Pravidelný občasník originálního humoru

chlívek FOTO

Blue Mirror a den co nastává jednou za čtyři roky

29.února, velmi zvláštní den, který nastává jednou za čtyři roky. Vrací nám celý jeden den času, o který nás okradl náš kalendář. Několikrát v historii některých zemí měl únor dokonce dnů třicet. A pokud byste nevěděli proč zrovna únor je zmateným měsícem, tak je to prostě proto, že únor ve skutečnosti byl koncem roku (v římském kalendáři). A když už byla řeč o třiceti denním únoru, tak byste měli vědět, že v roce 1929 se slavný Sovětský Svaz rozhodl zavést opravdu revoluční kalendář. Každý měsíc měl 30 dní. To, že jim zbylo 5/6 dnů, nebylo na škodu. Byly sváteční a k žádnému měsíci nepatřiliy.

Je to tak, s časem se hrát nemá. Je dost absurdní, aby po 31. lednu byl náhle 14.únor (za což prozměnu mohl Vladimír Iljič v roce 1918). A pokud se ptáte, jaké svátky to vlastně byly, které neměly příslušnost k žádnému měsíci? Průmyslové dny, Dny pracujících a pochopitelně Leninův den. Ten poslední jmenovaný byl vlastně 31.leden, ale protože k lednu nepatřil, lze pouze říci, že to byl "den po 30.lednu". Jestli vám to připadá šílené, tak k tomu ještě přidejte, že byl zrušen sedmidenní týden a neděle jako křesťanský den volna. A pracující byli rozděleni do pěti  barevných skupin a podle barvy, měli jeden z pěti dnů jako den volna.

Dopadlo to podle očekávání. S časem se prostě hrát nemá. A proto je dnešní den výjimečný. Napravuje hrátky s časem za uplynulé roky. 

 

Snow dreaming

Snow dreaming
Androidi možná sní o elektrických ovečkách (zjevná narážka na Blade Runner aneb vysvětlivka pro ty, kdo nevědí jak tenhle skvělý film vznikl). Hafík na fotografii možná sní o nekonečných severských pláních plných sněhu. Proto také Snow dreaming coby rychlý název. Ale nakonec možná výstižný. Je sice dost možné, že právě tenhle hafík nikdy severské pláně neviděl, ale určitě má v genech zakódováno uspokojení z námahy při tažení saní a oddechování u ohně se svým pánem poté, co překonali velké vzdálenosti a řadu nebezpečí.

Je po uzávěrce

Hanging

Je to tak, je po uzávěrce. Nové Inside půjde do tiskárny někdy na konci tohoto týdne, takže příští týden bude Inside 3/2008 vytištěné. Mám v něm dlouhou "kuchařku" k sociálním sítím (LinkedIn a Facebook) a srovnání dvou vychytaných Nokií, N95 8GB a E51. Pochopitelně ještě nějaké další věci, ale tyhle dvě jsou pro mě osobně asi nejzajímavější. I když vlastně ještě jedna zajímavá věc tam je, srovnání návštěvnosti Seznamu, Atlasu a Centra s ohledem na průnik návštěvnosti.

Jde o nepublikovaná čísla, která mimo jiné ukazují i to, co by vlastně Centrum získalo koupí Atlasu. A když se k tomu ještě přidá pohled na reklamní výkon téhle trojky, tak je z toho docela zajímavé srovnání. Převaha Seznamu je hodně zvláštní úkaz.

Ve čtvrtek měla být v Rozhlase beseda na téma bezpečnosti na Internetu, bohužel nebude. Nešťastník redaktor si zlomil nohu, takže se beseda odkládá na později.

Probíral jsem se pochopitelně ještě dalšími fotkami. Ta zmenšená fotka napravo je v originále k nalezení tady. Trochu jsem jí pomohl pár úpravami, takže nakonec vypadá o něco lépe, než když vylezla z foťáku. A možná se jednoho dne konečně naučím fotky patřičně upravit, pokud je k tomu vhodná příležitost.

We are the champions

We are the champions

Utahaný jako pes, čert ví, proč se to právě takhle říká. Všichni psi co jsem kdy měl,  byli neutahatelní. A když už to vypadalo na nějakou únavu, stačilo jim deset minut spánku a byli zase čilí jako rybička.

V televizi večer povídali něco o tom, že omezení délky stání na dvě hodiny na Karlově náměstí je nesmyslné, protože lidi co jdou k soudu, nejspíš po konci stání už najdou stání (jiné) prázdné. Auto jim buď odtáhnout, nebo jim dají pokutu. Nějaký mamlas tam říkal, že pokud někde jsou šest nebo osm  hodin, tak to je už jako práce a do té mají jezdit hromadnou dopravou.

