Pravidelný občasník originálního humoru

Články autora Makozska

Odpověď jemu..

snu po probuzení

Zelená je - jako doma všude stejná

Ztráta peněženky, to je malér i doma za rohem, natož na ostrovech deštivých. Ta moje peněženka ještě z Irska byla plná k prasknutí ani ne tolik librami jako platebními kartami, i tou s penězi kolegyň pečovatelek, mně neznámých. Vždyť v tom malém anglickém městečku jsem jakoby zázrakem v kavárně Costa potkala za tu dobu jedinou Češku. Ostravačku..

Prosba ze tmy

Spolupečovatelce o nemohoucí paní a tomuto dni patřící

Dar a dál (D1/2)

„Ztratit mobil, jenom to ne!“ hrozím se. Manžel kamarádky mi půjčuje nabíječku. Kdepak bych tušila, že už tu svoji kouzelnou krabičku Mobíka nabíjím naposledy. Tedy pro někoho jiného. „To je … no jako půlka hlavy,“ pokouším se o zdůraznění hodnoty telefonu. Zvláštní. Nemám už Mobíka, ale hlavu na krku, tu kamaráde, ty jo, jo. Mám.

ciel - Cílíme nebe

Stvořiteli, aby byl pochválen každým coulem

B – jako broučci..

„Vyfuníme si ten kopec a pak to bude krásný,“ slibovala maminka holčičce. Její příslib stvrzovaly dva malinké lampiónky. Každá nesla jeden. Jak jsem stoupala dál, míjela jsem další maminky, tatínky s dětmi. U studánky pod Kapličkou už probleskovala světélka dětí Lesní školky. Přestože se dva mladí kytaristé ztráceli v padajícím šeru, jejich písničky se snoubily s dětskými broukáním.

A – jako Aluminium

„Jakejpak poklad za dvěstě let,“ opáčil František na můj záměr ukládání hliníkových kalíšků na půdu. „Hliník se vykupuje děvče!“ Večer sdílení spokojeně dohasínal. Sebrali jsme hrnečky, sfoukli svíčky, které ještě nedohořely. Dobrá, předsevzala jsem si. Sesypu ten svůj hliníkový poklad do jednoho pytle a odnesu to do naší sběrny barevných kovů.

Tři oříšky pro Popelku, a také tobě

Často vidím všechno, co nemám a ne tři oříšky od milujícího. Marno mi hledat štěstí v bohatství tohoto světa. Díky naší paní spisovatelce Boženě, dosud těšící srdce dětí, tišící osamocení dětí ztracených v dospělých. Pozdravení ze země sv.Terezie z Lisieux, patronky misií.. Moje malá misie je teď právě tady. Francouze, a nejen je, pohádka v režii Václava Vorlíčka naprosto okouzlila.

Jedu za páterem! (h/.h)

Loučení bolí,když když je skutečné. A přitom právě loučeni, odtržení se od něčeho může být lékem na cestu dál, pro další radostná setkávání. Úsměvné, vždyť se loučíme každý den pro ten příští, kéž v plnosti života.

Jedu za páterem! (g/..)

Vůbec se nám nechtělo tak skvělé ubytování v chatičce opustit, pršelo. Z toho uplakaného dne 22. července nemám jedinou fotku, přestože jsme se posunuli z Baumes les Dames až do Dijonu. Alespoň že nás cyklostezky vedly podél vodních kanálů, tedy po rovince. Chvílemi se vyjasnilo, ale nedalo se na to spoléhat.

Jedu za páterem! (f/..)

Ráno 20.července šel ruku v ruce se mší úklid prostoru kostnické farnosti, kterou jsme po dvě noci a dny obývali. Při uklízení jsem si zpívala nadšením. Nadnášelo mě vidět, jak se páni a kluci chopili košťat a hadrů, po umytých parketách chodili s respektem k ženské práci – tedy v ponožkách... No paráda. Matka naše+! může mýt ze svých dětí radost. Provázela nás dál, teď přechodem z Německa do Švýc

Jedu za páterem! (e/..)

