Pravidelný občasník originálního humoru

Psí námluvy během - kolem … nejen za karafiátem

Autor chlívek (Sport) - vydáno 22.12.2005

„Počasí, že by psa nevyhnal! Tak leda se s ním pořádně proběhnout!“ burácel polní tlampač. Pořadatel povzbuzoval účastníky dvoudenního závodů psů a jejich pánů, paniček…


„Počasí, že by psa nevyhnal! Tak leda se s ním pořádně proběhnout!“ burácel polní tlampač. Pořadatel účastníky dvoudenního závodu psích spřežení pod majestátním hradem bodře povzbuzoval. Sám u startu na zmrzlou zem podupával, zato běh odstartoval téměř sedmi desítkám nadšenců z řad mužů, žen i dětí. Čtyřnohých účastníků se tu druhý listopadový víkend sešlo více než jednou tolik. Se psem na vodítku po běžcích pokukovali rodiče s dětmi. Někteří se ptají: „Jak bychom taky mohli začít běhat?“

Koutek mírně zasněžené louky oživl ruchem na první pohled neuspořádaného shromáždění lidí, psů a aut. Po lepším podívání se však i tady rýsují jasná pravidla. U některých vozů s většími přívěsy parkují horská kola, terénní koloběžky a také tříkolky přizpůsobené psímu spřežení. Tento víkend patřím k rodince zkušených pejskařů, kteří jsou součástí velké party. Je to jedna z akcí, kde se běh se psem předává doslova z generace na generaci. „To je náš první závod,“ svěřuje mi nadšená Ivanka, sotva jsme se seznámily. „Chceme to s Bellinkou taky zkusit, když už všichni naši známí běhají.“ Povídání zahání předstartovní nervozitu i u těch ostřílených. Linda s Martinou už pár let se svými psy běhají. Připadám si stále více jako divák.

„Ty mi to zas natřeš,“ předpovídá Linda. Přes startovní číslo si ještě navléká mikinu. Martina si právě natáhla běžecké elasťáky. „No to nevím,“ odpovídá skromně. Naštěstí já vím, že obě dívky si na každém závodu se svými čtyřnohými miláčky vyběhnou až na bednu, stupně nejvyšší. Jinak bych byla nervózní, že si budeme funět na záda. Na rozdíl od šampiónek mě konkurentky zanechávají klidnou. S Jerryčkem, krásným husky propůjčeným od Lindy, je zážitek i „jen“ vytrvat do cíle. Závodnice vzrušeně odhadují možnosti svých konkurentek.

„Teda do té bys to neřekl,“ obrací se Linda na svého přítele, „s tak neatletickou postavou, a Ferda jí celou trasu na ten zadek koukal! A nepředběhl.“ Jirka jen pokyvuje hlavou. I on ví své. Je mistrem Evropy, výstřelky soupeřů ho zřejmě nezaskočí. Zvlášť když mu na záda dýchá Vlasta, tatínek jeho přítelkyně Lindy. Oba jedou s koloběžkou v zápřahu psa málem s větrem o závod. Sobotní běh vyhrál Vlasta s Flekem, takříkajíc o záda. Neděle rozhodne.

Chci běhat s pejskem!

Zbývá nám pět minut do startu. Jerry nedočkavě vyskakuje. Stěží ho krotím. Nervozita mi krátí řeč na pár povelů. „Vydrž Jerry! Klid Jerry!“ Nezabírají. Jerry srší energií. „Ten je krásný,“ říká přihlížející paní vedle mne. „Jak bychom taky mohli začít běhat?“ vyzvídá. Krátce ji odkazuji na Lindu. Ta je už ale myšlenkami na trase. „Dám vám číslo a zavoláme si?“ navrhuje ještě. Organizátor předčítá, co Linda o své Bessy svěřila na startovní papír. Slyším jen komentář v řeči Jerryho. Chce vyrazit za Bessy. Dokonce si tentokrát nevšímá ani kolem stojících dětí. S dětmi a se ženskýma, to běhá nejraději, připomínám si slova Lindy. Snad to spolu odběhneme šťastně. Počasí je jak pro psa dělané a já, já přece taky někdy běhám.. Jenže hned po startu mi nohy dávají znát, že je to málo na nějaké rekordy v běhu lesem, polem i blátivou cestou... Druhý den je to pro mne ještě větší dřina, i když se na mírně zamrzlé zemi běží lépe. Ale sportovní klání se psy není jen o běhu.

Vrr haf láska

Pořadatelé zařadili do programu i malý výlet do středověku. V hábitu krále Václava IV. s družinou na koních slavnostně vystoupali na hrad, kde každému účastníku jmenovitě předali Pamětní listinu. Písemná památka nás potěšila, rekonstruovaný hrad uchvátil. Zážitek skoro silnější, než pozorování namlouvání Lindy Jerryčka s Bellinkou Ivanky při procházce před závodem. Vypadalo to na vážnou psí známost.

„No ano, myslím to vážně,“ potvrzuje Ivanka Lindě. Právě čekáme na vyhlašování výsledků na starobylém nádvoří.

„Jerry ještě žádné potomstvo nezplodil,“ upozorňuje Linda. Sleduji ty zásnuby pejsků mezi jejich paničkami s našponovaným vodítkem v ruce, více než jmenování vítězů. Jenže láska se nedohaduje ani u psů. S Jerryčkem snad šijí všichni čerti, že tak záhy na Bellinku zapomněl. Upoutala ho Růža. Jak pekelný úhel je její srst. Sice nezávodila, ale Jerryčka rozparádila víc, než když čekal na startovní povel. Jenže stejně jako při závodech, i v psích sympatiích se situace ve chvíli mění. Růža cení zuby a nápadníka odhání. Právě včas, vyvolávání vítězů - všech účastníků je právě v polovině. Jdeme si s Jerryčkem pro diplom a zaslouženou psí dobrůtku. Odnáším si také, jako každá závodnice, růžový karafiát. Nejen ta kytička je mi světýlkem v pošmurném počasí mezi létem a Vánoci. Vynaložená energie v dobré společnosti se mi začíná bohatě vracet.




Poslední změna : 22.12.2005 11:56, Vytvořen : 22.12.2005 11:56, Vydán : 22.12.2005, 8282x

Komentáře pro ty z Facebooku