Pravidelný občasník originálního humoru

Afgánistán - a proč ne?

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 30.3.2006

Všichni pupici si ze mě dělají v zemljance srandu, že jsem jediná, která ještě neletěla letadlem a ani nikde pořádně nebyla. Co je to za pupiživot, když člověk pořád sedí v zemljance? Tak jsem se rozhodla.


Já, Krásnouška první, mezi pupiky jediná ženská, pojedu. A na truc do nějaké pořádné země, kde ještě nikdo z pupiků nebyl. Někde kde býti pupikem, natož ještě pupikem-ženou je opravdová čalendž.

Odjela jsem na půlroční dovolenou do Afgánistánu.

Bylo mi říkáno a i v moudrých knihách psali, že kombinace pupik, žena, sama, cestovat a v Afgánistánu není myslitelná a proveditelná, ale mě se v životě zatím všechno povedlo, tak je jasné, že i tato půlroční dovolená se musí povést také.

Zkroutila jsem se pod ochrané křídlo jedné ochranitelské organizace (ochranitelská organizace se pozná dle toho, že si myslí, že zachraňuje lidi po celém světě, kteří by jinak bez její pomoci umřeli nebo vedli méně hodnotný život či jinak drasticky strádali) a zatvářila jsem se jako jako zkušená ochranitelka, záchrankyně, rozhodovatelkyně, polobohyně a interkulturálně vyspělá manažerka.

Na základě patnáctiminutového popovídání jsem do měsíce měla letenku, školení o záchraně života a nastudováno, co znamená zkratka NGO. Takto prakticky vybavena, s metrem knih, dlouhou sukní a třemi šátky jsem se vydala do země, do které ještě nikdy žádný pupik nevkročil.



|
Poslední změna : 8.4.2006 13:34, Vytvořen : 30.3.2006 17:15, Vydán : 30.3.2006, 6366x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích