Pravidelný občasník originálního humoru

Deja vu

Autor chlívek (Literární počiny) - vydáno 5.12.2005

Zvláštní, jak se za rok život změní. Ne ten velkej život venku, ale ten malej, doma. Seděl jsem v baru. Nejdřív jsem ho nepoznal, ale jo, byl to ten samej bar.


„Hele, fakt seš?“ Upřeně koukala na moje tričko s nápisem „Jsem fakt impotent!?“. Měla hezký nohy, štíhlý, ale ne vyhublý, zadek tak akorát a kousek nad ním rozpuštěný dlouhý blond vlasy. Všimnul jsem si jí hned, jak jsem přišel. Stála na baru s nějakým týpkem a vypadalo to, že se dobře baví. Teď stála u mě a týpek se tvářil otráveně.
„Proč se ptáš?“
„Tak mě to napadlo. Když mi to neřekneš, budu to třeba muset zjistit.“ Byla docela dobře rozjetá. Ale když mohla hrát ona, mohl jsem i já.
„Jdeš na to vždycky takhle rychle?“
„Jdeš na to vždycky takhle pomalu?“
„S kým tady jsi?“
„S nikým.“
„Já myslel, že s ním,“ kývnul jsem hlavou týpkovým směrem. Ještě pořád nás pozoroval.
„Řekla jsem ti, že tady nejsem s nikým. Aspoň zatím.“ Sedla si naproti mně. Hezký oči, hezkej úsměv. Možná by jí slušely trochu větší prsa, ale nahlas jsem se to říct neodvážil.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se.
„Záleží na tom?“
„Nijak zvlášť.“
„Tak vidíš...“ Na chvíli se odmlčela. „Dneska budu Laura. Jo, Laura, to se mi líbí. Jak se jmenuješ ty?“
„Já? Záleží na tom?“ opičil jsem se po ní.
„Hele, já se taky představila.“
„Já jsem Bob.“
„Jako ten králík?“
„Tak.“
„To je ale blbý jméno.“
„Lepší mě nenapadlo.“
„Máš klobouk?“
„Ne.“
„Tak co máš?“ dorážela.
„Třeba velkou postel.“
„Hm... nevypadneme odsud?“
„Teď? Sotva jsem přišel.“
„No když se ti nechce...“ Otočila hlavu k baru.
Pochopil jsem to. „Zavolám taxíka.“
„Nemusíš, mám tady auto.“
„Fakt? Tak kam pojedeme?“ zeptal jsem se celkem zbytečně.
„No k tobě,“ řekla a vstala. „Máš něco proti?“
„Ne.“ Rozhodně jsem neměl nic proti.
„Tak zaplať a pojď.“

Odemknul jsem a potmě jsme vešli do bytu. Zavřela dveře. Stoupla si těsně ke mně, dala mi jednu ruku kolem krku a druhou na nohu. Cítil jsem, jak ji pomalu posunuje směrem k mému rozkroku.
„Hele, Bobe,“ zašeptala, „co dělá Bobek?“
„Asi spí.“
„Tak ho koukej vzbudit.“
„Tobě to půjde líp.“
„No, možná máš výjimečně pravdu,“ usmála se a její hlava zmizela směrem dolů.

Probudil jsem se první. Měla přeze mne přehozenou ruku a nohu a ještě spala. Trošku mi poslintala rameno, jako vždycky. Pohladil jsem ji po zadečku a dal jí pusu na čelo.
„Dobré ráno,“ řekl jsem potichu. Otevřela oči. Pak se protáhla a vlezla si na mě.
„Kdo dělá snídani?“ zeptala se.
„Ty.“
„Proč já?“
„Protože když spíme u mě, děláš snídani ty. A obráceně.“
„Achjo. Líbilo se ti to včera?“
„Hmm.“
„To nezní moc přesvědčivě.“
„Líbilo.“
„Ale...?“
„Proč ale?“
„Znám tě už dost dlouho na to, abych poznala, že kecáš.“ Odtáhla se na svojí půlku postele.
„Jak jsi přišla na ten bar, Lauro?“
„Řekla mi o něm Petra. A Laura jsem byla včera, Bobe.“
„Kdo byl ten týpek?“
„Jakej týpek?“ Najednou měla výpadek paměti.
„Ten na baru, co ses s ním bavila, když jsem přišel.“
„Nevím. Jeden kluk.“
„Znáš ho?“
„Ne. Proč?“
„Nelíbil se mi.“
„Co si dáš k snídani?“ Změnila téma. „Dáš si toust?“ Mlčel jsem, tak to vyřešila za mě. „Udělám ti toust.“ Odešla do kuchyně. Za čtvrt hodinky se vrátila. Seděli jsme na posteli a jedli tousty.
„Pořád se tváříš tak smutně,“ řekla.
„To se ti zdá.“
„Nezdá. Příště se převlíknu za zdravotní sestřičku,“ zasmála se. „Vyléčím tě.“
„Kdy příště?“
„Nevím, prostě příště.“
„Co budem dneska dělat?“
„Musím do práce.“ To jsem slyšet rozhodně nechtěl.
„V sobotu?“
„Hm... mám toho hodně.“ Vstala a začala se oblíkat. „Tak já jdu.“ Zamávala mi ve dveřích.
Vylezl jsem z postele. „Počkej.“ Objal jsem ji a podíval se jí do očí. „Děje se něco?“
„Ne. Co by?“
„Nechceš mi něco říct?“
„Ne. Vlastně jo. Nesnáším tyhle tvoje paranoidní otázky. Ahoj.“

Zvláštní, jak se za rok život změní. Ale to už jsem říkal. Poslední dobou se začínám opakovat. Vůbec, všechno se tak nějak opakuje. Stejný místo, stejný lidi. Na baru stojí holka s dlouhejma blond vlasama, štíhlejma nohama a hezkým zadkem. Akorát že na tom zadku je přilepená ruka toho týpka, co se mi nelíbil.

 



|
Poslední změna : 5.12.2005 09:11, Vytvořen : 4.12.2005 13:29, Vydán : 5.12.2005, 12324x

Komentáře pro ty z Facebooku

Aktuální články autora