Pravidelný občasník originálního humoru

Zelená je - jako doma všude stejná

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 16.1.2017

Ztráta peněženky, to je malér i doma za rohem, natož na ostrovech deštivých. Ta moje peněženka ještě z Irska byla plná k prasknutí ani ne tolik librami jako platebními kartami, i tou s penězi kolegyň pečovatelek, mně neznámých. Vždyť v tom malém anglickém městečku jsem jakoby zázrakem v kavárně Costa potkala za tu dobu jedinou Češku. Ostravačku..


Posílala jsem na poště pár dopisů. Sice byly už i se známkami, ale přece jen jsem něco doplácela. Z batůžku jsem vylovila peněženku. Zelenou už roky jako ostrov irský na znamení, že snad ke ztracení nedojde. Zapovídala jsem se při loučení s pracovnicí pošty, šťastná, že dopisy mají dorazit včas. Napadlo mě ještě koupit naší nemocné paní zákusek vedle Costy. Ludmila z Ostravy zase v kavárně nebyla, asi bych jí měla napsat.. slibuji si. To už sahám po peněžence, zda mi zbyla hotovost na tu sladkost pro mlsnou Angličanku. Ztuhla jsem. Jak ten krém na dortu za sklem, v lednici. Jak po ledě letěla jsem zpět na poštu.

Pět minut nekonečného sprintu, oči na dlažbě.. Třeba tady, musí!někde ležet, peněženka, Bože, kde je, ať je zpět, prosím! To bych si nakopala, zaslouženě. Zplavená, jako kdyby venku zas lilo, slyším svoje prosebné: přeloženo: prrosíím, našla se tu prosím peněženka?byla jsem tu před půl hodinou, u vás.. Upírám všechny zraky co mám na tu ženu, která převzala moje dopisy. V hlavě se mi řinou neuvěřitelné scénáře, co bude když: NE.

"Jakou barvu má vaše peněženka?" zeptala se pracovnice klidně.

"ZELENOU" hlesla jsem jen. Je naděje?

Žena za přepážkou něco sdělila své kolegyni a zašla za dveře. Vrátila se ve chvíli a držela ji. Tu mou peněženku. Radostí bych bezmála hnula celým tím obchůdkem, v němž se pošta nachází.

"Thanks" opakuji díky nekonečněkrát, ještě před pekárnou vedle Costy, vzhůru k nebi. Celou cestu na pracoviště vyprošuji požehnání tomu dobrodinci, který se pro mou peněženku sehnul a předal ji do opatrování paní na poště. To byl skutečně adventní dárek, jen mašličkou převázat!

"To by nám tak ještě scházelo," zasmála se mému příběhu kolegyně v domě. Díky Bohu pochopitelně nebralo konce.

K Vánocům jsem konečně našla chvilku a Ludmile přecejen napsala, a to s velkou omluvou, že jsem se k ní dosud nedostala.

"Zato já jsem tě zahlédla, byla-li jsi to ty, na poště. Možná jsi tam zapomněla peněženku,"odpověděla Ludmila obratem. A tak to moje díky našlo adresáta.

To se ví, co je doma, to se počítá. A v přátelství je každá radost dvojitá, třeba i víc, když je vděčnost v srdci.




Poslední změna : 17.1.2017 00:47, Vytvořen : 17.1.2017 00:06, Vydán : 16.1.2017, 293x

Komentáře pro ty z Facebooku