Pravidelný občasník originálního humoru

Všehochuť před dovolenou

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 10.5.2006

Nový digitál, nový iPod, nové boty...pustý materialismus. Ještěže České dráhy umí lidsky potěšit.


Rád bych na pro dnešek opustil výšiny neuchopitelných pocitů a sklouzl do hlubin přízemního materialismu. Takže v kostce, co mi přibylo doma za krámy. Jednak jsem se konečně rozhoupal a koupil si na běžné cvakání digitální zrcadlovku. Po dvou letech s Panasonicem FZ10, tento opustil domácnost a nahradil ho Pentax istDS. Nechápu, jak jsem dosud mohl žít bez snímače velikosti APS-C.

Zničehonic se odkudsi opět vynořila práce s hloubkou ostrosti. S objektivem 16-45/f4 jsem znovu objevilo kouzlo širokoúhlého záběru a obecně jsem velmi nadšen. K několika pevným i zoom starším objektivům teď přibude i nějaké tele a mé štěstí bude dokonalé. Samozřejmě až do doby než si člověk spočítá, kolik to žere peněz. Kromě samotného foťáku a objektivů člověk potřebuje brašnu, čistící sadu, UV ochranný filtr, polarizák, přechodový filtr což při průměru 67 mm silně leze do peněz, nabíječku, baterky, stativ, hřebíky, pilu, nejlépe rámovku, rýny, kolečko...

Navíc mě čeká několik dalších 1-2GB karet, protože poté, co objevíte možnosti RAWu, budete se vyhýbat položce jpg obloukem. Když jsem si kdysi poprvé natáhl fotky do raw shooteru a udělal drobné úpravy, málem jsem se převrátil s židlí na záda. Je to rozdíl. Kouzelné. Méně kouzelné je, že navíc další peníze vrazím do pořádného blesku a Tamronu 90/f2,8 na portréty a akty, které mě baví asi nejvíc. A to raději ani nezmiňuji úvahy o zábleskových světlech.

Mám-li předejít flamewaru a kritickým poznámkám, rád zdůvodním své Pentaxové rozhodnutí. Posledních několik měsíců jsem si slušně zafotil s Nikonem D70 a musím říci, že je to velmi vydařený foťák. Koneckonců řadu výsledků můžete vidět na image plakátech v některých hypermarketech. Nicméně je to foťák na mé drobné pracičky poněkud bytelný. Další v úvahách figuroval Canon 350D. Určitě další skvělá varianta. Nečekaně však příliš drobná a lehká. Canoňácký CMOS snímač dává opravdu skvělé výsledky, navíc má o fous větší rozlišení. Ale nechtěl jsem napodobit častý omyl chudších obdivovatelů této značky, koupit ho s jeho otřesným setovým objektivem, a pak se klepat hrůzou nad cenami Lkových skel.

Navíc mě otrávil přístup v Antikfoto na Mendláku, kteří se prezentují jako velcí odborníci a u nichž mě jistý pohůnek s vážnou tváří tvrdil, že skutečně má kovový skelet, bodové měření a další drobnosti, které ovšem 350D prokazatelně nemá a doporučení několika dalších vlastníků 350ky plivající špínu na všechno ostatní ač prokazatelně kolečko volby režimů nikdy neopustilo automat a sami nejsou schopni zkomponovat jedinou rozumnou fotku. Takže vyhrál Pentax i přes suverénně nejhorší marketing (alespoň pro Evropu), který jsem kdy zažil a pár drobností, jež bych mohl vytknout.

Další z technologických vymožeností je iPod Nano. Dostal jsem 2GB variantu jako bonus, když jsem utratil spoustu firemních peněz v jedné diabance. Přátelé, je to na první pohled hezké, malé a trendy a je to ukrutná píííčovina. Kdybych za to měl utratit byť jen korunu, přišlo by mi to líto. No jako to hraje mp3, a to hraje. Ale místo, aby tam člověk inteligentně nahrál svoje adresáře, je k tomu podivný program s názvem iTunes, který jsem nainstaloval, chvíli na něj vyděšeně zíral, odinstaloval a nahrál na iPoda prostinký Sharepod.

Přišel jsem tak sice o možnost nakupovat hudbu na internetu, což jistě jako většina národa dělám prakticky neustále, ale co. Displej je po týdnu poškrábaný jako prase, koženkový obal špinavý taktéž jako ono zvíře a sluchátka bych definoval slovem tragédie. Takže v tomto případě trapný přehmat s přehrávačem pro frajírky. Chtěl jsem to hodit do koše, protože k věcem, které jsem neplatil, nemám žádný vztah, ale v autě to ještě přes kazetový adaptér snad nějakou srandu udělá.

Naopak mě nadchly nové kopýtka...tj. v našem dialektu boty. Garmonty jsou má oblíbená značka a nové Nagevy pohodlím pro mé nedokonalé nožky nemají daleko k domácím bačkorám. Ale dosti žvanění, musím si jít vyměnit nějaké peníze a pojistit se, příští sobotu už budu popíjet ve vlaku směřujícím do Podgorice na hranici s Albánií a hurá na dovolenou.

Tady bych rád zdůraznil neobvyklý zážitek s Českými dráhami. Když jsme se byli zeptat na mezinárodní pokladnu a nechat si spočítat cenu zpáteční jízdenky pro pět lidí, sečetl nám bodrý mužík za přepážkou cenu za všechny na cca 20.000. Když jsme tyto lístky šli pár dní na to zakoupit, řekl si chlápek v okýnku hned vedle o cca 10.000. Po zvědavém dotazu, čím že jsme ušetřili tolik peněz, odpověděl, že kolega nám dal asi méně výhodnou slevu. Nevěřícné kroucení hlavou je asi na místě, ale je to dobrý důkaz toho, že někdy stačí k ušetření 10.000 Kč jít prostě o okénko vedle.



|
Poslední změna : 10.5.2006 11:53, Vytvořen : 10.5.2006 11:50, Vydán : 10.5.2006, 7669x

Komentáře pro ty z Facebooku