Ano, co jsme si povolili aby nám vládlo, to máme. Bylo to vidět na volbě prezidenta, je to vidět na komedii následující a je to vidět i na kvalitě různých zástupců místních samospráv. Jsou to prostě šampióni.

S praktickým dopadem zón placeného stání na Praze 2 jsem se potýkal i dnes ráno. V 7:15 na diabetologii, zaplatit se nedá, protože to funguje až od 08:00. Klasická placená s obsluhou už neexistují. Co by na tohle asi řekl mamlas o kterém byla již řeč? Asi něco o tom, že jsem měl jet tramvají. Díky, ale nedává to smysl. Na mírák bych jel hodinu, autem deset minut.

Light in the dark

Light in the Dark

Zalíbilo se mi www.deviantart.com, nejenom snad proto, že se tam najdou spousty zvláštních věcí, které naznačuje slovo "deviant" v názvu. Jde samozřejmě o slovo, které do češtiny převedeno, zní poněkud jinak, než jak je asi potřeba ho chápat u tohoto webu. Má spíš význam "ulítlé", než "deviantní". Ale o tom to stejně není. DeviantArt je zajímavé jako webová aplikace, stejně jako rozsáhlá galerie fantastických fotek. Pochopitelně je to i komunitní web.

Množství fotek a ilustrací, které tam můžete najít je obrovské. A není to flickr.com či podobné zoufale masové služby, kam doslova každý strká spousty nepovedených fotek. Některé své fotky jsem tam v neděli dal a pár lidem se líbily. Potěšilo mě to. Jedna z nich je k vidění i vpravo (trochu to kazí ne příliš dokonalé CSS pro stínování, které není příliš ochotné přizpůsobit se zařazení doprava, ale vem to čert). Nevím proč, ale nějak mi to připomíná oblíbenou knihu od Neila Gaimana, Newerwhere (NikdyKde).

Oh, dodatek, CSS není nepřízpůsobivé, jenom ve vnitřním Wysiwyg editoru to tak vypadá a když se tomu trochu pomůže, i ve FireFoxu to vypadá dokonale. Hezký večer všem :)

Velký chodec

Jakub 2008/02

Je čas na další fotku malého Jakuba. Za dva dny bude mít 14 měsíců a v jeho životě se děje spousta změn. Umí ukázat jak dělá ryba, umí roztomile poprosit, na druhou stranu si pořád nechce zapamatovat jak dělá pejsek. Nejdůležitější ale je, že se naučil chodit. Což je věc na kterou přišel před pár týdny a užívá si jí. O víkendu jsme se vydali pěšky k Hořejšímu rybníku a pak cestou okolo zahrádkářské kolonie. Pořád někam strašně spěchal, takže nás Monika dohonila právě až u rybníka. A Kuba vydržel ťapkat až můstku přes Rokytku co vede k dětskému hřišti. Což může při trošce snahy dát dohromady dobrý kilometr (a nezkoušejte to počítat, na jeho malé nohy to je určitě kilometr).

Naučil se i spoustu dalších věcí. Třeba se umí pěkně vztekat. Pak taky nejenom chodí, ale běhá. Doma se projevuje jako uragán, který během několika minut dokáže rozházet uplně všechno co se rozházet dá. Zvítězil i nad sedací soupravou a postelí tím, že se na ně naučil vylézt. Pochopitelně z nich zvládá i padat. Děsně rád se rochní v peřinách na posteli nebo polštářích na sedačce.

Pozorovat jak se postupně učí nové věci je fascinující. Právě teď se například naučil hrát s hračkami, které učí tvary předmětů (takové to vkládání různých tvarů do otvorů k tomu určených). Baví ho dávat různé věci do sebe, což ještě před pár dny bylo skoro nemyslitelné.

Fotohádanka - Pozůstatky starých časů

Dům obuvi pro děti a mládež

Dům obuvi pro děti a mládež. Jak honosně to zní. Stejně jako kdysi Dům dětí a mládeže, nebo Dětský dům, Dům sportů či spousta dalších podobně honosných jmen. Podobné názvy měly svůj nejlepší čas v době, kterou dnešní generace už ani nepamatuje. Většina z nich už dávno zanikla, případně slouží zcela jinému účelu. Můj věk mi ale dává šanci vzpomínat, protože různé domy, zejména ty dětské či dětí a mládeže, patří k mému dětství.

Hádanka nakonec možná nebude ani složitá, byť jsem se už mnohokrát v odhadech obtížnosti značně přepočítal. Víte kde tento obchod je? A víte komu ten obchod patří?

Nápis nad výlohou mě zaujal, dýchl na mě starými časy. Svým způsobem tenhle obchod má vazbu na hodně staré časy, dalo by se říct, historii obuvnictví. Zajímavé je i to, že hledání ve vyhledávačích moc nepomůže. Pravda, "Dům obuvi pro děti a mládež" na jednom webu najdete, ale přiložená mapička vám neukáže správně. A budou chybět i další informace. Paradoxně budete mít i velké problémy najít web firmy, která obchod vlastní. Po prohlížení nepoužitelných záznamů v desítkách doslova nesmyslných katalozích jsem to vzdal, ale třeba budete mít větší štěstí.

Zajímavé je, že právě tenhle obchod má velkou výdrž. Už když jsem okolo něj chodil jako středoškolák (a to už je opravdu docela dost dávno), tak na stejném místě byl obchod s obuví.

Fotohádanka - Domy mizí aby se objevily nové aneb Kostka ledu

Kostka ledu

Pobíhání po tiskových konferencích a rozhovorech má jeden velmi pozitivní efekt. Můj Nikon opět cvaká všechno možné i nemožné. A občas se objeví věci, které jsou zralé na zachování pro budoucí generace. A je také skvělá příležitost obnovit tradici fotohádanek (na které vzpomínal se zájmem jeden z lidí, které jsem potkal minulý týden).

Uhádnete kde se nachází zvláštní dům s ještě zvláštnějším nápisem? A proč je vlastně na jeho fasádě uvedeno KOSTKA LEDU?

Cedule pod nápisem vcelku jasně uvádí slovo "Demolice" a odpovídá tomu také stav domu. Je vybraný odshora dolů a na pravé straně je uplně otevřený. Navíc mu chybí pravý soused a v pozadí probíhají stavební práce. Ale proč je tam ta KOSTKA LEDU?

ŘEŠENÍ

Uhodli jste rychle a správně. Budova je bývalou tiskárnou (Opletalova ulice v Praze) a KOSTKA LEDU je název akce, která se v roce 2000 na tomto místě konala. Ještě dnes lze po této akci najít digitální otisk. Už v době konání oné "performance" šlo o budovu opuštěnou.

Technománie

Technománie

Kousek od bývalé konečné metra C jménem nádraží Holešovice je další památná pražská záležitost jménem Argentinská (která prozměnu vede na památný Most Barikádníků, který se dnes už nejspíš jmenuje jinak, nebo taky možná ne). A mezi Argentinskou a stanicí Metra je jakási hospůdka, bar či něco na ten způsob. A na přihlehlém parkovišti postupně rostou fascinující věci, které nelze označit jinak, než jako Technománia. Slibuju, až dnes dorazím domů, fotky dám do fotogalerie a zkusím zpracovat i video. Ony se totiž tyhle zvláštní výtvory hýbou. A jednoho dne se tam budu muset konečně stavit a dozvědět se o tom víc.

Dodatek - fotky jsou ve fotogalerii a jak správně někdo říká v ohlasech, jde o Cross Club - www.crossclub.cz. A podobně konstrukce jsou i uvnitř.

Praha, nová, opravdová, nakupovací - Proměny centra

Praha má příliš mnoho tváří. Pro někoho kdo pamatuje Václavské náměstí jako střed života velkoměsta je zajímavé sledovat jeho dlouholeté proměny. Od středu všeho dění, přes skoro úplné vymření, až po nová oživení, která z Václaváku i jeho okolí dělají něco uplně jiného. Střed Prahy je více a více jenom  nakupovací.

Hračky přicházejí a odcházejí

Hračky přicházejí a odcházejí

Kuba roste jako z vody. Znamená to i příchod a odchod sbírky hraček, třeba jako těch miminkovských, ze kterých už opravdu vyrostl. Některé hračky ale mají dlouhé trvání. Šamšulík se kterým usíná a kterého má opravdu rád. Vysavač a hadice se stal další originální hračkou. Dokáže ho tahat po celém bytě a pokud mu v tom chceme bránit, umí se už pořádně vzekat. A pořád se mu líbí hadice od sprchy. Stejně jako všechno co je okolo vany a na co dosáhne. Když se koupe, všechno skončí ve vaně. Stále se mu líbí klávesnice, možná i proto, že ji také může vláčet za sebou. Velkým lákadlem jsou jakékoliv dálkové ovladače.

