuje za bytí introvertem.

Oběma nevyhovují sociální interakce, „dobíjejí baterie“ os samotě. Nehodí se do manželství ani partnerství, jedině pokud jejich protějšek perfektně chápe jejich potřeby. Nechápe-li, žije introvert i empat ve světě výčitek toho, že není schopen dělat to „co ostatní lidé“, vede to (zejména) u empatů k depresím a nestabilitě.

Důležité vědět, že …

empati jsou jiní a není na tom nic špatného. Jejich vysoká citlivost je přirozená, to co mají je ve skutečnost dar, který jak už to tak u podobných darů bývá může být i prokletím. Tím se stává i podvědomá touha pomoci a potěšit každého, málokdy vedoucí k dobrým výsledkům. Ať už pro nemožnost udržet tohle v dlouhodobém hledisku, nebo pro prostý fakt, že empati se snadno stávají zneužitelnými. Velmi často lidmi na zcela opačné straně, označovanými jako narcisové.

Naučit se říkat ne

Jednou z věcí, kterou se v tomto ohledu empat musí naučit je umět říkat ne. V práci, s přáteli, s nejbližší rodinou. Nutno dodat, že „říkat ne“ je dobré umět, ať jste empat či nejste. Ve dnešním uspěchaném světě plném tlaků je to velmi užitečná schopnost.

Udělejte si malý test

Výše zmíněná Judtih Orloff má na svém webu jednoduchý test, dvacet otázek, na které stačí odpovídat ano/ne. Pokud v jejím testu na více jak 15 otázek odpovíte kladně, tak nezbývá než dodat, jste hodně silný empat. A je dost jisté, že to v životě nemáte snadné. Můžete ho brát s rezervou, ale přeci jenom pokud s jistotou dáte ano na 18/20 a u těch zbylých dvou jste na pochybách, tak na tom asi něco bude.

Můžete Judith Orloff a všechno to okolo existence empatů brát jako další populární vědu či šarlatánství. Bude to pochopitelné a váš postoj asi změní jenom to, pokud se s empatickými lidmi setkáte tváří v tváří. Nebo jimi sami jste. Můžete empatii brát jako přežitek, něco co do dnešního světa nepatří. V tom případě se nejen hluboce mýlíte, ale měli byste se lépe podívat okolo sebe. Právě empatie, ne ta enormní, ale prostá lidská empatie, je to co dnešnímu světu velmi často chybí

Reklamy