Pravidelný občasník originálního humoru

Auta, auta, auta, ...

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 10.4.2006

Mám rád Brno. Mám rád to město. Tu špinavou, prašivou fenu o třech nohách, kterou s takovou chutí kdykoliv kopnu do prdele, abych se k ní zase pokorně vrátil a pohladil ji mezi ušima. Ale...


Mám rád Brno. Mám rád to město. Tu špinavou, prašivou fenu o třech nohách, kterou s takovou chutí kdykoliv kopnu do prdele, abych se k ní zase pokorně vrátil a pohladil ji mezi ušima.

Ospalost sobot a nedělí, kdy si město oddechne od lidí.
Páteční pouťový balónek splaskne a s unikajícím vzduchem vypustí do okolí desetitisíce lidiček, přespolních i místních, mizící na návštevy babiček a vzdálených chatiček. Miluji nedělní rána, oranžový kontrast Slunce na místní příšerné architektuře, prázdnotu ulic a... ticho.

To ticho, které v pracovní dny už nemáte šanci zažít. Statisíce lidí a tisíce aut naplní tepny města horkou směsí špíny, stresu a adrenalinu. Brno není luxusní děvka jako Praha. Je to usedlá ženská, která si ráda semtam zaflirtuje, ale s večerem už je doma, kde si čte a kouká na bednu. Ví, že její ctitelé vyznávají klid a domácí prostředí. Baví se s chlápky, kteří ještě překvapeně po očku pozorují barevné cizince, s požitkem žeroucí tlačenku s cibulí, Baví se s ženskýma, přesvědčenýma, že na sobě určitě nemá nic měnit. Eeeh. Nové letiště? Na co? Ještě nám sem začnou lítat turisti. Už tak je dost starostí s veletrhy. Duší maloměšťáci. To jsme my.

Za horkých nocí se střídáme na jejím nahém těle. Spokojeně oddechuje, ví, že nás nad ránem vyhodí. Je vděčna své větší sestře v Čechách, že uspokojí i ty, které odmítla. Unavuje ji její energie milionu duší zakletá do cihel a oceli, rezonující bez ustání na i pod zemí.

Přesto je nemocná. Jako všechny její příbuzné. Trpí morem dnešní doby - zhoubným bujením osobní automobilové dopravy. Věřím, že si to už spousta lidí ani neuvědomuje. Tupě se prodírají mezi kolonami aut, kočárky se marně snaží překonat železnou oponu zaparkovaných vozů, nevnímají hluk ani zápach.

Povolenky na parkování v centru má 7500 aut, což je na miniaturní centrum a jeho okolí ohromné číslo. Brno tak přestává být místem pro lidi a pro život, stává se špinavým parkovištěm a kdysi relativně klidné ulice dálničními přivaděči. Možná by bylo na čase učinit v tomto směru nějaké radikální kroky, byť bude spousta lidí nadávat jak špačci. Jenže lenost a pohodlnost řidičů se na základě nějakého mírného, nesmělého apelu nepromění zázračně v zodpovědnost.

Argumentů proč něco nejde, se vždy najdou plné lodní kontejnery, ale co třeba zkusit také něco dělat. Část peněz, které by se utopily ve zbytečném přesunu brněnského nádraží použít na vybudování záchytných parkovišť a víceúrovňových parkovacích domů. Pro rýpálky, poukazující na minimální využívanost nového parking house na Moravském náměstí podotýkám, že tento provozuje soukromník a pokud parkovací hodina stojí několikanásbně toho, co stání na ulici, nikdo vám tam nevjede. Takže tedy desítky těchto budov na okraji Brna, často by stačilo pouze přebudovat objekty dávno nefuknčních továren a průmyslových provozů a něco málo postavit kolem centra. Vše ve správě města, za lidové ceny či využití různých předplatních karet. Samozřejmě dokonalá navigace a informace o vytížení parkingů. 

Dále asi nezbudou než radikální nařízení. Co se týče nejužšího centra, tam zakázat vjezd a parkování úplně, a to včetně vyhnání aut radních a jejich podržtašků z Dominikánského náměstí. Zavážení zboží do obchodů jen do určených hodin by také trochu pomohlo, aby z pěší zóny bylo skutečně korzo jen pro chodce. Pokud by někdo z obyvatel centra plakal, jak se mu komplikuje život, je třeba připomenout trend na Západě, kdy si prostě musíte vybrat. Buď chcete bydlet přímo v centru, prestižně, mít to všude kousek, mít tam klid, ale musíte auto buď oželet nebo se smířit s tím, že bude zaparkované relativně daleko nebo si jezděte károu od baráku jak chcete, ale v tom případě nemůžete bydlet v centru. Prosté.

No a za vjezd do širšího centra by se hodil poplatek, jaký úspěšně funguje v Londýně. Taková stokoruna za jeden vjezd by spolehlivě odradila 80% všech motoristů. Adekvátně by se samozřejmě musela navýšit kapacita hromadné dopravy. Klidně navíc nějaké nadzemní dráhy. Nemusím zdůrazňovat následné dodržování jízdních řádů, kratičké intervaly, nízké ceny jízdného a pružné vyhazování nepřizpůsobivých jedinců z MHD na ulici.

Opět podotýkám, že existují na světě místa, kde je známkou jisté prestiže, když jedete třeba na kole nebo veřejnou dopravou, jste prostě uvědomělí. U nás je to přesně naopak. Jízda sockou je pro řadu lidí potupná a kdo do toho vleze je debil. A cyklostezky... nenechte se vysmát.

Od věci by nebyla kontrola aut nejrůznějších státních úředníků, zaměstnanců magistrátu, soudců a přehršli podivných existencích vylézajících v dokonalém obleku z luxusního Mercedesu se značkou invalidy za sklem, parkující arogantně téměř kdekoliv.

No to jen tak pro inspiraci. Ono to totiž vadí asi jenom mě. Auto mám, ale do města s ním nejezdím. Já si rád čtu v MHD a navíc mám dojem, že je to ve většině případů i rychlejší varianta.



|
Poslední změna : 10.4.2006 19:39, Vytvořen : 10.4.2006 10:31, Vydán : 10.4.2006, 9012x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích