22.4.2013 | Makozska | Pel mel | | 197
Kdo jen může nejen tušit, co prožívají děti v dnešní době. Kde zažít vzory jak se postavit k životu a nenalepit se přitom na plátno? Stará škola zůstává v plenkách (hadrových). Světe směj se k pláči, a kam až nebývá daleko. Tady je to přímo od tabule.
1.12.2012 | Makozska | Pel mel | | 845
A tak se hodí ustrašené dětství k dobrému zrovna mně, svobodné(prozatím)mladé paní. Jakpak bych jinak mohla být v dnešním(kupodivu jako v každé době) světě bez ochrany. „Chraň tě ruka Páně!“varovala nás často maminka se zvýšeným hlasem, mnohdy s očima výhrůžně rozšířenýma,s rukou nad hlavou. A já se bála udělat něco špatně.
8.8.2012 | Makozska | Pel mel | | 1309
´Ahoj Marci, kde jsi, mate zpozdeni?´ Tato sms potvrdila moje obavy. Bára čeká v Roztokách u Prahy. Co teď. V Roztokách u Křivoklátu jsem čekala už půl hodiny. Bára byla tak přesvědčivá, že přijede z Prahy přímo málem před brány Křivoklátu, že mě nenapadla ta zrádnost jednoho názvu na dvě místa. Ale fakt zas zázrak!Bůh v pohodě obrátí omyl v užitek, radost... a lekci pokory nadlouho, je to na dlou
7.6.2012 | Makozska | Pel mel | | 1418
Ach ty fíky! Po nich a po dešti nazvala bych Francii sladkou. Mohla jsem se jich ujíst! Až když mi hořela celá pusa, nechala jsem fíkovník dalším lačným pocestným. Jsme na konci cesty, téměř, na konci sil, i nadšení ubývá s počtem mravenců v kempu, nejdražším.
30.4.2012 | Makozska | Pel mel | | 1548
Blížíme se k Marseille. Úměrně tomu nám oběma ubývají síly. Přibývá nervozity i předráždění, u mě asi viditelněji. Stále ale trvá shoda v cíli. Oba toužíme po moři, po slunci, užít si Francii, léto, dovolenou, svobodu jet krásným božím krajem opěvovaným básníky prozaicky i poetikou romanopisců. Bohemia je domov duší umění. Umění poradit si,nebloudit, naslouchat, chápat (se) denně nabízených darů.
31.3.2012 | Makozska | Pel mel | | 1555
Dál stále podél řeky Drac. Kupodivu v některých místech je takřka bez vody. Je krásně slunečno, hory se koupou v oparu nebeských beránků. Louky kvetou jako u nás v červenci. Slaměné válce připomínají krásy jak z naší pohlednice. S kopců shlížejí trosky hradů. Kdyby nebylo Route de Napoleon, po níž se ubíráme, připadala bych si málem jak doma.
30.3.2012 | Makozska | Pel mel | | 1471
Grenoble po nás zlodějsky hrábl. Snažím se nějak zorientovat v nastálé situaci. Lukáš přišel o své kolo, ale díky Bohu nechce to vzdát. Hledám svou roli, jak mu mohu pomoci. Potřebuje nové kolo, a měli bychom asi více jíst. Poloprázdný žaludek ve sladké Francii popírám snadno. Sytí mě její krásy nadále.
13.1.2012 | Makozska | Pel mel | | 1487
Hory jsou jak velikáni, které uspala jejich síla, jen zdánlivě, propadly-li slabosti. A jak tak pod nimi kolujeme, připadá mi, že nabírám křídla: Je to pěkné být těsně u hor, a přitom na rovině. Tak to nějak vypadalo před Grenoblem. Jenže zdání klame. Ten nejvyšší pád nás teprve čekal. I když mně zrovna peněženka nekrvácela..
28.12.2011 | Makozska | Pel mel | | 1386
Na Lyon jsme si vyhradili celý den. Bylo potřeba nabrat sil, rozhlédnout se po té kráse sílu dávající i pod nevyzpytatelnými mraky. Dardilly, kde jsme kempovali, jsou na kopci nad Lyonem. Trochu nás oba představa návratu do kopce mátla, jak sil ubývalo, ale sjeli jsme jej s potěšením. Před námi se rozprostíralo město – no jak za odměnu!
17.11.2011 | Makozska | Pel mel | | 1321
Celkem dobře jsem se vyspala, tak mi balení šlo rychleji. Ale už při výjezdu jsem zazmatkovala a přesvědčila Lukáše najet přes malý most zpátky na hlavní silnici. Směr byl jasný: Macon. Vzhledem k mapě a dokonce i k ukazatelům to vypadalo, že tentokát nebude žádný orientační problém. Kromě té počáteční chyby.
6.11.2011 | Makozska | Pel mel | | 1260
Francie je úžasná prostorem, překvapujícím snoubením minulosti s přítomností, trvající dalšími dny. Vyjeli jsme dál, konečně nasedli na kola. Svítí slunce, pak prší, suší nás sluneční vítr. Kilometry v pedálech ubíhají podle plánu, ale to není rozhodující. Potkáváme lidi i sami sebe.
30.10.2011 | Makozska | Pel mel | | 1219
Paříž je přívětivá. Jako postrádaný konejšivý sen. A než se probudíš, zbyde ti nevyčerpatelný dotyk jako polibek, který se neuskutečnil. Paříž je reálná a jako z filmu. Žije, aniž by ubíjela ducha – dárce života. Lapu po dechu. Nedostatek spánku bláznivě přebíjím zvýšenou aktivitou a dívám se, kam až dohlédnu..do mraků nad cizí zemí.
23.10.2011 | Makozska | Pel mel | | 1120
Některé sny by už byly málem zkostnatěly v kleci mých omezení, kdyby se nenašel někdo, kdo by mě doslova nakopl. A tak se stalo, že jsme s kolegou vyrazili na tří týdenní aktivní dovolenou (na kolech) po Francii. Každý z následujících částí té cesty je vlastně nedokončený, dokud budu na cestě k uskutečňování svých snů..
