Pravidelný občasník originálního humoru

Se SPINNINGEM do boje!?!

Autor chlívek (Sport) - vydáno 22.2.2005

První hodina je prý nejhorší. Omyl. První hodina je na umření! Buďte se mnou začátečníky!


Jedna moje kamarádka dnes odletěla na pár týdnů do Afriky. Nachytat trochu sluníčka, nebo možná slonů, u ní člověk nikdy neví:). No a protože chodila na spinning s mojí druhou kamarádkou, zbylo teď ono čestné místo alespoň tedy na pár týdnů MNĚ! A tak není moje motivace ani tak založená na chuti si vypracovat tělo, ale na takovém tom "nenechám se zahambit". I když, když se tak občas podívám do zrcadla... Ale ne, žádné diskuze ve stylu " měřím 180 cm a vážím 47 kilo, potřebuju zhubnout"!

Moje představa byla, že si sednu na kolo a spolu s dalšíma "maminama" pojedu na kole, kterému se říká spinningové, za zvuků libé hudby. To se ale jaksi neshodovalo s tím, co se ze všech koutů ozývá. Že prý se při tom hubne. A protože rychlá a snadná řešení jsou moje hobby, přemýšlela jsem pořád nad tím, kdy že se stihnu zapotit.

Nicméně do jámy lvové jsem se dnes tedy odvážila a upřímně jsem se těšila. Do doby, než jsem v šatně potkala první "maminu". To, že na ní visely tanga (byla polonahá), to bych ještě pochopila. Můžou se vytahat, že! Na týhle "mamině" visely i ponožky. A byla to "dvacítka". Nakonec se ukázalo, že jsou tam i opravdový maminy, a to klobouk dolů. A to nemluvím o třech pánech.

Druhý šok přišel, když jsem zjistila, že se na onom kole sedí jen výjimečně. Většinu času se šlape ve stoje. Prý že si mám dobře seřídit sedlo, řidítka a tak. Pocit, že jsem si vyštelovala úplně všechno mě však přešel už po pár minutách.

R.E.M. jako úvodní píseň mě dobře naladila a tak jsem šlapala a šlapala, no a pak se naše cvičitelka na tom kole postavila. Nejdřív jsem myslela, že si rovná kalhotky, nebo tak, jenže najednou si je rovnaly všechny. A tak jsem se vzmužila a napodobila je.

Jenže ouha! Deset šlápnutí a myslela jsem, že umřu! Já hrdý sportovní antitalent jsem už nemohla popírat vůbec nic. Fyzička se asi nedá odvozovat od počtu úderů do klávesnice. I když všema deseti...

Cvičitelka chápala a při pohledu na neohrabanou trosku se smrtí v očích se smilovala a moje skoro nepřetržité sezení nijak nekomentovala. Možná to taky bylo těmi Rammsteiny, co mi řvali do hlavy. Po první čtvrthodině šoku jsem se zmátořila a aspoň občas vysedla. Dá se říct, že čím dýl hodina utíkala, tím častěji jsem byla schopná se ze sedla zvednout a aspoň 20 vteřin vydržet. Slečna cvičitelka se na mě párkrát povzbudivě usmála, asi byla ráda, že je infarkt zažehnán. Upřímně, já taky.

No a pak přišel okamžik sestoupení na zem. Nohy z toho stereotypu nebyly schopné stát a málem to neustály. Nicméně jsem šťastná doma a ještě mě nic nebolí. Jen to páté patro bez výtahu mi dalo trochu zabrat. Horká sprcha mě zachránila a teď už se o slovo kromě hladu hlásí i spánek. A ten prý léčí, i když asi ne namožené všechno. A hlad? Po tom, co jsem dnes zažila a jaká tabu jsem překonala, překonám i ten.

MALÉ OSMERO RAD PRO PRVNÍ HODINU:
1. Týden předem se zatěžujte. Dřepy po ránu i večer!
2. Kupte si s sebou velkou vodu. Já vypila za tu hodinu 1 litr!
3. V žádném případě zvonové legíny!
4. Ručníček!!! Nebudete se potit, budete přímo vodotryskem potu.
5. Vlasy před tím nelakovat, ani nemýt, budou STRAŠNÉ.
6. Kupte si permanentku, nejen že ušetříte, ale přijdete zas ( 1 hodina stojí asi 90Kč )
7. Opravdu dobře si nastavte sedlo (ve výšce kyčle) a řidítka (platí, že čím jsou výš, tím snadnější to je).
8. A hlavně to nevzdávejte! První hodina je sice na umření, ale ta druhá je prý jen kolaps:)



|
Poslední změna : 22.2.2005 22:04, Vytvořen : 22.2.2005 22:04, Vydán : 22.2.2005, 10018x

Komentáře pro ty z Facebooku

 


REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

POOH.CZ na sociálních sítích