Pravidelný občasník originálního humoru

Tradiční podzimní lamentování

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 19.10.2006

...


Do bytu se okny proplétají paprsky podzimního slunce a život dává i nedává smysl. Náš nový byt zaplavily osobní věci, a přesto se stále zdá být neosobní. Chybí mi tu nějaký osobní kouteček. V rámci celistvého společného záměru upadl v zapomnění. V záplavě nábytku ani kousek opižmovaného prostoru s horou knížek a odkládacím stolečkem na čaj.

Miluju podzim. Možná právě kvůli těm sladkobolným depresím, do kterých se v jeho zlatavém objetí propadám. Všechno je i není v pořádku. A pochybuji, že se to kdy změní.

Z přehrávače hraje cédéčko, které mi jednou poslal jeden milý člověk. Zpěvák zpívá o tom, že kameny ho naučily létat, láska že ho naučila lhát a život ho naučil umírat. Láska mě naučila lhát a odnaučila létat. A život? Bude to znít kýčovitě, ale naučil mě důvěřovat i za cenu zklamání a bolesti.

"I can´t take my eyes of you..." Chybí mi ty moje starý lásky. Kdy se stačilo podívat do očí a vše tím bylo řečeno. Čím více slov, tím více lží. Nikdy jsem nečetla Alenku v říši divů. Někdy si tak ale připadá. Mluvím řečí, které nikdo nerozumí. Kde jste mí kumpáni nahořklých nocí?

Budu se muset opět naučit létat...




Poslední změna : 19.10.2006 11:06, Vytvořen : 19.10.2006 11:06, Vydán : 19.10.2006, 6154x

Komentáře pro ty z Facebooku