Pravidelný občasník originálního humoru

Totálně šťastná! Udělala jsem Dřevěného muže. (2/3)

Autor chlívek (Sport) - vydáno 17.8.2004

Už se na mě pánové nedívali tak přezíravě, jako na začátku. Snad, troufnu si tvrdit, naopak, najednou se zájmem, neskrývaným. Něco asi jako, co vedle tebe dělá ten tatík. Pavel ale jako by mládl. Stále mě všude doprovázel.


Pavel nastavil foťák, tak jak jsme se domluvili, aby mě zabral v akci. A já se do startu na běh panebože opřela, jako snad dosud nikdy ne. Vůbec to nechápu. To snad ten Rybník mě tak rozvázal. Jak jsem se mohla tak jistě rozběhnout a míjet Tomáše K., Tomáše O., Michala bika, Pavla bika. (s kluky biky čas od času jezdím na vyjížďky kolmo). Pak jsem se chytla dalších běžců, a ti mě už vedli. Před očima mi provokativně kmitala nižší postava. Já si myslela, že je to ta moje soupeřka. I když jednu ženu, a čtyři další, jsem předběhla už záhy po startu. Ale ona domnělá, to byl dost vymakaný on.

.

Zavěsila jsem se na něho. Ne, nejsem taková borka. Jednoduše jsem nahodila setrvačník. Vždyť taky za ty roky, to by jiná sbírala olympijské zlato. .. Já umím spustit setrvačník.

Nic by mě tak nepřekvapilo, jako ten zelenavý borec na favoritu, co předjížděl běžecký peleton. Volal přímo cíleně na mě. Mým jménem.

„Výborně Jano! Jsi výborná! No to je talent!“ Opakovala jsem si to po zbytek běhu, že jsem výborná. Na chvíli, na tu „chvíli“ do cíle, jsem tomu potřebovala nutně uvěřit. Už mi začínalo docházet, že mě ještě čekají dvě vlnky terénu. A taky jsem si uvědomovala, že běžím už delší dobu naplno. Chvílemi se o mě pokoušel strach, že to nevydržím. Selžu po svém prvním parádním rozběhu. Proběhli jsme okolo pomníčku kamaráda brášky, pod křížem u Třetího Rybníka. Možná kdyby dal sportu přednost před chlastem na motorce, nemusel tu mít křížek se svíčkou.

-.

A nastala ta druhá vlnka. A tu jako na zavolání u pravé strany stál Pavel a hecoval mě:

„Dobrý Jano! Poběž! Je to výborný! A přidal se ke mně. „a dovedu Tě do cílový rovinky.“ A skutečně klusal vedle mě. Pak se snažil mě rozběhnout ještě více, ale já už taktak stačila sama sobě. Jak to Pavel zjistil, tak se vrátil, a dál vedle mě klusal. Pak, když už opravdu byla cílová rovinka na dohled, tak mě popostrčil fyzicky dobrým dloubnutím do zad:

.-

„a teď běž!“ doprovodil mě. Tak jsem to rozfofrovala, i když mi tempo už připadalo opravdu mravenčí. Až když jsem zaslechla svoje číslo, zarazilo mě před srázem k Rybníku. Jen mi blesklo hlavou, jak by to bylo asi krásné se rozletět do té náruče mokré… a tak jsem se nevěrně přizemnila, a po pár krocích otočila k nejmilejšímu mně Rybníku zády a vysoptívala se. Kupodivu ani toto nebolelo. Panebože, mně bylo tak krásně! Já ten běh vyhrála! Opravdu, přišel první krásný muž, pak druhý.. podávali mi svou pravici a s ní opravdický pevný poctivý stisk. „Běžela jsi fakt výborně!“

-..

Pavel měl opravdovou radost, jako by byl táta můj. Pavla, kdybys mi panebože neposlal, vadla bych celého DM jako osamělá poutnice. A teď pro mě nastaly hody. Užívala jsem si to. Chodila jsem bosky po louce, koukala po ostatních. Už se na mě nedívali tak přezíravě, jako na začátku. Snad, troufnu si tvrdit, naopak, najednou se zájmem, neskrývaným. Něco asi jako, co vedle tebe dělá ten senior. Pavel ale jako by mládl. Stále mě všude doprovázel. Tak jako když jsem se po plavání převlékala, přímo před ním do druhých plavek. A mně to vůbec nevadilo! Možná je to také tím mým tréninkem od května: napravo rybář, nalevo rybář…

:-)




Poslední změna : 17.8.2004 23:37, Vytvořen : 17.8.2004 23:37, Vydán : 17.8.2004, 8613x

Komentáře pro ty z Facebooku