Pravidelný občasník originálního humoru

Překročení hranice – za rodinou (3/5)

Autor chlívek (Biking) - vydáno 28.7.2004

V následujícím textu prosím nehledejte význam v rychlosti ani v kilometrech. Podstatné pro mě bylo překročení hranice.


Břeclav jsem míjela ve čtyři. Dvoukilometrovou zkratku mi poradil bodrý traktorista na pomezí silnice a pole. Vzala jsem zavděk za každé poukázání, utvrzení o správném směru. Naděla se, že další ukazatele mě už povedou bezpečně. Jo, vím už, na bezpečnosti je lépe dělat, než se nadít . Proto jsem už raději maximálně proháněla „hubu“, kdykoliv jsem zahlédla „místňáka“ - to aby nebylo to „holý neštěstí“.

Lanžhot byl můj za pět pět. S pocitem sebeuspokojení jsem si pod božím kostelem s mozaikovou střechou vychutnávala pohled na hospodu, která naši cyklopartu loni hostila.. To mi taky tehdy předestřelo tu možnost projet hranice na kole sama. Sama, protože za rodinou, neméně podivnou než jsem sama já. Parta cyklistů by asi nechápala jako jeden muž, jakto že jsou sklípky synů mojí zesnulé babičky rolničky vypité, dům po babičce se rozsýpá rychleji, nežli by se osm sourozenců dohodlo.A to jakkoliv se každý skoro horečně třese po penězích.

Jedna sestřenice zůstala po několika letech bez práce na invalidním důchodu s diagnózou schizofrenika, jeden bratranec se rozvedl a od té doby ho živí rodiče… Proto raději sama. Sama jsem si pro čas této návštěvy nacvičila písničku: ´práce dobrý bohudíky – užívám si dovolené.´ Věřte nevěřte, dá mi to práci, aby to tak bylo. Nezávislé. Nechat si svou polívčičku konečně taky pro sebe a nepřihřívat ji jiným problémovým, kteří se prostě v životě o nic nepokusili.

Dá to práci klamať a zůstat v pravdě. A stojí to za to. Člověk mnohem více prozře lži druhých. Jsou to teda šach šaty maty, jedna pohádka samé háďátko, samá hádanka… Hádat se s vámi nebudu, zasloužila bych za takovou jízdu..

Ale byla krásná. To překročení hranice. „Nashle!“ zvolala za mnou s úsměvem jedna ze dvou celniček. Zatetelila jsem se úlevou. Žádné prozkoumávání, šacování, dotazování... Ještě blažené ohlédnutní za hraniční řekou Moravou, pozdraveníčko posílám po hladině… A pádila jsem, co to dalo, v čase se sluncem pomalu na odchodu dne. V Kútech v půl šesté. Vzduch mi voněl rajsky. Šok na tabuli Bratislava 67km(?) jsem spolkla jak malinu. To už je mi radostí, zapěla jsem si do větru. Už jsem v krajině mojí babičky, maminky maminky.. Cesta se přede mnou příjemně vlnila jako ubrus na stole. Vítr mě vítal osvěžujícím dechem země se zrajícím obilím. Do devíti hodin je světlo, opakovala jsem si sveřepě. To přece s boží pomocí i nadále můžu do tmy dojet, utvrzovala jsem se. Hlavně nekufrovat, nezkoušet lákavé odbočky, nespěchat, už žádný zmatek.

Chrupavka kolem lokte chvílemi přeskočila, jinak jsem o zranění ani nevěděla. Levý bok se ozýval jen místy, v klidu, a toho moc nebylo. V Moravském Sv. Jánu jsem si dokupovala vodu. Prosila jsem o odpuštění za tu svou blbost – nezodpovědnost – až se mi sevřely půlky, když jsem u vchodu do obchodu zahlédla chlapce na vozíku… Šla jsem nejistě a děkovala za každý krok. Kéž se všichni chromí uzdraví, kéž blbí zmoudří!