Ráno 18. července po mši mě bike-poutníci podezřívali, že chci v kostele Sacré Coeur v Bregenz u sester karmelitánek zůstat. Ale já jsem jen potřebovala déle setrvat ve vděčnosti před Nejsvětější Tváři zanechané na roušce (napodobenině) od sv.Veroniky. Trochu mě vyděsili takovým vtipem, vždyť máme společnou cestu. A brzy den volna k poznávání.

Jedu za páterem! (d/..)

Usínala jsem sice blažená, jaké má náš národ český báječný kluky, kteří umí nejen šlápnout do pedálů, ale i škrábat brambory - vše k větší cti a chvále Boží. Jenže při pohledu na místnůstku, kde nás mělo šest ženských spát, už jsem neblaze tušila, že se moje tělo řádně naštve. Oprávněně, zasloužilo by si přece jen lepší zacházení..

Jedu za páterem! (c/..)

Jak jsem lehla, tak jsem se 14. července probudila. Trasa předchozího dne se na mě přece jen taky podepsala. Myslela jsem si, že ani nevstanu. Všichni kolem už štrachali ve svých batozích, šuštění igelitek mě poránu dráždilo více než chrápání, které jsem tu noc vůbec nezaznamenala. Možnost vypadnout pod širák jsem prospala jak kámen.

Jedu za páterem! (b/..)

Ráno bylo studeno, po ránu to bývá obvykle normálně rána, a tak jsem se rozehřívala stranou písničkou. Pan řidič to zaznamenal, ale stejně na mě jeho výzva zpívat všem nebrala. Třeba by byla slyšitelná hořkost, že mi chybí písnička, a že se bojím, jak tento den zvládnu. Naštěstí stále bylo suché oblečení v igelitkách. Modlili jsme se, aby nepršelo celý den.

Klášter je parádní dům setkávání..

.. ale jak z něho ven, když se mi zpátky nechtělo. Díky Bohu, že dva super kluci policajti ČR zabezpečili můj návrat s bodrou laskavostí a soucítěním i s očistným smíchem.I tak se dá vychovávat k zodpovědnosti.

Jedu za páterem! (a/..)

Pouť je rozhodnutí něco strpět pro dobro duše své nebo jiných. Rozhodnutí vydat se na cestu, být Bohu blíž, svou cestu hledat. Může to být odhodlání nechat se Bohem milujícím Otcem uzdravit. Nečekejte povídání o výkonech, i když cykloputování k tomu více svádí tou hloupou snahou zvládnout to před ostatními, nebýt poslední, obstát. Nakonec jde o to najít se v Boží milující náruči.

Chvála Bohu za život

Jela jsem koupit svíčky na hrob spolužákovi ze ZŠ. Zemřel bezprostředně po čelním nárazu do náklaďáku. Závodil v cyklistice. Ten osudný závod nepředvídal. Při předjíždění byl slabší než kovový kolos, který se proti němu nečekaně vynořil ze zatáčky. Tehdy v sedmé třídě mě tiše napadlo, proč jsem to nebyla radši já.. Bože mi odpusť to rouhání. Nejsem nesmrtelná, Martin v mých vzpomínkách ožil.

Hřebenáč vyhrála píseň Hospodinu

Hledají se dvě partnerky na Hřebenáče 2014, vyzýval Janův polední email před závodem. Cože? Vždyť nemám s kým běžet takových let, před třemi roky to bylo s kolegou totálně fiasko. Neměla jsem ho do toho tahat. Není dobré věřit si a nebýt připravený, jak mi nechtěně předvedl.

Poutní ohlédnutí k trvalé radosti

Letí to neskutečně, říká mi čas od času bráška a hned dodává: Jsme tady vlastně jen na návštěvě. Vždycky mě napadne, kam se jde z návštěvy. Těším se, že už se nevracím sama. Všichni vlastně putujeme. Ať skrytě nebo zcela tajně každý individuálně. Věřím, sejdeme se. Aspoň na kousek poutě, zvu tě..

