Pravidelný občasník originálního humoru

Kočičí život

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 6.9.2008

Nevím, jak to máte Vy, ale já mám kočky hodně ráda. Mám ráda všechna zvířata, ale polední rok a půl jsou mi kočky blíž než všechna ostatní zvířata, jakoby mi prorostly do života.


A není to jen proto, že mi přítel říká kočičko. Je to takové roztomilé, mazlivé, hřejivé. Jako kočky samotné. Já mu říkám kocourku. A společně se tomu smějeme. Žijeme kočičí život. Já poslední týden doslova. Stala jsem se totiž dočasnou chůvou dvou chlupatých mňoukalů.

Číslo jedna je perská kočinda Issinka. Je tmavá a kvůli horku má úchvatný letní sestřih. Její hříva byla zkrácena na 1 cm všude kromě hlavy, konců ťapek a ocásku. Vypadá jako malý hnědý lev se svítícíma žlutýma očima. Po bytě proplouvá pomalým tempem, prapodivně chrčí, ráda se vyhřívá na balkóně a v noci chrápe jako dřevorubec.

Číslo dvě je perský kočičák Herkules. Chlupatý stříbřitý kocour s očičkem po vážném zánětu. Nosí proto umělohmotný límec kolem krku, aby si očko nedrápal. Občas mu říkám ufounku, trochu tak vypadá. Je přátelský, milý a mazání a zakapávání očí snáší hrdinsky. V noci tolik nechrápe, ale zase mě očuchává a ťuká mi do obličeje tím plastovým límcem. Přes den se po bytě přesouvá raketovou rychlostí, nebo se válí.

Oba jsou mazliví a přátelští, což bych od cizích koček nečekala. Hned první noc strávili oba se mnou v posteli. Výsledek byl takový, že se nejspíš ani jeden z nás pořádně nevyspal, ale uznejte, že to byl docela počin. Důvěra koček se získává o poznání hůř než ta psí. A pozor, není to nic proti psům, i v naší rodince se několik černočerných labradořích kousků najde a mám je stejně ráda jako mňoukací zástupce!

Dnes jsem oba čičíny pozorovala a zjistila, že ta malá zvířátka umí kouzlit. Hned ráno mňoukálci vyčarovali moji dobrou náladu. Otevřela jsem oko v deset hodin a oba leželi asi dvacet centimetrů od mé hlavy a sledovali každý můj pohyb. Z těch žlutých a šedých kukadel jsem jasně četla HURÁÁÁ, UŽ SE BUDÍ, BUDEME SI HRÁÁÁT! A spustili koncert. Hned jsem jim dolila vodu a nasypala křupavou snídani do misky. Uklidila záchod, otevřela na balkon, kde mají "kočkodromy", poklidila a pustila televizi, abych si poslechla nějakou prima hudbu. Jakmile jsem si sedla, už mi vrněli na klíně. Nabili mě pocitem, že jsem splnila všechna jejich přání, že jsem nejúžasnější dočasná panička na světě a dovolí mi tedy podrbat je i na břiše.

Doufám, že i Vy máte ve svém okolí nějaké podobné dobíječe dobré nálady. Je celkem jedno, jestli jsou malí a chlupatí, nebo velcí chlupatí, klidně můžou být i hladce oholení. Zkrátka a dobře, užívejte si to! Krásný víkend!




Poslední změna : 6.9.2008 18:25, Vytvořen : 6.9.2008 18:25, Vydán : 6.9.2008, 5436x

Komentáře pro ty z Facebooku