Pravidelný občasník originálního humoru

Miluji tě, Faustino !!!

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 23.6.2005

Absolutní duševní rozervanost postaršího plyšáka po krátkém románku s desetiletou Španělkou aneb Pupíkovo delirium tremens. Tohle by se usazenému plyšákovi státi nemělo, ale ...


Stala se mi taková věc, která se medvědům v mém věku jen těžko přihodí a která se podle mých dosavadních zkušeností už vůbec neměla stát. Zamiloval jsem se. Ale zkusme si to porovnat a najít začátek té niti, popotáhnout, rozuzlovat, seřadit a ...

Jsem alkoholik. Co si budem nalhávat, kdo z nás není. Musím tiše přiznat, že ty hektolitry červeného vína nepiju jen pro jeho chuť a blahodárné účinky na můj plyšový kardiovaskulární (to je blbý slovo, že jo...) systém, ale také (a nebo především) pro jeho účinky. A podle určitých lékařsko-vědecko-abstinentních kruhů jsem tedy alkoholik. Dobře mi tak.

Takže piju. Piju červené víno. Nevím jestli hodně, ale za to již dlouho. I když i tohle slovo je ... relativní. Prostě piju již dlouho červené víno. S tím, jak stoupá moje mrzká odměna za duševní prostituci, která se legálně nazývá mzda (ano, i takové věci se dějí v tomto divném světě, záviďte!), můžu si dovolit kvalitnější víno.

Kvalitnější - rozuměj dražší. Ono totiž, když máte plyšovou tlamu jako já, pořád se vám zdá, že to chutná skoro stejně. Zvláště pak po druhé sedmičce. A na tom slovu "skoro" je postaven celý marketing vinařů... Nicméně má přirozená pýcha movitého plyšáka mne občas donutila investovat do dražších butilek s červeným obsahem a tak jsem se jal ochutnávat. Nakonec - když už moje játro nezvládá tak dobře množství, ať tedy alespoň zpracovává kvalitu, že.

Život plynul, Sedmičky mne míjely, z nekonečně-nočních mejdanů se staly večerní, později pak podvečerní setkání a já už si začínal myslet, že mne, mne velkého Pupika nemůže nic překvapit. Ale to jen óSud připravoval kulisy na další děj.

Jel jsem na Cestu. Je jedno kam, je jedno proč, je jedno na jak dlouhou. Nepodstatné. Jednou večer se zas někam šlo... Rutina. A pak barman otevřel Tu láhev... ten známý rituál... korek... čichnout, kdo To ochutná....

Ten večer jsem tam nebyl ten, kdo vybírá. Naštěstí. Když mi tedy potom nalili a já se skoro znuděně natáh' po té sklence a jen tak, skoro ze zvyku, si přičichnul...

Udeřil blesk a země se pohnula!

Klasici prominou, musel jsem si půjčit jejich slova. Nemám totiž svoje vlastní pro Tyhle situace. Nelze totiž popsat slovy to, co jsem cítil, co jsem potom chutnal a co jsem potom pil, měl, žil... Svět kolem změnil se na pouhou šeď a zvuky odplynuly... A já tam seděl sám s ním. S Ní, mojí múzou, mojí láskou, mým osudem... Faustino...

Země se pak otočila, jednou, potom vícekrát... A teď tu sedím s panem Inetem a panem Googlem a pomocí těchto mocných pánů JI hledám. Byla číslo jedna a bylo jí teprve/už deset let, ročník 95, krásně voňavá, Španělka... Faustino 1, ročník 95.

A jak už je ten svět český malý, našel jsem tady tohle cizí vyznání:

 

Svým rukám daroval jsem prázdnotu

a páru očí něco z prosince

cesty ztratily se pod listím

a čerstvé zprávy z blázince

mi tichou poštou havran křik

pod vlasy

a pod kůži,

že kdo po Tobě zatouží

dá ďáblu duši za víno

--- Miluji Tě Faustino...

 

 

Takže tedy pane Rickenharpe - nejsi v tom sám. 




Poslední změna : 23.6.2005 00:44, Vytvořen : 23.6.2005 00:30, Vydán : 23.6.2005, 6319x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích