Pravidelný občasník originálního humoru

DarkMaster na nákupech - díl druhý

Autor chlívek (Literární počiny) - vydáno 15.1.2004

Můj pohádkový pohled na první díl seriálu


DarkMaster na nákupech – díl druhý

Jak si tam tak Dark ležel a počítal rány na svém těle – zahlédl obrovský stín a za ním oslňující zář – napadlo ho, jestli je to snad sám Bůh a on leží mrtev??? Ano, byl to jeden z Bohů – sám velký Medvídek Pú.

Dark cítil obrovskou úlevu, protože kdo jiný mu mohl v tuhle chvíli pomoci víc, než sám Pú?! Jeho sebeobětování a nezištná pomoc ostatním je přece široko daleko známá, takže to bylo poprvé od té chvíle, co potupně spadl do břečky a cítil se tak bídně, kdy ho obestřelo teplo Púova lidství a už teď pevně věřil tomu, že má vyhráno, neboť TEN, jemuž se nikdo nevyrovná, stál přímo před ním.

„Co je – Darku? Co to tady nacvičuješ?“, ozvalo se z Púových úst. „Zrovna jedu kolem, vezu zase kiwi na sraz hasičů, aby se holka trochu odreagovala a v tom vidím, jak se tu válíš v těch sračkách! Tak mi to nedalo a vyběhl jsem z auta. Mohu ti nějak pomoci, hochu?“ „Jejda, ahoj Pú“, odpověděl udiveně Dark, když k němu Bůh promluvil, „Jak ty to děláš, že jsi vždycky všude, kde tě lidi potřebujou?“. „To víš – dlouholetej cvik, chlapče“, odpověděl neskromně Pú, protože i když byl Bohem v očích všech ostatních – skromnost nepatřila do žebříčku jeho charakterových vlastností. Zvedl Darka ze země, oprášil ho - předtím si ale ještě stihl udělat několik Darkových snímků, aby měl zase nějaký ten autentický příspěvek do svého božského blogu a už sbíral všechny Darkovy ingredience, rozsypané všude kolem – do své kožené tašky, protože Bozi prostě igelitky nesnášejí.

Dark, když už seděl v Púově voze a nenápadně, aby ho Bůh neviděl, si stíral slzy dojetí nad dobrotou tohoto velikána, se zmohl pouze na skromné poděkování „Děkuju ti Pú – jsi opravdový přítel a kdybych tě neměl – nevěděl bych, co si se svým životem počít“. Pú se opět neskromně usmál a pronesl něco o tom, že pomáhat lidem prostě patří k jeho povaze, protože on už se tak úžasný prostě narodil.

Druhý díl končí tím, jak Pú pozval Darka na večeři, když už mu z těch jídel, které tak soustředně vybral v hypermarketu nic nezbylo, odvezl ho domů a ještě, když odcházel – se ve dveřích otočil a pronesl k Darkovi – téměř otcovsky, „Víš, Darku, kdysi bych se nad tvou příhodou upřímně zasmál, protože – ehm – byl jsem vždycky trošku škodolibý a neštěstí druhých mi působilo jisté potěšení, ale teď, co jsem Bůh, tak ti chci říct, že TEĎ je mi opravdu líto toho, co se ti stalo a chci abys věděl, že se na mě vždycky můžeš spolehnout“. Zář nad Púovou hlavou oslnila Darka natolik, že se nezmohl ani na slovo a jako omráčen stál uprostřed svého bytu a rukama si stínil oči, aby snad neoslepl tím svitem a hloubkou slov, které vyšly z úst Boha, ke kterému on – mladý a zmatený – vždycky tak vzhlížel.

Večer, když už Dark ležel v posteli a přemítal o tom, co se dnes stalo, napadlo ho, že bude muset napsat děkovný článek Púovi a vykřičet ho do celého Stokorcového lesa, kdyby se v něm snad našel někdo, kdo ještě stále pochybuje o velikosti a nikdy neutuchajícím dobráctví tohoto Boha, aby se o jeho ryzím lidství dozvěděl. V duchu si slíbil, že ode dneška bude nakupovat pouze u soukromých obchodníčků, protože nakupovat v hypermarketech, jak mu Bůh vysvětlil, je nedůstojné a nebezpečné a že vlastně ideální bude, když se příště s Púem domluví předem a půjdou nakupovat společně. Až moc si uvědomoval, že to je jediný způsob, jak co nejdůstojněji, nejbezpečněji a v neposlední řadě i nejodborněji nakoupit – a po téhle úvaze Dark usnul s úsměvem na tváři jako miminko.



|
Poslední změna : 15.1.2004 15:31, Vytvořen : 15.1.2004 14:07, Vydán : 15.1.2004, 8432x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích