Pravidelný občasník originálního humoru

Australské Kopretiny I.

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 28.3.2006

Ze života protinožců očima věčně hladové, nepřírodní rudovlásky. - tento díl je bezmála měsíc starý, čekal totiž jsem zda sestra vůbec něco napíše, zda v tom bude pokračovat a zda se to bude dát číst. Nechávám bez háčků i čárek v zájmu autenticity.


Pozdrav vsem, co jsou o deset hodin pozadu:-)

Tak abych shrnula poslednich par dni... V patek jsem se pocourala po meste, abych se utvrdila v tom, ze City (coz je ta mrakodrapova cast) je opravdu malinkata a prehledna. Nejvetsi vychytavkou je "monorail", coz je uzky vlacek na jedny kolejnici na sloupech ve vzduchu, ktery si jezdi podel baraku nad chodnikem.

Pak se mi taky moc libi zdejsi foot courty, coz jsou obrovsky patra v obchodacich s milionem stanku (asi tricetkrat vetsi nez co jsou u nas po obchodnich centrech), kde je k mani krom kfc a mcdonald i thajska, cinska, malajska, indicka, korejska, vietnamska, japonska a buh vi jaka kuchyne, plody more, ovoce, cerstve dzusy, sushi a kolem ctvrte odpoledne snizuji a na vse nasazuji jednotnou cenu napr. 4dolary.

Ja tam byla ve dve a z te spousty jidla jsem byla natolik v soku, ze ani po pul hodine jsem si nedokazala vybrat, tak jsem si sla koupit do obchodaku chleba a fazole. Ale urcite behem sveho pobytu vyzkousim od vseho neco. Taky jsem si koupila australskou simku, coz byl zatim vrchol me komunikace v anglictine. Mluvi fakt divne. Kdyby nahodou nekdo chtel vyzkouset, jak funguje spojeni, tak tel na me je v mezinar. formatu +6141XXXXXX.

Byla jsem si obhlidnout skolu (tam nastesti mluvi normalne), ale nepotesili me, protoze na dnesek me tam nahnali uz na osmou. Jinak je tu nechutne vedro (a to pry uz jsou chladnejsi dny), takze jsme v sobotu vyrazili na plaz. Chvili jsem si pripadala, jak v americkym videoklipu, nez jsem si zvykla na masy lidi, hudbu a nekolik vytizenych volejbalovych hrist. Za to vlny byly skvely...

Z plaze jsme se vratili pozde, tak jsme uz nestihli travesty show pod sirym nebem. Bydlim v teploussky ctvrti, kde takovahle zabava dost frci, a transvestiti se tu daj potkat na ulici bezne, hlavne v okoli jednoho baru, kde vystupuji. Navic zde zrovna byla na namesti celodenni akce, takze se jich tu zkoncentrovalo vic nez dost. Bohuzel jsem videla jen par cisel. Jinak mi zatim stale nedoslo, ze jsem v australii, pac se seznamuju akorat s dalsima a dalsima cechama a pripadam si jak na dovolene. Doufam, ze s chozenim do skoly se to zmeni.

Taky si hledam bydleni s cizincema, tak snad to dopadne a ja budu moct co nejrychleji utect z tohohle preplnenyho baraku. Lidicky jsou v nem sice mily, ale prilis cechosoudrzny, takze zustat tady, by nebylo pro zlepseni anglictiny nic dobreho. Na druhou stranu zase taky zerou hokej, takze jsem nevynechala zadny utkani (zapas se Slovaky mi pustili ze zaznamu, zbytek jsme sledovali v primym prenosu). Teda to s tema Svedama byla pekna ostuda a my kvuli tomu vstavali ve dve v noci...

Vcera jsme byli jednak na trznici s ovocem a zeleninou, kde kazdou nedeli odpoledne vyprodavaj vsechno za dolar (vubec to nepripominalo civilizovanou Australii, ale trhy v rozvojovych zemich), a potom na festivalu kratkych filmu, konajicich se kazdorocne po cele australii zadarmo pod sirym nebem. Pojima se to jako jeden obrovsky hromadny piknik, byla tam docela dobra atmosfera, ale nakonec ho predcasne ukoncil dest. Cestou domu jsem zazila pravy australsky slejvak, coz znamena promoknout uplne skrz na skrz, ze mi nezbylo, nez vsechno, co jsem mela na sobe vyzdimat. Vzhledem k teplotam, to ale bylo prijemne osvezeni, a dnes byl prvni den, kdy jsem se nepotila jako prase.

Rano jsem jako vzorna skolacka naklusala do skoly, napsala si rozrazovaci test a zjistila, ze jsem jeste chytrejsi nez jsem si myslela -zaradili me do upper intermediate. Nejvetsim exotem na skole jsem ja, pac sikmookejch a latinoamericanu je tam habakuk, ale cesi dohromady ze vsech tri kampusu asi tri. Navic moje rezave haro vzbuzuje pozornost a na chodbach me zastavuji i kolemjdouci ucitele, aby se zeptali odkud jsem. I spoluzaci ve tride me pozoruji, jako bych byla z vesmiru a nikdo se me neodvazil oslovit.

Ve tride je nas 9, kazdej jiny narodnosti (thajka, japonka, kolumbijka, indonesanka, peruanec, chilan, argentinan, koreec a ja). No, uvidime jake budou dojmy ze skoly, az se tam trochu rozkoukam. Zatim to moje ocekavani splnilo v tom, ze aspon tady nezakopavam o cechy nebo slovaky.

No to je prozatim tak vse, takze se loucim a tady -http://www.imagestation.com/album/pictures.html?id=2108825484 - najdete par fotek, hlavne z letadla.

Papa.
Kopretina

Jo, a asi vypadam strasne "australsky", jelikoz se me kazdy den nekolik lidi pta na cestu, coz me zvlast prvni den docela pobavilo.



|
Poslední změna : 28.3.2006 10:11, Vytvořen : 28.3.2006 10:09, Vydán : 28.3.2006, 8354x

Komentáře pro ty z Facebooku