Mobilem - Domy mizí aby se objevily nové

Mobilem - Domy mizí aby se objevily nové

Předevčírem jsem měl cestu na Můstek (což je dolní konce Václavského náměsít). Měl jsem tam schůzku s Otou Luňákem, kterého jsem neviděl už pár let, takže byl čas to napravit. Ota zůstal stále stejně svůj. Václavské náměstí už příliš ne. Mimo maličkost, že je z jeho spodní části jakési oraniště, jsem s překvapením zíral na díru mezi domy. A pochopitelně si už ani nevzpomenu, který dům tam vlastně stál.

Každopádně už nestojí. A otázka je, co tam vlastně vyroste.

Video hrátky - První pokus, pár hodin a je na YouTube

České SONY na mě bylo tak milé, že mám půjčenou videokameru. Přeci jenom, digitální svět už je krůček od toho, aby právě video bylo stejně běžnou součástí jako digitální fotografie. A já jsem videem prozatím prakticky nepostižen a postrádám jakékoliv praktické zkušenosti. Právě ke zkušenostem se později vrátím, protože právě teď jsem beznadějně vyčerpán snahami dostat na YouTube použitelné video - použitelné v kvalitě, velikosti uploadu, poměru stran, atd.

Ale což, zadařilo se. Využil jsem okamžiku, kdy se Jakub věnoval studování katalogu Makra ...

Praha, stará, opravdová, turistická - Lenonova zeď

Malá Strana, Lennonova zeďPraha nabízí mnoho zvláštních míst. Jedno z nich jsem viděl po hodně dlouhé době, dokonce se musím přiznat, že jsem s překvapením shledal, co tam vlastně teď je. Přitom jsem nedaleko tohoto místa šel v průběhu roku mnohokrát, ať už ze strany Kampy, nebo ze strany blíže MŠMT.

Zeď Johnna Lenona se hodně změnila od dob, kdy jsem ji vlastně viděl naposled. Což byl ještě nejspíš socialismus a tehdy to místo mělo zvláštní nádech. A zvláštní historii místa, které je režimem potlačováno. V roce 1980 se totiž tato, doposud zcela obyčejná, zeď stala místem výroků a graffiti inspirovanými Johnem Lennonem. Později, v roce 1988, se na zdi začalo objevovat i leccos, "protirežimního". Což pochopitelně vedlo k věčnému souboji mezi natěrači-likvidátory a těmi, kdo na zeď stále dávali něco nového.

Bylo by docela zajímavé mít nějaký historický snímek pro porovnání. Na Internetu se mi nicméně nepodařilo nic takového najít (nejblíže asi zde). A současných českých fotografií či textů také moc nenajdete. Tedy pokud nebudete hledat cizojazyčné texty. Lenonova zeď je jedním z turistických cílů. A má i své vlastní heslo ve Wikipedii, paradoxně opět nikoliv české. A dokonce vlastní knihu, českou.

 

Výbuch

VýbuchVýbuch hraček, tak nějak je označitelná typicky dětská záležitost. Postupné zkoumání všech hraček, které jsou v dosahu. Jakub má v oblibě spoustu věcí. PC klávesnici například. Samozřejmě DVD a VHS, které rozhodně nesmějí zůstat na svém místě. Prostě cokoliv má nějaké místo, musí se ocitnout na místě jiném.

Věci co leží na stole zásadně patří na zem. Věci co jsou v krabici na hračky také rozhodně patří někam uplně jinam. A všechno, doslova všechno, je určitě potřeba ochutnat, případně zkusit jak se to zachová po snaze použít k něčemu zoubky.

Jakub bude mít v pátek narozeniny, ty uplně první. Svíčku asi nesfoukne, přeci jenom naučit děti foukat je docela zábavná taškařice. Slavit budeme v sobotu. A tu svíčku, jednu, první, na dort pochopitelně dostane.

Ještě kousek a Jakub bude mít jeden rok

Jakub, 2007/11Je to tak, brzy to bude rok co jsme si přinesli domů Jakuba. V prosinci mu bude rok. A za ten rok se změnila neuvěřitelná spousta věcí.

Například, první co umí pořádně říkat a dokonce ještě perfektně ví co to znamená, je NE.

Druhá, už pár týdnů miluje houpaní na koni. Nejlepší na tom je, že ho nikdo houpat nemusí, naučil se houpat sám a dělá to s obrovskou chutí.

