Pravidelný občasník originálního humoru

Tak tomu říkám stárnout proti hodinovým ručičkám! (1/4)

Autor chlívek (Sport) - vydáno 23.8.2005

Můj první Dřevěný muž (DM) loni: 2:33:44 total time na treku, letos: 2:21:09 na silničce, díky Bohu ve zdraví a bez kolapsu, sama bych to tak naprosto nemohla zvládnout. (DM: plavání: 500m, běh: 5 km, kolo: 60 km)


Tentokrát jsem si půjčila silničku, Tanley. Týdenní výlet na kolech mi byl dobrým tréninkem. Žádný nedohlédl tajemství mého motoru, protože si funěl do šlapek pod kopcem. Co na tom, že mám zas o pár nepřítelkyň víc (resp. o pár dobrých kámošek míň, sotva se rok překulil) – alespoň se našly ve stejné tónině. Ale to jen na okraj, ať jdou sví ke svým.

“Když ti při přehazování spadne řetěz, nepanikař, nahoď ho zpět a znovu. Sám si sedne,” radila mi kamarádka, majitelka půjčené silničky.

Ale sotva se překulil den, už bych nahazovala zpátečku. A tu silnička přece nemá :-) )

“Víš, já, asi do toho nejdu,” říkám Kmotřicce (světské) den před DM.

“Copak?” ona nechápaje.

“Jsem nějaká slabá..” já chaběji.

“To jako jak slabá?” doráží Kmotřička.

“Včera jsem kašlala, vyval se mi opar jak kolo u vozu, je mi zima, teplo střídavě,” tahám ze sebe trhavě.

“Ty jsi nervózní!” směje se mi má dobrá víla.

“No jo, to jo,” uznávám sklesle. Tak už jsem i průhledná..

“Jsi nervózní, tak se tělo přizpůsobuje. Jenom hezky do toho jdi!” postrčila mě, jako by mě snad trénovala. Skoro bych se na ni zlobila, za tu pravdu. Vždyť se zase “jen” bojím! Srdce mi žbluňká od zimy, více ale z ješitnosti, z pýchy. Ráda bych loňské stříbrné místo na DM obhájila ještě alespoň letos..

“Marie, když jsem tě uviděl, musel jsem se jít přihlásit,” hlásí mi Pavel dohněda opálený, svaly parádně vyrýsované. Já ho nemohla poznat, a hryzlo mě svědomí. Nejsem natrénovaná o nic míň, i když ne až do kakaova.

“Pavle, když jsem Tě včera zahlédla, jak frčíš silnicí, připadala bych si jak omáčka UHO(univerzální hnědá), kdybych to vzdala!”

A tak jsme se hecovali nad potemnělým “mým” Rybníkem. Zrcadlil mraky nad námi, které hrozily přidat se k jeho vodám. Budeme snad mokří dříve než vlezeme do vody? V plavkách si tu připadám bezbranná jak nahá na náměstí, jak na pouti blázen. Ale tady nejsem sama, a kolik nás se nás diví, co tu vlastně děláme!

“Já si vždycky říkám, jestli mám tohle zapotřebí, vždyť můžu sedět doma v teple u televize…” kroutí Pavel hlavou. Z těch jeho vrásek si už snadno dočítám dovětek: ´a hrát si s vnoučaty´.

“To mám přesně na jazyku,” odpovídám mu. Schovala bych se nejraději i za sebemenší lež, ale není žádná taková po ruce, která by mě skryla. Husinec po celém mém těle odpovídá teplotě vzduchu, tři stupně pod dvacítkou. Ještě budu mít asi nafialovělý rty, ale tam už si nevidím.

“Aspoň bude teplá voda, když je vzduch chladný,” pokouší se o chláchol Pavel. Ani jemu ale viditelně příliš teplo není.

“Hmm.., tak to nevidím!” odporuji zuby drkotaje. Vzápětí referuji: “Jako vždy, mokrá z obou stran! Boží! Teď už neuteču.” A lokám si už pár chvil po startovním výstřelu. Tolik jsem se snad dosud “svého” milovaného Rybníka nenaglogala. Málem se zalykám… Je to voda nebo žiletky? co mě svírá celičkou, zimničkou ztuhlou. Zima mě žene z klubka plavců rychleji než vzájemné pokopávání se. V půli rybníka už mám svoje místo stabilní, a už se přede mnou rýsuje točná bojka. Předháním mě mladičká plavkyně, pokouším se na ni nalepit, ale je bystřejší. O to víc finišuji a o pár temp předháním snad desetiletého chlapce. A – už hlásím číslo, co mám tlustou fixou na paži, jako ostatní závodníci (rekreanti). Málem by se mi ani nechtělo z vody, ale chlad mě vyštípává. Prim nad mým tělem přebírá vegetativní svalstvo. Neovládám třes rukou, nohou, čelisti mi o sebe skoro srandovně mlátí. Ještě že mě nevidí maminka, ozývá se ve mně svědomí. Mám plavání: 12:40. Vůbec nechápu, že mě to nestrhlo. Připadám si jak na konci. Stárnutí může mít i konečnou podobu. Ne, jen ne rezignace!




Poslední změna : 23.8.2005 13:38, Vytvořen : 23.8.2005 13:26, Vydán : 23.8.2005, 7912x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích