Pravidelný občasník originálního humoru

Velká ryba

Autor chlívek (Pel mel) - vydáno 23.1.2006

Doba si žádá činy. Moje doba si žádá i činky. Chtěl bych Vám vyprávět nějaký hezký příběh, ale bohužel, bude to jako vždy – o dítěti, o mně a o věcech, které se skoro takhle staly.


Znal jsem jedno děvče, co chtělo ulovit velkou rybu. Velká ryba v jejích představách nebyl vodní živočich, ale bohatej chlap s velkým autem. Její velká ryba měla k vodě blízko jenom když šlo o dovolenou u moře. Nakonec ulovila mě. Nebyl jsem ani bohatej, ani jsem neměl velký auto a jet na dovolenou u moře jsem odmítal. Nebyl jsem ta správně velká ryba, ale na čas se to asi nějak dalo.

Tuhle jsme s dítětem koukali na Burtonovu Velkou rybu (Big Fish). Moc se nám to líbilo, ostatně jako všechny Burtonovy filmy. My prostě Burtona milujeme.

Dítě řeklo: „Až vyrostu, taky natočím film. Nebo napíšu knížku.“ Pak se na chvíli zamyslelo. „Bude mít dvacet tři kapitol,“ rozhodlo.
„Hm, to budeš úplně jako já,“ povídám.
„Ty jsi něco napsal?“
„Jo.“
„A mělo to dvacet tři kapitol?“
„To asi ne.“
„Já to chci vidět.“
„Tak pojď, něco Ti ukážu,“ řekl jsem dítěti, zapnul notebook a vyťukal jsem do prohlížeče adresu mého blogu. „Tady, tady, tady... tady všude se o Tobě píše... teda já o Tobě píšu,“ ukazoval jsem, „a tady je dokonce Tvůj obrázek. Nikdo Tě vlastně nikdy neviděl, nikdo neví, jak se jmenuješ, nikdo neví, jestli jsi holčička nebo chlapeček, ale spousta lidí Tě prostě zná.“
„A co tam o mně píšeš?“
„Chceš si něco přečíst?“
„Jo.“
„Tak si přečti třeba tohle.“ A dítě četlo...
„Takhle to nebylo,“ povídá.
„Ale bylo to skoro takhle, ne?“
„Skoro.“
„Ale klidně to mohlo být i tak, jak jsem napsal, ne?“
„Asi mohlo.“
„Vymyslel jsem si jenom tyhle 3 řádky, aby líp vyniknul konec.“
„Aha, takže Ty vlastně píšeš, co se jako stalo, ale trochu si vymýšlíš.“
„Trochu jo. Vadí to?“
„Ty jsi jako ten pán v tom filmu,“ řeklo dítě po chvíli. Pak se mu zlomyslně zablesklo v očích, šťouchlo mě do břicha a řeklo: „Ty jsi taková moje velká ryba, tatínku.“ Vlezlo mi na klín a chytilo mě kolem krku.

Jsou prostě v životě chvíle, které za to stojí, i když jich není moc. Měl jsem co dělat, abych od radosti nezačal brečet. Jsem velká ryba. Vlastně, ať už se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, vždycky jsem byl.

 



|
Poslední změna : 23.1.2006 12:45, Vytvořen : 23.1.2006 12:41, Vydán : 23.1.2006, 9569x

Komentáře pro ty z Facebooku

Aktuální články autora