Taky je to pár dní, co začal zkoumat tu podivnou věc, které se později bude říkat chůze. Zatím si troufne na pár kroků. Prostě lezení po čtyřech je samozřejmě pohodlnější a rychlejší. Ale než mu ten rok bude, jsem si skoro jistý, že bude okolo nás skoro pobíhat.

Samozřejmě pořád miluje ségru, Káťu. Cokoliv co ségra udělá ho spolehlivě rozesměje. Taky se strašně rád koupe, vody se vůbec nebojí a od malinka nezabrečel ani jednou když mu splachujeme šampón z hlavy. A taky máme (pořád ještě) první dva zuby. Ty další si nějak dávají načas.

4cet podruhé

Včera mi někdo, nejspíš to bude brácha nebo ségra, schovaný za anonymní e-mail poslal skoro čtyřicet let starou fotku. Asi to stojí za uveřejnění :)

Tak to budu já tak před 40 lety :)

Budeme mít nový newsroom

Economia bude mít na jaře příštího roku hotovou novou budovu, ve které vznikne nový newsroom Hospodářských novin. Což nakonec není žádná nová informace. Každopádně jsem dnes při čištění fotek z mobilu narazil na ukázku budovatelského úsili stavebníků, kteří přes léto novou budovu usilovně budovali. A to stojí za zvěčnění :)

Práce šlechtí aneb nový newsroom bude

Plazíme se, stojíme, smějeme se i zlobíme

Jakub, devět měsícůJakubovi je dneska devět měsíců. Roste jako z vody, jen co se naučil sedět, následovalo lezení. Otevřelo mu to nový svět, může se vydat kamkoliv a zkoumat tu spoustu věcí, které všude lákají ke zkoumání. Chvíli poté se naučil stoupat k čemukoliv, čeho se lze pořádně chytit. Přízemní svět získal zcela nový rozměr. Sice chvíli trvalo než zvládl mistrovstí měkkého dopadu na zadeček, ale nakonec je veleúspěšný i v této kategorii batolecího sportování.

Veleúspěšný je i ve slintání, žvatlání a zkoušení trpělivosti rodičů simulováním požární sirény. Nejlépe ve tři hodiny ráno. První úspěchy se dostavují i v postupném posunování okolo věci u které stojí, takže s napětím očekávám, kdy ho napadne další zásadní změny do života. Chůze. Teď už jenom zbývá, aby si pořídil ještě nějaký ten zoubek. To mu totiž stále chybí :)

Škola praktického parkování aneb komu dali omylem řidičák?

Škola praktického parkování?

Je těžko uvěřitelné, že řidič tohoto firemního vozu vůbec mohl dostat řidičský průkaz. Na rušné ulici, kde frčí jedna tramvaj za druhou, parkuje tak, že okolo něj žádná tramvaj neprojede. A nejlepší na tomto stylu parkování je, že mohl zcela bez problémů zaparkovat do mezery mezi auty. Jinak člověk na fotce je poněkud rozčarovaný řidič zkoumající, kolik centimetrů auta vezme sebou, v okamžiku kdy se rozjede s tramvají.

Tři a půl měsíce

Kubík

Tři a půl měsíce na světě. To je už opravdu dlouhá doba. Kubík už taky ze světa okolo něj má mnohem více legrace, než zpočátku. Dneska se sbírka jeho hraček rozrostla o velkého plyšového Medvídka Pú. Jak jinak. Líbil se mu už v hračkárně a pozornost mu vydržela ještě hodně dlouho poté. Což už asi něco znamená. Přeci jenom, takhle malý uličník moc pozornosti jedné věci nevěnuje. Tedy, vlastně, s jednou velkou výjimkou. Jídlo :)

Bryan Peterson : Portrét, naučte se fotografovat kreativně

Bryan Peterson nabízí očekávatelné, čtivou a praktickou knihu

Sluníčko, lidé, děti, psi. A pochopitelně strom(y)

Strom ...

Letenská pláň byla plná lidí, dětí i psů. Slunečné počasí ideální pro procházku s Kubíkem. Byť ten jediný z toho moc nevnímal. Usnul typickým dětským spánkem už někde cestou. A vydržel prospat i návštěvu u mého táty doma. A kupodivu se probudil až o nějaké tři hodiny později, když už jsme byli zpět v Hrdlořezích. A skoro přesně na minutu byl čas na další kojení.


<<< Novější články ( strana 2 z 17 ) Starší články >>> ( celkem článků: 508)