Pravidelný občasník originálního humoru

Annie. Annie von Zličín

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 16.2.2007

ByloNebylo, dávno tomu. Nástup na scénu je nutno pečlivě připravit a mně se to, řekla bych, celkem povedlo. Jen pana Králíka je mi trochu líto, chlupatých věcí na hraní není nikdy dost. Tak snad příště...


"Mamííí, já chci psa!"kníkla Dcerka.
"NE!" klidně odpověděla PaniDoktor. Za ta léta, co se podobný požadavek stále opakoval, si již zvykla řešit podobnou situaci zcela klidně. Přece si nepřidá  k manželovi, dvěma dětem, práci  a domácnosti ještě další starost. Nicméně je jí jasné, že podobné kvílení neslyší dnes naposled.

..... léta běží.....

Expedování dětí o prázdninách z Města na Vesnici je standardním letním postupem zaměstnaných rodičů. A tak Dcerka objevuje i jiná chlupatá stvoření než je pes. Ale protože už má svoje zkušenosti a fantazii, tak o převoz kralíka jmenem Kralík jí žádat ani nenapadne. I proto se jeho převoz z Vesnice do Města úspěšně podařil. Králík byl sice objeven, ale to už bylo pozdě. Všechno a všichni, co by ho mohli dopravit zpět na Vesnici, už odjeli.
 "Ale mami, tohle je ÚPLNĚ trpasličí králík, ten už VŮBEC nevyroste!" argumentuje uslzená Dcerka. PaniDoktor se tváří poněkud nedůvěřivě, ale po předcházející hodinové srdceryvné scéně jí pomalu docházejí argumety. "... ale bydlet bude na balkoně!" uzavře diskuzi.

Dny a týdny běží, Králík roste, bobkuje a smrdí, sousedi se bouří. Situace vyžaduje řešení.

Po dlouhé rodinnné diskuzi plné věcných, pádných i jiných argumentů padne rozhodnutí, že se Králík přestěhuje ke známému do králíkárny, k paní Králíkový, budou mít malá králíčata a budou žít pospolu až na věky. Dcerka pod tíhou rodičovských pohledů, králičích bobků a růžové budoucnosti pana Králíka souhlasí. Pan Králík se stěhuje na vesnici...

..... utekl týden.....

Telefon: "Ahoj, je tam máma?", ptá se hlas. "Jo, je, ale je v koupelně." odpovídá slušně Dcerka, "... prej máte nechat vzkaz." "Tak jí vyřiď, že ten králík byl dobrej, a jestli chce ochutnat, tak ať rychle přijede..." "MAMÍÍÍ, SEŽRALI NÁM KRÁLÍKA!!!" Následnou srdceryvnou scénu není možné publikovat.

Utekly dva týdny.

"Mamííí, já chci psa!" PaniDoktor, bohatší o zkušenost posledních dnů a týdnů, se chce vyhnout striktnímu odmítnutí: "Jakej pes by to měl být?" snaží se rozvést diskuzi do ztracena. "Takovej úplně malej, malinkatej, do kapsičky... kokršpaněl." hbitě a přesvědčivě odpoví Dcerka využívajíc absolutní neznalosti rodičky v oboru psí biologie. "No, já nevím..., kdyby ale byl hodně malej..., ještě uvidíme...", nejistě a nejasně ukončuje PaniDoktor diskuzi.
Je až s podivem, jak stejnou situaci mohou dva lidské subjekty vnímat rozdílně. PaniDoktor byla přesvědčena, že se jí konečně povedlo citlivé odmítnutí, však také Dcerka ani neprotestovala.  A Dcerka? ...
Úplně jidne a v jiném světě.

Už když jsem se narodila, věděla jsem, že budu vládnou svému světu. Cesta na svět byla lehká. Tři sourozenci už mi ji otevřeli. Nic jsem sice neviděla, ale vidět ani vlastně nepotřebovala. Máma měla mlíko, všude bylo teplo, jen ten doktor, co nás očkoval, trochu smrděl. Jinak - klídek a pohoda.

Zpátky v našem světě.

Konference, letadlo, Paříž. PaniDoktor se těší na dojmy z Velikého světa. Bude pryč týden. Dcerka dobře chápe nově nastalou situaci: Noviny, inzerát, prodám kokra..štěně! Odběr ihned.
"Hele, brácha, potřebovala bych odvézt na Zličín, jen se tam kouknout na to štěně, jak máma dovolila..." Bratr Ed nic zlého netuše, kdo by taky v perfektním hereckém výkonu poznal jakoukoli nejistotu, se zeptal: "A to ho chceš hned přivézt?"
"Nééééé, jenom se kouknem...."
Jinde a v jiném světě

Po nějakém čase jsem začala trochu vidět, ale nebylo to nic moc: tři sourozenci, košík, máma, nějaký lidi,...  dva sourozenci, košík, máma, nějaký lidi,... jeden sourozenec,... Začala jsem o tom přemýšlet a došla jsem k závěru, že jestli něco nepodniknu, zůstanu tu na ocet. A nebo ještě hůř - dostanu se k nějakému surovci a můj sen - vládnout svému světu - se nikdy nesplní. A tak jsem použila své psí kouzlo...

Sourozenec, košík, máma, nějaký lidi,... čáry máry fuk, kouknu se jim do hlavy, tyhle nechci... nasadím výraz Debil,... a jsou pryč. Sourozenec, košík, máma, nějaký lidi,... čáry máry fuk,  tyhle taky nechci... nasadím výraz Debil,... a jsou pryč. Sourozenec, košík, máma, nějaký lidi... JOOO, to by šlo, výraz Nejkrásnější štěňátko, ňaf, ňaf...

Zpátky v našem světě

Zličín, domy, zvonek, " Dobrý den, my se jdeme kouknout..." "Dobrý den, ano, pojďte dál, tady jsou..." Sotva mě Dcerka uviděla, už z výrazu tváře jsem věděla, že jsem vyhrála. Dcerka řekla: "... a tahle hnědá, to je fenka, viďte,... a jak se jmenuje?" "Annie. Annie von Zličín" zní odpověď.  Ed, čekající před domem, nechápavě sleduje svou sestru, jak si nese v náručí něco chlupatého. "...a neříkali jsme, že se jenom podíváme?" mručí nechápavě. A pak mě uviděl: " Jé... A jak se jmenuje?" "Enýýý, Enýýý fon Zličín" zní odpověď. " To není žádná Enýýý, to je  Anča. Naše Anča."
A tak jsem tady. V mém světě. A tomu vládnu pevnou tlapou. A o tom, jak se z Dcerky stala Panička, z PaniDoktor Babička a jiných kokrovinách snad někdy příště.



|
Poslední změna : 16.2.2007 13:05, Vytvořen : 16.2.2007 13:05, Vydán : 16.2.2007, 5729x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích