Pravidelný občasník originálního humoru

Kde se schází zlodějíčci ani policajt nebere

Nikdy jsem netušila, kolik žije v našem malém městečku zlodějů a bezdomovců, než jsem se stala servírkou v tom nejhorším podniku, co tu máme....

Musím se vám pochlubit

5. května se nám ve stájích narodilo hříbátko, chci vám ho ukázat....

Kruh 2

Japonský režisér, americký štáb a pořádná dávka strachu...

Jsme odkázaní na civilizaci

Dnes mi na pár hodin odpojili kvůli opravě elektriku a já jsem se tu snad zbláznila vztekem...

Kde se berou slepice?

Jdete po ulici a potkáte dlouhonohou blondýnku sexy ohozu podle poslední módy, načesanou, namalovanou v botičkách na podpatku... Který chlap by se neotočil a pak většinu z nás napadne "Stejně je to jen slepice." Ale co když....

Bylo brzké ráno, první máj...

A dva lidi stáli pod stromem, co vypadá jak třešeň... A život jakoby zas našel ten správný směr...

Česko zase hledá...

Co? Superstar přece. A co na to Marina, začínám se těch mladých lidí, kteří nápadně připomínají Anetu a spol trochu bát.

Proč to ti muži stále dělají..??

Možná jsem narazila na fakt, o kterém už všichni dávno víte. A možná právě proto mi odpovíte na moje otázky. O co jde? Muž a touha rozsévače...

A klapka... Marina podruhé...

Rozhlížím se kolem a vidím, že je už nejvyšší čas zvolit jinou cestu. Chce to nový život, nové koníčky, nové přátele, nového partnera, novou image, novou duši.. škoda, že si nemůžu pořídit i novou rodinu...

Rok se s rokem...

A je tu zase podzim, všechno mění barvy a nakonec šedne a chladne. Stejně jako můj život...

Stále žiju

Po svém posledním článku jsem na dlouho zmizela, ale nebojte, žádný volný pád z nejbližšího mostu nebyl. Znáte to, co mě nezabije... aspoň doufám :o)

Pravdivý příběh o jedné lásce ve třech…

Nebylo nejhorší mít život jako telenovelu, ale muset si přiznat, že nejsem hlavní hrdinkou.

Láska

Poslední dobou hodně přemýšlím, co vlasně tohle slovíčko, které tak často slýcháme kolem sebe znamená a co všechno je v něm obsaženo. Možná všechno a možná nic...

Tak je to tady...

Před několika měsíci jsem psala, že letos končím střední školu a hodně váhám o výšce. Teď je rozhodnuto. Termíny pro odeslání přihlášek jsou už pryč, datum mé maturity je už na papíře a já začínám mít strach... ne ze zkoušek, ale vlastního rozhodnutí...

Kam se to dostaly rodinné oslavy...

Týden přemýšlení, den uklízení, vaření, pečení a chystání, hodina sezení a zírání a týden dojídání zásob... a proč vlastně?


<<< Novější články ( strana 2 z 4 ) Starší články >>> ( celkem článků: 49)