Pravidelný občasník originálního humoru

Jako had bez jedu

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 21.3.2005

bezmocná...


"Marná je učenost,
když ti chybí rozvážnost,
jsi jako had bez jedu.
V každou chvíli vydaný
na milost a nemilost
nepřejícníkům."
MAHÁBHÁRATA

Z reproduktorů se line sladkobolná francouzština Jane Birkin a její "Comment Te Dire Adieu", mou slabou francouzštinou pochopeno jako "Jak říkáš sbohem". Prostě ideální podmínky pro depku. Takovou tu jarní.

V pátek jsme s panem Dokonalým oslavili tři roky. Je to zvláštní a zároveň smutné, že kromě něho a rodiny se takovou dobu s nikým tak pravidelně nescházím. Abych měla dobrou náladu, šla jsem si ještě před onou slavnostní večeří zaspinningovat (skvělý patvar!) a endorfiny a sklenka rulandského to jistila. Byla jsem okouzlující, příjemná, prostě všechno, co mi v poslední době moc nejde. Zašli jsme do výborné restaurace, kde mají výborné odvětrávání a večer mohl začít. Konečně jsem zjistila, že těm večkám s česnekovou pomazánkou a olivami se říká couvért... :) Poprvé jsem si v restauraci dala rybu a losos s holandskou omáčkou mě přesvědčil, že mé obavy byly neopodstatněné. Letní zmrzlina z černého rybízu byla třešničkou na ještě lepším dortu...

Všechno šlo dobře až do okamžiku, kdy se pan Dokonalý rozhodl vést mě domů pěšky. Dvoukilometrová procházka jarní nocí byla i pro moje nožičky unavené z výše zmíněného honu za endorfiny schůdnou. Do chvíle, kdy pan Dokonalý vymyslel "zkratku". Z dvou kilometrů byly mým odhadem tři a půl a to ještě tou nejosamělejší ulicí, co v Hradci je. Nálada byla fuč a nezachránily ji ani dvě k sobě se tulící kočičky u plotu.

A spánek byl jen sladkým vysvobozením z melancholie, útěkem před ubohým pláčem.

Sobota proběhla pracovně, ano moji drazí, tak hluboko jsem já, studentský kavárenský povaleč klesla! Můj rozpočet obsahuje spoustu výdajů a minimální příjmy a život se stal jen honbou za levnější máslo:). Práce v čajovně ale až taková práce není, ve smyslu tom, že není tak nepříjemná, jako jiné práce. Na pokladnu do Hypernovy by mě už nikdo nedostal!

A neděle, jakožto poslední den, se stala tragickou dohrou onoho plánovaného "fajn" víkendu. Pokud vím, že přítelkyně už týden plánuje uvařit bramborový guláš, nezačnu deset minut před začátkem vaření mluvit o špagetách s omáčkou a houbama a klobásou a olivami...

Pokud vím, že přítelkyně chce být brzy doma a jet z města autobusem, nezačnu mrmlat o tom, jak je autobus odporně plný a potom tvrdím, že jsem nic neřekl.

Hádka tedy vypukla. Byla jsem označena za vztahovačnou a ve vztahu nesnesitelnou. A taky jsem byla osočena z toho, že všechny vztahy vedu takhle. "Takhle" znamená vztahovačně. Potřetí a naposled ten den jsem se rozbrečela a bylo mi i jedno, že lidé, co nás míjejí, to vidí. Bolelo mě nejen srdce. Bolelo mě všechno uvnitř. Proč se tak moc snažím o spokojenost ostatních? Proč je jako vztahovačnost vysvětlována moje starost o dobro druhých? Co dělám špatně? Chtěla jsem mít jen fajn víkend a to pro mě znamená, že i ten druhý musí být spokojený.

Pan Dokonalý se pak omlouval, nadával si jak to pos..., ale ta tupá bolest zůstala. Jediné pozitivní na té ošklivé neděli bylo, že mu už stačí tak málo aby řekl, co si o mně doopravdy myslí. To s těma vztahama, to opravdu byla bezva podpásovka...

A pak mi vysvětlil, že věci, které říká, nesmím brát tak FATÁLNĚ! Ano, projevil se mistr cizích slov, jimiž sice může okouzlit v práci, ale aby místo slova "vážně" říkal "fatálně"... Nedokážu pochopit, že někdo něco řekne jen tak. Na tohle už jsem měla moc psychologie. Nicméně se obávám, že tento "víkendový vztah" není ideální cestou...

Dnes jsem měla volný den, který jsem si zařídila zrušením návštěvy doma a jednoho doučování. Zašla jsem se podívat do skupiny indických studentů medicíny, které budu od středy učit česky:) a byla jsem mezi nimi jako doma. Ta nepopsatelná pozitivní energie... Oslovovali mě Madam!!! Och!

Cédéčko dohrálo a čaj vystydl. Oknem vidím do oken jiných lidí a oni ke mně, protože jsem včera strhla staré, zimní závěsy a zítra budu vyrábět jarní. Z krepového papíru barvy zelené, žluté, červené a modré. Jestli najdu USB k foťáčku, tak sem dám i výsledek... O víkendu nás paní Dokonalého maminka zve na Malou Fatru, tak se pochopitelně těším...

Nejvyšší čas jít spát. Zítra mě čeká spinning! Chodím už dvakrát týdně a začíná to být vidět a cítit!:)



|
Poslední změna : 21.3.2005 22:39, Vytvořen : 21.3.2005 22:39, Vydán : 21.3.2005, 7337x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích