Pravidelný občasník originálního humoru

Dar a dál (D1/2)

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 20.3.2016

„Ztratit mobil, jenom to ne!“ hrozím se. Manžel kamarádky mi půjčuje nabíječku. Kdepak bych tušila, že už tu svoji kouzelnou krabičku Mobíka nabíjím naposledy. Tedy pro někoho jiného. „To je … no jako půlka hlavy,“ pokouším se o zdůraznění hodnoty telefonu. Zvláštní. Nemám už Mobíka, ale hlavu na krku, tu kamaráde, ty jo, jo. Mám.


I počasí nic moc je krásné v pohybu. Vydali jsme se na pochod s cílem v Davli. Tam jsem taky vyplavené endorfiny, panečku pořádně dobrou náladu, začala prožívat. Naladěná ještě toho hodně stačit ten večer udělat. Když jsem pak doma nad vysypaným batohem zjistila ztrátu mobilu definitivně, pozitivní energie se propadla hluboce pod kladné emoce. A náhle, nic k udělání.

Emocí plný malý technický zázrak. Staré nepoužívané kontakty jako archiv, obrázky, nahrávky od milých francouzských přátel, ty mě bolí nejvíc. Většinu fotek jsem si naštěstí stačila stáhnout do počítače. Ale těch několik drahocenných poznámek od adoptivního tatínka do života pro život, ty jsou neopakovatelné. Marně jsem své číslo prozváněla z pevné linky či od maminky, kterou stále Bože děkuji ti za ni, mám.

Ztráta věci bolí asi v souvislosti s lidskými vztahy, sny, zkušenostmi, skutečností a možnostmi s ní spojenými. Už mám totiž nový ´přístroj telefonní´, tedy zatím spíše kluzskou placku, se kterou obtížně seznamuji. Navíc mi připomíná nedávnou ztrátu, která třeba někoho potřebného obohatila. Člověk nalézá a ztrácí, je (prý) o tom život, jak zpívá se ve staré písničce Ztráty a nálezy... A po dvou týdnech jsi mi dal nahlédnout k hodnotě, co válcuje nicotné srovnávání. Můj mobil byl také dárek, za jednu korunu ho maminka obdržela od O2 a věnovala mně. Není snad důležitější, že spojení, zdroj vysílání TRVÁ?

Největší ztráta, které se tímto chci zříci, to je moje ztráta vděčnosti za to, co od Boha mám, ačkoliv mi to od věčnosti (ne)patří. Vztahy v první linii. Ten první, tady na zemi, je ten s matkou. Stále ještě ji tady, rovněž Boží milostí, MÁM. Ano, bývá to obtížné přijmout, že je to tak...

„........a ráno mi táta zavolal, že mamka v noci zemřela.“ čtu v emailu od Tebe. Krátký popis průběhu rakoviny střev mezi překrásnými obrázky, které si vychytáváš v přírodě, v šálku od čaje, v kmenech stromů... Cesta je pro Tebe otevřená, bez Tvé matky a přitom s její nepostižitelnou přítomností. Nebude to bez obtíží jít bez ní, zatížen zkušeností z neuvědomělého zažívání štěstí jejího života. Napadá mě tolik vět, co Ti napsat, pro potěchu, kterou nepotřebuješ tak jako já. Mám ji ještě. A také strach z její smrti. Může mít člověk strach ze ztráty toho, co mu nepatří? Jenom neztratit hlavu. A když už, tak vědět pro koho. Kdo za to ostatně stojí JE jeden. Přemohl smrt, dává nám dennodenně život a najít ho je nad každou ztrátu i nad každý (dočasný) dar.

Velikonoce Vzkříšení po Velkém Pátku můžeme slavit s probouzející se zemí. Deo Gracias.




Poslední změna : 20.3.2016 00:41, Vytvořen : 20.3.2016 00:41, Vydán : 20.3.2016, 1751x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích