Pravidelný občasník originálního humoru

Krátce z Netopýřákova

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 8.2.2006

Všimli jste si, jaká je venku kkkkosa? - Kde jsem byla? - Kam se chystám? - Co se mnou je?...taková mikrozpráva o stavu netopýrek v Čechách.


Zima se zřejmě rozhodla, že si to letos pořádně užije. Nejdřív nasypala na celé Česko pytel sněhu. Stromy se pod jeho tíhou lámou jak třísky, auta na bílých silnicích provádějí podivné brikule, chodci na chodnících spíš vrávorají než jdou a našim superrychlým Pendolinúm zamrzají nejen dveře, ale i záchodky. Poslední týdny si užíváme i mrazu, teploty kolem - 10°C jsou de facto známkou oteplení, každé ráno musíme škrábat auta a dávat pozor na náledí. Třešinkou na dortu je pak smradlavá inverze, která dusí většinu měst a jen těch pár šťastlivců na horách si užívá sluníčka plnými doušky.

Já to mám úplně nejlepší. Pod tíhou zážitků posledních dní jsem podlehla bacilům a ležím v posteli. Je mi vážně nedobře, nejen po těle, ale i na duši. Spát se skoro nedá, protože v našem domě vypukla akce "Výměna stupaček a spol.". V půlce bytu neteče voda (naštěstí v kuchyni, neumím si představit, jak se myju ve dřezu) a domem neustále rachotí bouchání, mlácení, zatloukání, vrtání a třískání padajících obkladaček. Nejlepší je poslouchat ty průpovídky, kterými dělníci prokládají svou práci. Padá na mě deprese, když si představím, jak se náš byt v příštích týdnech mění ve staveniště a jaký tu bude neskutečný mrdník. Vůbec mám pocit, že podobné akce se konají vždy, když jsem nemocná, ať je to tady v našem bytečku, nebo když jsem ještě bydlela u našich. Tam se buď něco kutalo na baráku (oblíbené bylo hlavně vrtání nosných zdí), nebo přijeli kolotočáři. To si pak vzpomenu na svoji kamarádku, která pořádně chytá v práci jedinou českou stanici, a zrovna to musí být ta, která má nakoupena asi jen tři CD, která vysílá pořád dokola. Jednou bych jí přála zažít týden s chřipkou, když pod okny vyřvávají dokola dvacetileté hity od Modern Talking. Já mám momentálně jen randál na chodbě, takže jsem celkem v pohodě.

Za posledních 14 dnů jsem stihla týden pobýt na horách - oáza to ticha, klidu, míru, lásky, neskutečně dobrého jídla (díky Vláďo), a čertovsky zahřívacího pití (díky Milane, ta malinovice je supr!). Přibrala jsem pár kilo, zlámala si 6 umělých nehtů a zaktivovala jeden zubní kaz. Taky jsem si hodila na zem svůj nový notebook, naštěstí je už opravený a plně funkční (ufff). Mojí polovičce se rozbilo auto a je v jednom nejmenovaném servisu cca 100 km od Prahy, tudíž moje autíčko je teď mé poloviččce k službám. Příští týden mě čeká jedna drobná operace, ze které mám trochu strach, ale vím, že se mi uleví, tak do toho jdu. Pak ještě ten zlý pan zubař - chjo, ale nechci to odkládat. Jinak jsem si naplánovala už jen samá pozitiva a jistoty. V neděli oslavím narozky a upeču kolegům do práce nějaký mírně jedovatý dort, ať je jim v pondělí stejně dobře jako mě. Koupím si ve stánku odborný časopis plný rad "Jak se cítit nejlíp", "Být úspěšná a krásná" plus nějaký pěkný dárek pro radost a zajdu si k holiči. Jdeme s kamarádkou spolu a už se těšíme na výsledek. Náš optimismus vychází hlavně z faktu, že se toho na nás moc zkazit nedá, a tak to může dopadnout jedině dobře. Uvidíme. Na závěr alespoň mírně optimistická tečka formou obrázku. No řekněte, nebylo by lepší se na ty hory úplně odstěhovat?





|
Poslední změna : 8.2.2006 11:29, Vytvořen : 8.2.2006 11:12, Vydán : 8.2.2006, 5871x

Komentáře pro ty z Facebooku