Postřehy čtenáře: Pixel proti papíru

Přes půl roku používám iPad. Mimo jiné i na čtení knih a zjistil jsem, ze je to skvělé. Aby nedošlo k mýlce – miluji normální knihy, jejich papír, sazbu a texturu. V knihkupectví mě asi sledují s podezřením, protože ke knihám čichám – ta směs vůně papíru a tiskařské barvy je úžasná.

Nechci tady polemizovat o tom, jestli chci šetřit lesy, zda mám nebo nemám místo na všechny ty skutečné knihy, ani zmiňovat dalsi plusy a mínusy, které byly řečeny nejspíš tisíckrát. Zjistil jsem ale jednu zajímavou věc, věc, která mě osobně čtení knih na iPadu trochu komplikuje. Přiznávám ale, že je problém ale na mém příjímači – tedy v prostoru za mýma očima.

Jde o to, že pokud si vezmu do ruky knihu, můžu jí číst. Práve jen a jen číst. A právě jen a jen tuto knihu. Když si vezmu do ruky iPad, mám tam minimálně 10 knih nebo jiných dokumentů, které bych si fakt rád přečetl. Mohu se podívat na maily, jestli není něco nového. Můžu si konečně v klidu najít na internetu to, o čem jsme se třeba před chvílí bavili doma. Mohu upravit fotky, co jsem tam před pár dny nahrál a nahrát je online. To všechno (a mnohé a mnohé další) s iPadem mohu. S knihou nemám volbu – a tak si prostě čtu.

Nechci říci, že bych pořád přeskakoval z aplikace do aplikace, z knihy do knihy. Jakmile se začtu, začtu se. Ale rozhodně jsem více náchylný k tomu, abych si sem tam zkontroloval poštu, abych rozečetl více titulů najednou, než bych normálně četl. Možná i ta jednoduchost, s jakou je možné elektronickou knihu získat, je kontraproduktivní – když si člověk papírovou knihu koupí, tak se mu válí doma na stolku u postele (ok, nebo v knihovničce) jako memento, jako otázka „Kdy si mě přečteš?“.

Elektronický titul (i za předpokladu, že jsem si ho koupil) takhle vidět není. Není součástí mého osobního prostoru, který je okolo mě jako mimoděk. Prostě se mě v iPadu neválí, takže můžu rychleji zapomenout, že jí mám. A navíc ta úžasná lehkost „nabytí“ nové e-knihy, oproti skutečné… a tedy u úžasné lehkost jejího pozbytí (a tedy nepřečtení).

Samozřejmě, že jsou jistě lidé, kteří jsou disciplinovaní a dodržují lineární postup: koupit/stáhnout -> nahrát -> přečíst. Já ne. Ale i tak e-knihy mám rád a čtu je a považuju je za skvělou věc. Nehledě na to, že to není o tom zda papír a nebo pixel. E-knihy výrazně změní to, co bude publikováno. Ale o tom tenhle příspěvek není.