Pravidelný občasník originálního humoru

Vytvořil jsem nový literární směr

Autor chlívek (Literární počiny) - vydáno 10.3.2006

Stejně jako každý muzikant touží po tom, založit nějaký hudební směr, tak každý spisovatel, včetně mě, touží po tom, založit směr literární.


Bohužel, ono vymyslet něco nového není jednoduché a pro opravdového tvůrce mého formátu už vůbec ne, neboť musím nutně přihlédnout k tomu - jak pravil Nietzsche - že opravdovým umělcem je jen ten, koho nelze napodobit.

Díkybohu jsem asi 23x inteligentnější než koncentrovaný destilát z Hulánova mozku (tzv. 23°DHM neboli IQ 3450), takže jsem se rozhodl osudem hozenou rukavici sebevědomě zdvihnout a cíle, jak jinak, téměř dojít. Téměř proto, že vymyslet něco co nelze napodobit zvládne jen spisovatel, který svůj rukopis nikdy nezveřejní, okamžitě po napsání ho spálí a hned poté spáchá sebevraždu, aby v budoucnu nepodlehl pokušení vykrádat sám sebe. A já bych vás o své dílo nerad připravil (to, že nesnáším sebevraždu je jen okrajové), takže místo opravdového umělce budu jen - umělcem.

Místo teorie si dáme malou ukázku:
-
Seděl u stolu a díval se na dřevěnou desku, jejíž barva mu ze všeho nejvíc připomínala manšestrové kalhoty, které nosil jako dítě a ve kterých často usedával do školní lavice, dívajíc se na svou třídní, okouzlující ženu, od které se mnohému naučil, když psala vrzající křídou na tabuli vzorečky nebo příběhy z historie národa ke kterému on, i celá jeho rodina patřila a k němuž duševně lpěl tak silně, jako ulpívalo lepidlo na jeho prstech, když spojoval malé plastové dílky do konečné podoby modelu letadla, napodobeniny stroje, který ho fascinoval, létaje po obloze jako velký a bzučící brouk, hledajíc květinu, jejíhož nektaru by se mohl do syta napít a zahnat tak tu sžírající žízeň, jež ho trápila snad celé věky - neustávajíc a stále se vraceje, aby mu neustále připomínala, že všechno má svoje zákonitosti, které když se poruší, může dojít ke katastrofě tak olbřímých rozměrů, že výbuch sopky Krakatoa by byl proti tomu jen vánkem, způsobený pírkem, padajícím v bezvětří přitahováno všudypřítomnou gravitační silou, jež prostupuje veškerou hmotou, tedy i jeho tělem, jeho stolem a snad možná i myšlenkami.
-
V textu si povšimněte zejména první věty. Pro dílo je charakteristické, že na rozdíl od ostatních dosud známých bestsellerů neobsahuje žádný příběh, což je vhodné zejména jako psychická resuscitace mozku po celodenní záplavě dějem přesycených televizních seriálů. Neustálé odklánění smyslu vět je důležité, neboť vás nemůže unavit, že už od půlky víte, kdo je vrahem a jak to celé dopadne. A jako poslední, ne však méně důležitou vlastností je, že text je napsán tak, aby při jeho čtení mozek upadl do vln epsilon, které jsou velmi důležité pro redukci stresu, nadváhy a také působí preventivně proti ptačí chřipce.

Možná někteří kritikové namítnou, že se jedná o automatické psaní, ale abych hned v počátku toto lživé tvrzení vyvrátil, musím argumentovat tím, že o automatické psaní se nejedná.

Charakteristiku automatického psaní najdete třeba na těchto stránkách (pokud se vám nezobrazuje správně čeština, zvolte si jiné kódování). Doporučuji si projít témata všechna, autor je inteligentní (tak 17°DHM) a navíc je patrně jediným člověkem, který i při psaní šišlá.

Nyní jste tedy poučeni, že automatickým psaním k nám promlouvají bytosti z jiných světů, a my pouze jako média zapisujeme slova tak, jak nám přijdou na mysl. Sám jsem s tím experimentoval a tak vím, že takto vzniklé texty nemají nic společného s tím, co tvořím já.

Chápu, že mi nevěříte... nicméně, abych i těm nejnevěřícnějším Tomášům zatnul tipec, udělám vstřícné gesto a svoje výsledky s promlouváním s démony klidně zveřejním, texty neobsahují interpunkci, protože ta se v AP nepoužívá. Je to několik dost odlišných příběhů, zaznamenaných přesně tak, jak mi je bytosti postupně zjevovaly, kvůli úspoře místa sem dám vždy jen malý úryvek:

Automatický text č.1, pracovně nazvaný „v kině“, z 4.12.2005:
Seděl vedle ní v kině ale film ho nebavil tak začal přemýšlet nad tím jestli má pod tou černou sukní kalhotky napadlo ho že asi ano a tak si pomyslel jaké by to bylo kdyby vsunul první článek malíčku za šev kalhotek těsně nad tříslem a začal látku tahat směrem k sobě až by uviděl její... [zkráceno]

Dále pak jiný automatický text č.2, pracovně nazvaný „u lékaře“, z 18.12.2005:
V čekárně čekal na moment kdy sestra zavolá další když tu si povšiml naproti sedící dívky v černé sukni a pomyslel si že pokud má pod tou sukní kalhotky mohl by vsunout jeden článek malíčku za šev kalhotek těsně nad tříslem... [zkráceno]

No a do třetice text č.3, který je úplně odlišný (možná to bylo způsobeno tou vánoční náladou) a kterým mi bytost chtěla nejspíše naznačit nějakou událost z druhé světové války a tudíž je i pracovně nazvaná „válečná“, z 24.12.2004:
Granáty dopadaly stále blíž měl hrozný strach ale nakonec zvedl hlavu když v tom si povšiml že na okraji zákopu těsně nad ním stojí dívka v černé sukni a napadlo ho že jestli má pod tou sukní kalhotky mohl by prvním článkem malíčku uchopit šev kalhotek těsně nad tříslem... [zkráceno]

Vidíte, jaké zajímavé, ale od mé tvorby odlišné příběhy jsou schopny touto metodou vzniknout? Prostě jen píšete, co vás napadá, těžko z toho něco nějak poznat. Určitě je v nich něco moc důležitého... nevím, nemám čas to moc pitvat a hledat tam nějaké indicie a spojitosti.

My spisovatelé totiž toho času moc nemáme.

A když nějaký máme, tak buď tvoříme velkolepá díla, nebo chodíme do kina. I když, ani nepamatuju, kdy jsem byl naposledy v kině. Vlastně ano – nějak po prázdninách, s kamarádem Davidem. Jen si nemůžu vzpomenout, co to dávali, vůbec jsem se nemohl soustředit, celou dobu mě napadaly takový zvláštní věci, třeba... že kdyby měl David na sobě černou sukni a pod ní slipy, tak bych mohl...

NE!

Dávali Stopařova průvodce po Galaxii.

Hezkej víkend, blbouni :))))



|
Poslední změna : 9.3.2006 23:26, Vytvořen : 9.3.2006 23:24, Vydán : 10.3.2006, 14012x

Komentáře pro ty z Facebooku

Aktuální články autora