Chytla jsem směr Malacky. V Gajarech u Malacek žije ovdovělá starší sestra mojí maminky, moja krstná, co tvrdí že jsem pokrstená bola a že boha stvorili ludia.. Kdybych tak nespěchala do Sv. Jura, abych stačila tu mladší tetičku před jejich cestou do Tatier, vděčně bych na Gajary odbočila... Začínala se projevovat únava. Přece jen jsem brzičko vstávala, nehledě na šoky a zmatky před odjezdem, zkraje cesty… Zas jsem při svačině bezmála nabourala mraveniště. Tak raději jíst mezi kroky podél silnice. Jedu dobře? Hučelo mi v hlavě pochybovačně. Jako na zavolanou naproti mně jeli cyklokolegové, též obtěžkaní brašnami. Podařilo se mi zastavit toho posledního..

„Áno, dobre ideš!“ prisvedčil mi.

„A poradil bys mi prosím, z Malacek mám jít na Svätý Jur přes Bratislavu nebo to jde jinudy..?“

Cesty přes Bratislavu jsem se v závěru jízdy opravdu bála. Nebo jsem si taky chtěla s někým popovídat?

„No zabač, pozrieme mapu! Treba mať mapu!“ upozornil mě po slovensku spevavo.

„Já mám jen okolí Brna…,“ pípla jsem. Víc se mi tedy do rozmluvy nechtělo.

„Svätý Jur, Sväty Jur…,“ pátral polohlasně v padajícím pološeru. „V Malackách pri kostole sa dáš na Pernek, a pak cez Pezinok.“

„A to je cez Babu?“ ptám se, se znatelným despektem. Babu jsme jednou přecházely pěšky se sestřenicí.

„Kopec jak hovädo,“ cedila mezi zuby tehdy. Baba mezi Pezinkom a Pernekom je řádný zvedák. Jak říkám, kopec hnusák. Takový mám nejradši:-)

„To neviem, až tak to tu nepoznám. My sme sa vybrali cez Kúty na Šumavu,“ usmál se.

„No, už se stmívá…, “ říkám trochu s obavou.

„Do Malacek je to už jen kúsok,“ uklidňoval mě. „A však svetlo máme, tak dojedem my aj ty!“

Rozloučila jsem se občerstvená novým elánem, s velkými vďaky.

„Rád som ti pomohol,“ pravil ještě chalan, než se mi jeho záda ztratila z dohledu.

V Malackách jsem odbočovala na Pernek v sedm hodin večerních. Do Perneku mě provázely úžasné borové lesy podél cesty. Nechápala jsem, že to tu neznám. Vždyť jsem tu po čas ZŠ byla prázdniny co prázdniny. Zapadající slunce se opíralo nejen mně do zad, ale i do zdviženého zalesněného hřebenu před mnou. V osm hodin v Perneku, už jsem malátněla. Probral mě šok při pohledu na ukazatel: Chata Baba nahoru. Tož ideme! Nasadila jsem lehký převod na tu skládačku serpentin po vrstevnicích kopce. Slunce se odporoučelo za obzor tak v jeho polovině. Skoro hodinu mi trvalo, než se kopec zlomil.

Pak mě jen řezal studený protivítr, jak jsem klouzala dolů. V jedné zatáčce, když jsem vymetla nerovnost silnice, neobstálo moje přední světlo. S rachotem se rozskákalo po asfaltu. Moc aut naproti naštěstí nejelo, ale nechala jsem bakelit světla ležet. Každé protijedoucí rozvítilo proužky na mojí bundičce. Projela jsem Pezinkem a s padající tmou přikvapila do Svätého Jura. Vítala mě srdečně tabula s hroznem vína.




Poslední změna : 28.7.2004 22:16, Vytvořen : 28.7.2004 22:16, Vydán : 28.7.2004, 8513x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích