Daniel Bradbury Dočekal Publero včera oznámilo novou verzi (viz Publero aktualizovalo aplikaci pro iPad a připravuje verzi pro iPhone) a tak je možná čas se na “digitální trafiku” krátce podívat. Nakonec je na trhu docela dlouho (od dubna 2012) a většina dětských nemocí je snad vychytaná.
Mimochodem – “Čtyři měsíce po uvedení získala aplikace pro iPad 2 500 aktivních čtenářů, aniž by k aplikaci byla vedena reklamní kampaň,” z tiskové zprávy mě šokuje. 2 500 aktivních čtenářů je hodně málo. Ale možná jenom tradičně něco nechápu (zejména obchodní model).
Jak vypadá Publero? Pět měsíců po uvedení vypadá pořád nedotaženě. Setkáte se s tím hned na začátku – je milé, že máte na výběr titulky na vyzkoušení zdarma, ale méně milé je už to, že je nemůžete v klidu stáhnout. Po kliknutí na “Stáhnout od iPadu” neustále aplikace odchází ze seznamu titulů – a jediné čím to je poznat, je změna barvy jakési malé ikonky ve spodní části. Ze čtveřice ikonek jako uživatel nechápu rozdíl mezi první a druhou – typický problém aplikací na tabletech kde neexistuje “nápověda” po “najetí myší”.
Velké zklamání ovšem přichází v podobě titulů na zkoušku – nabízet časopisy z ledna 2011 je hodně nešťastné. A právě leden 2011 převládá. Nadávat budete i v okamžiku, kdy se budete přesouvat mezi tituly, aplikace je pomalá, reaguje trhaně, zasekává se. Stažení “titulních” stránek navíc trvá hodně dlouho. Stažení celých titulů samozřejmě také trvá dlouho, typická velikost je v desítkách MB (Enigma, například, 65MB)
Pomalé a s čekáním je i otevření titulu. A při prvním otevření navíc poněkud nepochopitelně poskakuje po displeji přední strana v podobě několika pruhů a příliš často sleduje rozostřený obrázek – Publero není “digitální”, ale tituly jsou zjevně v obrázkové podobě. Ve srovnání se zahraničními řešeními je výsledek tristní – rozmazané obrázky “než se nahrají”, vysoké nároky na přenášená data, výrazné zpomalení, malé možnost zoomu, opětovné rozmazání a načítání při změně orientace.
Největší problém má aplikace při přecházení ze stránky na stránku. Ačkoliv by vše mělo být již nahrané, zobrazí se černé pozadí a pak se postupně po obdélnících objevuje rozmazaný obrázek. A teprve potom se z rozmazaného stane čitelný. Otevřeně řečeno, pro čtení nepoužitelné, děje se to neustále. Zcela absurdní je to, že při změně orientace dojde k novému načtení s rozmazaným obrázkem, ačkoliv už předchozí “orientace” byla zobrazena čitelně.
Užitečné a funkční je vyhledávání, které umí hledat v textu (ač vlastně žádný text není k dispozici). Příjemné je, že základní použití aplikace nevyžaduje zakládání účtu – samotné vytvoření účtu je jednoduché a přímo z aplikace, pozitivní dojem kazí to, že po registraci zůstanete viset na formuláři pro registraci a to, že jste přihlášeni není nijak poznatelné – po návratu končíte na černé obrazovce se třemi ikonkami (a někam se ztratila čtvrtá, co tam původně byla). Co je ale podivné je, že aplikace nepoužívá Apple ID (tak jako drtivá většina všech ostatních podobných aplikací) a účet si zakládáte samostatně.
Marně jsem se pokoušel cokoliv koupit, po kliknutí na ikonku košíku se objevuje pouze prázdná obrazovka. Až po několika pokusech a přepínání mezi obrazovkami a ukázkovými tituly se konečně objevuje obsah, tedy nabídka toho, co je možné koupit. Čeká vás překvapení, ceny jsou v Euro a pohled na ně vyvolává pochyby o tom, proč bych si měl digitální podobu papírových titulů kupovat dráž.
Týdeník Euro za 2.30 Euro mi, pokud mě vědomosti neklamou, připadá jak poněkud více, než kolik stojí papír.
Ne vždy je to ale pravidlem, například Computer prodávají za 1.59 Euro za kus a přímo od vydavatele můžete mít jedno číslo za 2.39 Euro. Enigma na druhou stranu v Publeru za 2.39 euro, reálně 49 Kč na stánku – prodávat elektronickou verzi o 10 Kč dražší? Je mi líto, ale tudy cesta určitě nevede. Ale možná jenom prostě něco nechápu.