Prázdninové vzpomínání - Provence 2012

Pyrenejské slunce ve mně žhne stále stejně intenzivně plápolá mezi úsměvy nad mým každodenním loučením se s postelí už tak dlouho.. Rozloučila jsem se konečně s věčně nespokojeným dětským klientem a sen zve mě dál ten jeden. Teď jen zpětně přislíbený pohled na moji zamilovanou Francii podruhé.

Spalující chlad andělů

Proč že jsem se ocitla na zájezdu do hor s poutním místem?Připadalo mi, že jsem se už uvedla dost, blbě, ztratila jsem se hned druhý den. Ze čtyř parkovišť pod hradem jak z časů Robina Hooda jsem oběhla tři, a bus čekal na tom čtvrtém.A to tě chci Hospodine chválit. "Jsem tady díky Bohu," přiznávám shromáždění turistů.Díky Bohu,slunce dobrou noc.

Ploty PL spáleny

Bohužel síla lidská bezhlavě namířená k dobrému nevede. Lepší by snad, ve chvíli odhalení sama sebe, byl v mém případě pád na pevnou zem. Přiznat si to. Jsem vedle. A zřeknout se Konference-setkání. Místo toho jsem napnula síly ve snaze svůj pomýlený vzlet zastřít. Bála jsem se ztratit, co jsem ani neměla. Pravdu o sobě. Přátelství.

(Pty PL) Slabost dává sílu - jen vzlétnout!

St.bratr jednal nadále otcovsky, jako velký bratr. Přijal pozvání a přijel následující rok. Nevědomky se trefil právě do velikonočních slavností s křtem dětí, také jsem se stala kmotrou. Jeho přítomnost zbystřila zájem okolí. Dostávalo se mi takových darů, s nimiž jsem si vlastně nevěděla rady.

(Pty - PL) Z energie Ničícího - NIC

Vesnička u Brna mě přijala s netečným poklidem, vzdor nervozitě, která se mě zmocňovala. St.bratr mi vyšel s jejich ročním strážcem naproti. Vzorně zahafal na pozdrav. Paní Žofie neskrývala zvědavost, a pak ani radost ze setkání. A snad si tentokrát příliš nedomýšlím, že i ze mne.

(Pty - PL) Vlezla do stejné řeky

Již první mou bláznivou cyklo cestu z Brna na Slovensko ještě před setkáním v chrámu Panny Marie Sněžné mě provázely předivoucí úkazy. Nezabila jsem se po dvou hodinovém vykružování z města, se západem slunce dojela do rodiště matky, a další – nesdělitelné písmenkami. Výmluvnosti němých divů jedině utvrdily moje nadšení pro neznámou cestu, kterou jsem přípravou na biřmování nastoupila.

(Pty - PL) Sněžná níže oslav zářiových

Dostudovala jsem s Boží pomocí. Sílila ve mně vděčnost. Ještě v posledním semestru mi kamarádka ze školy dohodila přes svého kamaráda práci. Líbila se mi tam jen ta novinařina, jinak jsem byla jakotojelito, je mi líto. Náklady bez nálady, nechuť přesvědčovat ke koupi příručku za velký peníz Jak ušetřit penízek. Tlačení na pilu – ale už asi bezzubou, přinášelo právě opačný výsledek. Už viděný.

Ploty platonické lásky (Pty PL)

„Jsem rád,“ začal dramaticky, „nechodíme už spolu. Jsem rád, že jsi přijela. Ale aby ses zbytečně netrápila..“ zakončil kočičím úsměvem. Mířila jsem do koupelny, smýt se sebe to mokro oslavy jeho narozenin. Bleskla mi myslí maminčina průpověď, abych nejezdila, jako by mě dodatečně pleskla.

Je i odvaha, ironie zbabělosti (?)

Kdo jen může nejen tušit, co prožívají děti v dnešní době. Kde zažít vzory jak se postavit k životu a nenalepit se přitom na plátno? Stará škola zůstává v plenkách (hadrových). Světe směj se k pláči, a kam až nebývá daleko. Tady je to přímo od tabule.

Těm PROHRANÝM

Už jen pryč od prohnaných.


( strana 1 z 7 ) Starší články >>> ( celkem článků: 209)